Chcete zvýšit výkon vašeho počítače? Přetaktujte ho!

Dopink není jen doménou sportu, ale i počítačů. Rychlost vašeho PC se sice nezačne zvyšovat v přímé souvislosti s dávkami steroidů vstřikovaných do disketové mechaniky, přesto existují cesty, jak posunout jeho výkony nad hranice udávané výrobcem. I zde ale můžete překročit mez, za níž není návratu. Nikdo vám sice - po vzoru sportovních antidopinkových pravidel - nezakáže na dva roky práci s počítačem, ale neoprávněným zasahováním do systému porušíte záruku a případné problémy půjdou na váš účet.

Pokud budete na internetu pátrat po materiálech zabývajících se tím, jak z počítače vyždímat maximum, hledejte buď anglický výraz overclocking, nebo jeho český ekvivalent přetaktování. Základním, nejdůležitějším, a tedy nejvíce zmiňovaným postupem je totiž změna základního pracovního kmitočtu procesoru. O výkonu počítače sice nerozhoduje jen procesor, je ale srdcem celého systému a na výkon má zásadní vliv.

Propojení s dalšími komponenty je však velmi úzké, a tak je nutné vědět, jestli dokážou spolupracovat i za nových podmínek. Kdyby se zbytek systému nedokázal přizpůsobit změně výkonu procesoru, vedlo by to v lepším případě k nestabilitě, obvykle ale rovnou ke kolapsu celého hardwaru. Proto je důležité přistupovat ke změnám komplexně a s rozmyslem.

Jedním z důvodů, proč lze procesory poměrně snadno přetaktovat, je skutečnost, že často samy nedávají k dispozici celý svůj potenciál.

Výrobci mají ve svých nabídkách mnoho různých typů procesorů lišících se hlavně svým výkonem - kmitočtem (čím je vyšší, tím je procesor výkonnější). Ve skutečnosti však z výrobních linek sjíždí méně rozdílných modelů. Obecně vypadá výroba zhruba následovně: místo šesti katalogových modelů o kmitočtech v rozmezí 1,0 až 3,0 GHz se vyrábí jen dva, například 2,0 a 3,0 GHz.

Při kontrole jakosti po sjetí z výrobního pásu se určí, který procesor funguje bez potíží a je následně prodáván s maximálním výkonem. Pokud se objeví nějaký nepatrný problém, který ale daný kus nehandicapuje jako zmetek, omezí se jeho výkon a je prodáván jako pomalejší, méně výkonný kus. Aby se dostálo výrobním kvótám, na nižší výkon jsou usměrňovány i naprosto bez potíží "šlapající" výrobky.

Ovšem v současnosti jsou procesory uzamčeny proti přímým neautorizovaným změnám kmitočtu, takže jeho zvýšení se provádí nepřímou cestou - přes základní desku, ve které je usazen. Důležité je vědět, že procesor ve skutečnosti nekomunikuje s dalšími komponenty rychlosti, kterou udává jeho kmitočet, ale přizpůsobuje se externí frekvenci řadiče (ten je označován jako FSB, tedy Front Side Bus). Frekvence řadiče bývá stanovena například na 100, 133 nebo 150 MHz.
K celkovému udávanému výkonu pak procesor zvedá takzvaný násobitel (multiplikátor), což je údaj, který po vynásobení s FSB určí daný výkon. Má-li tedy například procesor ve vašem počítači FSB 100 MHz a násobitel 9, je výkon procesoru 900 MHz.

Výrobci obvykle používají jako překážku pro přetaktování to, že uzamknou násobitel, aby nešel změnit. V takovém případě je jedinou možností, jak zvýšit rychlost procesoru, navýšení kmitočtu FSB, což je úkolem základní desky. V daném případě by teoreticky mohlo jít zvýšit FSB například na 150 MHz, a tím pádem i výkon procesoru na 1350 MHz, tedy 1,35 GHz.
Teorie je krásná věc, ale skutečnost bývá mnohdy zcela jiná. Je jednoduché počítat změny kmitočtu FSB a teoreticky koketovat s výsledným navýšením výkonu, do hry ale vstupují i další komponenty, které se musí umět přizpůsobit - respektive musí umět dostát náhle zvýšeným požadavkům na jejich pracovní zatížení.

První na řadě je základní deska. Velmi záleží na modelu, protože se může stát, že zrovna ta vaše nedokáže už více šponovat hodnoty FSB a přetaktování zůstane jen nesplněným snem. Deska má buď podobné úkony přímo zakázány (nebývá to časté, ale chovají se tak například modely značky Intel), nebo nepodporuje takové procesorové výkony, kterých chceme dosáhnout. Zde není možné nic obejít, pokud základní deska nevyhovuje a stále trváte na přetaktování, je nutné ji vyměnit za jinou.
Změna hodnoty FSB na základní desce má přímý dopad nejen na procesor, ale i na všechny komponenty, které jsou s deskou spojeny: jde zejména o paměťové moduly RAM, grafické karty i další přídavné komponenty. Jakmile tedy navýšíte hