Havajské ostrovy

Havaj – slovo, které u nás zdomácnělo jako symbol pohody a nicnedělání: teplé moře, bělostné pláže, krásné Havajanky tančící v sukýnkách z trávy na tklivé melodie kytar a ukulele, k obědu stačí chytit rybu nebo utrhnout kokosový ořech… Havaj jako ráj na zemi.

Kupodivu tohle všechno se dodnes dá na Havajských ostrovech nalézt. Jsou tu místa, kde skutečně můžete zapomenout na okolní svět a vychutnávat si krásy souostroví, ztraceného uprostřed Pacifiku, které jakoby s uspěchanou, moderní Amerikou nemělo nic společného. Samozřejmě, někde si ji připomenete až příliš. Hned po příletu se ocitnete v typickém americkém velkoměstě, plném věžáků, které jako by náhodou někdo přenesl na tropický ostrov. Nicméně, přesto je nezaměnitelně havajské. Budete-li mít štestí, uvítá vás či vaši skupinu hlouček usmívajících se Havajanů v krojích a pověsí vám na krk lei, věnec z pestrých květů, jeden ze symbolů Havaje. Letištní chodby zde nejsou uzavřené, takže na vás okamžitě dýchne omamný závan tropů. A za hradbami honolulských mrakodrapů spatříte sytě zelené svahy hor, dotýkajících se nízkých tropických mraků.

Osm ostrovů

Havajské souostroví je řetěz ostrovů vulkanického původu, ležících v Tichém oceánu těsně pod obratníkem Raka, zhruba 3900 km od západního pobřeží USA. Jeho celková plocha je 16 730 km2 (asi pětina České republiky) a je to nejjižnější a 4. nejmenší stát USA.

Souostroví tvoří osm hlavních ostrovů, jimiž jsou od východu k západu Hawaii, Maui, Kahoolawe, Lanai, Molokai, Oahu, Kauai a Niihau. Zdaleka největší je Hawaii neboli „Velký ostrov“ (téměř dvakrát větší než všechny ostatní dohromady), který je také nejmladší (vynořil se z moře před „pouhým“ zhruba miliónem let) a jako jediný má dosud činné sopky.  Nejmenší je skalnatý ostrůvek Kahoolawe, jež byl až donedávna výhradním vlastnictvím americké armády a celých padesát let sloužil jako střelnice. Prakticky nepřístupný je „Zakázaný ostrov“ Niihau; ten je v soukromém vlastnictví a žije na něm přes 200 domorodců, kteří si udržují svůj dávný jazyk, zvyky a tradice. Naproti tomu „Ananasový ostrov“ Lanai, dlouhou dobu soukromá plantáž společnosti Dole, se již návštěvníkům otevřel, nicméně turistický ruch je zde teprve v začátcích. Menší  návštěvnost má zatím i Molokai, ačkoli jeho přezdívka „Přátelský ostrov“ charakterizuje vlídné přijetí, které se tu turistům dostává. Zřejmě je to způsobeno nepříliš zajímavou geografií tohoto převážně nízkého ostrova. Ačkoli severovýchodní pobřeží má dobré podmínky pro potápění i šnorchlování, a západní Papohaku Beach je dokonce nejširší a nejdelší písečná pláž celé Havaje, na ostrově jsou pouze dva hotely a hrstka penziónů a kempů.

Oahu

Nejnavštěvovanější ostrov s téměř 900 tisíci obyvateli (tři čtvrtiny veškeré havajské populace), soustředěnými převážně v hlavním a největším městě Honolulu, zde je také mezinárodní letiště. Pro drtivou většinu návštěvníků je tudíž prvním (a pohříchu často i jediným) kontaktem s havajskou pevninou. Mnoho turistů, ať už amerických nebo zahraničních, si kupuje cenově výhodný zájezdový „balíček“, který zahrnuje letenku a několik nocí v hotelu na Oahu (obyčejně jeden z desítek věžáků v blízkosti proslulé pláže Waikiki), případně pronájem auta. Jakkoli je lákavé proležet dovolenou na jemném písku pohádkové pláže nebo ji strávit ve vodě či na surfovém prkně, ostrov rozhodně nabízí atrakcí víc. Vzhledem k malé rozloze Oahu (přibližně 50 na 60 km) lze ostrov pohodlně objet autem, případně okružní autobusovou linkou, za pouhých několik hodin.

Nejvýznamnější historickou budovou Honolulu je bezesporu Iolani Palace (palác poslední havajské královny Liliuokalani), nedaleko přístavu Honolulu Harbor. Nedaleko stojí havajský kapitol, sídlo státní legislativy a Aliiolani Hale, kde zasedá Nejvyšší soud. Před touto budovou stojí pozlacená socha krále Kamehamehy I.  Jedním z nejznámějších amerických přístavů  s pohnutou historií je určitě Pearl Harbor. Japonským leteckým útokem na zdejší americkou námořní flotilu v roce 1941 se datuje vstup Spojených států do 2. světové války. Ze dna vyzdvižená USS Arizona Memorial, válečná loď – památník, stojí dnes v přístavu na paměť této události a na počest stovek amerických námořníků, kteří zahynuli při náletu. Ve městě můžeme navštívit také Honolulu Zoo nebo Waikiki Akvarium nedaleko od pláže Waikiki, za nákupy suvenýrů můžeme zavítat do Ala Moana Shopping Center nebo International Market Place – v těchto nákupních střediscích samozřejmě najdeme i množství restaurací, kavárem či stánků s občerstvením. Pár kilometrů na jihovýchod od Honolulu se nad pobřežím vypíná Diamond Head, kráter vyhaslé sopky, z jehož okraje je nádherný výhled na město; dalším charakteristickým skalním útvarem je Koko Head, za nímž leží proslulá Hanauma Bay, ráj šnorchlařů. V mělké vodě a mezi útesy zátoky se prohánějí tisíce pestrobarevných rybek, které se o člověka doslova otírají. K dalším významnějším místům podél okružní silnice patří město Kailua, rezidenční předměstí Honolulu; na severní straně ostrova je to pak Polynéské kulturní centrum u městečka Laie s replikami vesnic sedmi polynéských národů. Waimea Bay a Sunset Beach jsou známé především surfařům – zde se vyskytují pověstné obří, až desetimetrové vlny. Ubytování na Oahu není obvykle problém ani pro ty, kdo nemají zajištěný nocleh; hotely ve Waikiki jsou od $60, levnější je YMCA, YWCA či hostely (Hosteling Int. v Ala Moana má lůžka za 17, pokoje za 44 dolarů).

Hawaii

Největší havajský ostrov je unikátní v mnoha ohledech. Vyskytují se tu například všechna klimatická pásma, jichž je přes dvacet – až na to nejchladnější, arktické. Rozdíl mezi letním a zimním obdobím je přitom minimální a pro návštěvníka prakticky nepostřehnutelný: určujícím faktorem tu je nadmořská výška. Zatímco u pobřeží vládne klima subtropické a  v noci uvítáte klimatizaci nebo alespoň větrák, v 500 metrech už si přes prostěradlo rádi přetáhnete deku; v patnácti stech metrech, mezi pastvinami Parkerova ranče, už stojí statné listnáče a sychravý vítr vám i přes den bude spíše připomínat domovinu než subtropické tichomoří, na svazích hor se pak někdy dá i lyžovat.

Kromě teplot má ostrov ovšem i extrémy srážkové. Masívy obou místních čtyřtisícovek totiž zadržují mraky na návětrné straně. Východní část ostrova – kde leží hlavní a největší město, čtyřicetitisícové Hilo – je tudíž známá jako „mokrá“ (často zde prší i několikrát denně, i když obvykle jen krátce); naopak západní polovina ostrova, tzv. Kona side,  je velmi suchá. Tyto rozdíly existují i u dalších havajských ostrovů: např. západně od vrcholu Waialeale ostrova Kauai je jedno z nejmokřejších míst na Zemi (ročně přes 11 600 mm srážek), kdežto o pouhých několik desítek kilometrů dál na východ naprší pouhých 500 mm.

Na návštěvu Velkého ostrova si rozhodně vyšetřete alespoň několik dní. Okružní silnice, po které lze Hawaii objet,  má zhruba 400 km a míst, jež stojí za návštěvu nebo alespoň krátké zastavení, je více než dost. Kromě obou největších měst (Hilo je sice poněkud omšelejší, zato s „domorodější“ atmosférou, kdežto Kailua-Kona má spíše turistický charakter) jsou to především přírodní úkazy. Největší turistickou atrakcí je nesporně Sopečný národní park (Hawaii Volcanoes National Park), vzdálený necelých 50 km od Hila. Okolo vychladlého kráteru Kilauea Caldera vede okružní silnice, takže lávová pole různého stáří a výskytu nové vegetace můžeme pohodlně zhlédnout z auta. Celým parkem však vede i množství stezek, včetně naučných, na nichž se dá strávit i několik dní. Po silnici „Řetězce kráterů“ dojedeme až k pobřeží, kde žhavá láva stéká do moře. Jelikož aktivita sopky má období zvýšené a naopak nízké aktivity, na vlastní oči můžeme někdy vidět rudě žhnoucí lávu v trhlinách pod vychladlým povrchem (obvykle pod dohledem rangerů, upozorňujících na případné nebezpečí; v každém případě musíte mít pevnou obuv a počítejte i s přiškvařenou podrážkou)!

V parku se dá i volně kempovat – nutná registrace v návštěvním středisku, k dispozici jsou dále dva motoristické kempy a Volcano House Hotel nedaleko návštěvního střediska.

V okolí Hila se nachází i několik vodopádů, jako Rainbow Falls či Akaka Falls ve stejnojmenném státním parku, jsou zde také oblasti deštného lesa, kde můžeme spatřit  místní tropickou vegetaci. Ke krásným přírodním místům, dosud nezahlceným turisty, patří například izolované údolí Waipio Valley. Na severu ostrova se rovněž nachází  rodiště krále Kamehamehy I. s jeho sochou a ohromný Parkerův ranč (jeden z největších v celých Spojených státech), kde se chová dobytek. Na západní straně ostrova jsou největší naleziště petroglyfů (kamenů, na nichž dávní Havajané vyznačili symboly, připomínající obrázkové písmo),  kromě turistické Kailua-Kony s množstvím hotelů a pláží pak můžeme zavítat do městečka Captain Cook, nedaleké zátoky Kealakekua Bay s Cookovým památníkem, případně do Národního historického parku Pu`uhonua O Honaunau (doslova Posvátné útočište v Honaunau). Je to malý cíp pobřeží,  který v 15. až 19. století poskytoval právo azylu těm, kdo porušili kapu. Museli  sem doplavat  z moře, což nebylo až tak snadné, protože byli nuceni překonávat silné proudy a  ostré útesy a v neposlední řadě riskovali i napadení žraloky. Když se provinilci podařilo dosáhnout břehu, přítomní kněží  mu po provedení rituálu na usmíření bohů poskytli rozhřešení a mohl se vrátit domů. Nejjižnější výběžek ostrova South  Cape je zároveň i nejjižněji položeným místem Spojených států. Jihovýchodní pobřeží ostrova, oblast Puna, patří k nejméně osídleným a turisticky navštěvovaným. Všude jsou stopy nedávné sopečné činnosti – pláže s černým pískem (rozmělněná láva), vesnice Kalapana, pohřbená lávou, a Lava Trees Monument, les lávových stromů.

Vedle okružní silnice vede napříč ostrovem i tzv. Saddle Road, po níž se můžeme dostat i k odbočce na vrchol Mauna Key s  jednou z nejvýznamnějších astronomických observatoří světa. Odtud se nám otevře nádherná vyhlídka na moře a mraky pod námi.

Maui

Druhému největšímu ostrovu se přezdívá Údolní ostrov, protože se skládá ze dvou horských masívů, oddělených nízkou šíjí; větší z nich je obrovská nečinná sopka Haleakala, dosahující výše 3055 m. Její svahy a vrcholový kráter o obvodu 34 km tvoří Národní park Haleakala a spolu s plážemi západního pobřeží představuje hlavní atrakci ostrova. Kráter Haleakala (což znamená „Dům slunce“) je místem, kde podle domorodé legendy havajský bůh Maui dokázal slunce zastavit na obloze. Jeho návštěvu bychom si neměli dát ujít – ostatně  až k návštěvnímu středisku parku na okraji kráteru se dostaneme po pohodlné silnici, neboť představuje podivuhodný svět, zcela odlišný od  toho dole. Ze všeho nejvíc připomíná měsíční krajinu, avšak v místech s dostatečnou vláhou roste překvapivě rozmanitá vegetace, včetně několika vzácných, chráněných druhů rostlin. Nejznámější je silversword (tj. stříbrný meč) – nápadná stříbřitá rostlina kulovitého tvaru. Vyskytuje se zde i chráněná husa nene, ptačí symbol Havaje. Pro pobyt v národním parku platí stejná pravidla jako zde všude; k volnému kempování je zapotřebí registrace. Většina hotelů je soustředěna u pláží na západní polovině ostrova, levnější ubytování poskytují hostely ve Wailuku. Maui je i rájem surfařů: proslulé jsou vlny u Hooleipa Beach a zejména obávaná Maalaea Pipeline.

Kauai

Neboli Zahradní ostrov je nejstarší a nejzelenější ostrov Havaje; pro svou scenérii bujné vegetace, hlubokých kaňonů a četných vodopádů je pravděpodobně i nejkrásnější. Jako jediný je téměř kruhový, uprostřed s vrcholem Kawaikini, dosahujícím výše 1600 m. Nejpozoruhodnějším a turisticky nejvyhledávanějším přírodním úkazem je Waimea Canyon – 16 km dlouhý a 800 m vysoký kaňon mnoha odstínů barev. Rozeklané útesy oblasti Na Pali na severozápadním pobřeží jsou oblíbenou destinací trekkařů, na své si tu přijdou i milovníci fauny (nejvíce druhů ptáků ze všech ostrovů) a podmořského světa (skvělé podmínky pro potápění i šnorchlování). Menší návštěvnost ostrova se ovšem odráží i v horší infrastruktuře a vyšších cenách – nejvýhodnější je samozřejmě kempování či ubytování v hostelech v Kapaa, zdejší penzióny Bed&Breakfast stojí kolem $50. 

JIŘÍ SEDLÁČEK

Jak se tam dostat

Spojení Oahu se sousedními ostrovy zajišťují vnitrostátní letecké linky (Hawaiian a Aloha Airlines); Velký ostrov má dvě hlavní letiště (Hilo a Kailua-Kona). Součástí zájezdových nabídek bývá i pronájem auta; cestujete-li individuálně, můžete si je pronajmout sami – kanceláře hlavních společností, jako je Avis, Budget, Hertz či National, mají pobočky i na letištích.

Zajímavost

Nejvyšší hora světa

Ne, není to omyl. Sopka Mauna Kea ostrova Hawaii dosahuje sice jen 4200 metrů nad mořem, ale počítáme-li její celkovou výšku od mořského dna, dostaneme úctyhodných 9800 metrů, téměř o kilometr více, než má Mount Everest. Na vrcholu této vyhaslé sopky stojí astronomická observatoř s největším optickým teleskopem na světě a díky své poloze nad mraky ideálními pozorovacími podmínkami. Dvojčetem této hory je o pouhých třicet metrů nižší, zato dosud aktivní Mauna Loa, jež rovněž drží světové prvenství jako sopka s největším objemem. Spolu s nedalekým nižším kráterem Kilauea v podstatě nepřetržitě chrlí lávu (obě naštěstí patří k vulkánům „bezpečného“ typu, kde se přetlak neustále uvolňuje, takže nehrozí výbuchem).

Jídlo

Luau, tradiční havajská hostina, jejímž hlavním chodem je sele kalua (pečené v palmových listech), je dnes bohužel vysoce komerční, turistická záležitost; několik společností je nabízí jako součást exkurze do některého havajského a polynéského kulturního střediska. K typickým havajským pokrmům patří např. ryba ahi, nedílnou součástí domorodého jídelníčku je poi, pasta z moučnatého kořene plodiny taro.

Informace

www.gohawaii.com - oficiální on-line průvodce

www.state.hi.us - stránky státu Hawaii

www.hawaii.com - praktické informace

HISTORIE

Havajské ostrovy pro Evropu objevil kapitán James Cook při své třetí a poslední námořní výpravě do Pacifiku.  Posádka jeho lodi Resolution je poprvé spatřila v roce 1778 při plavbě z Tahiti na sever k pobřeží Kanady a Aljašky, kde se Cook  chtěl pokusit najít tzv. Severozápadní průjezd, námořní cestu spojující Tichý a Atlantský oceán. Expedice však byla neúspěšná a Cook se vrátil na Sandwichovy ostrovy (jak Havaj pojmenoval).

V zátoce Kealakekua Bay na ostrově Hawaii byli námořníci velmi přátelsky přijati místními domorodci. Ti v nich viděli  božstvo, a proto je přijali s královskými poctami. Po odplutí se však loď dostala do bouře, byla vážně poškozena a musela se kvůli opravě vrátit. Bylo to neblahé a pro Cooka osudové rozhodnutí. Domorodci je tentokrát neuvítali s nadšením; zřejmě ztratili trpělivost, přestali v cizincích vidět bohy a postupně vznikaly rozmíšky. Posádce se sice nakonec podařilo odplout a vrátit se domů, kapitán Cook však byl v jedné šarvátce zabit.

Ostrovy se brzy staly důležitým zásobovacím přístavem pro evropské a severoamerické lodě, obchodující s východní Asií. Začalo docházet k míšení posádek s domorodci a postupně  k trvalému osídlení. Běloši sice na Havaj přinesli prosperitu, bohužel ale i nemoci jako neštovice, tuberkulózu, syfilis a černý kašel.  Domorodci, postrádající imunitu, při těchto epidemiích houfně umírali (ze 300 tisíc Havajanů v době Cookova příjezdu jich v roce 1820 zbyla pouhá třetina).

Koncem 18. století se náčelníkovi ostrova Hawaii podařilo po sérii vítězných vojenských tažení postupně podrobit všechny ostatní ostrovy,  a v roce 1810 se stal havajským králem Kamehamehou I. Za vlády jeho syna Kamehamehy II. přistáli na ostrovech první misionáři a začali ostrovany obracet na křesťanství a násilně měnit jejich morálku i životní styl (zakazovali např. používat původní řeč či tradiční tanec hula). Také však zavedli písmo (havajská abeceda, oplývající zdvojenými i ztrojenými samohláskami, obsahuje pouze sedm souhlásek), začali tisknout knihy a vybudovali systém veřejného školství.

V roce 1850 se Honolulu stalo hlavním městem království.  Roku 1893 bílí obchodníci, podporovaní americkým námořnictvem,  obsadili královský palác Iolani a svrhli královnu Liliuokalani. O sedm let později se Havaj stala teritoriem Spojených států a v roce 1959 posledním 50. státem unie.

OBYVATELÉ

Domorodí Havajané jsou polynéského původu a na ostrovy připluli ve velkých kánoích ze Společenských ostrovů (jejíž součástí je Tahiti) a z Markéz někdy mezi 4. a 13. stoletím. Díky dlouhé izolaci si vytvořili vlastní unikátní kulturu. Jejich společnost byla feudální a kastovní; v čele jednotlivých kmenů (jež mezi sebou často bojovaly) stál král a náčelníci, kteří byli uctívání jako bozi; k ovládnutí poddaných a otroků využívali systémů zákonů a zákazů kapu (tabu), jejichž porušení se často trestalo smrtí. Zvláštní vrstvu tvořili kněží. Náboženství  tvořilo důležitou součást života domorodců: šlo o uctívání přírodních božstev (např. bůh světla a života Kane, bůh válku Ky či bohyně ohně Pelé, sídlíci v kráteru Kilaluea). Havajané žili ve vesnicích, živili se rybolovem a pěstováním zemědělských plodin (především to byly sladké brambory a taro), chovali ale i prasata, psy a drůbež. Neznali kovy: své nástroje si vyráběli ze dřeva, kamene a mořských lastur.

Zdroj: Hospodářské noviny, IN - magazín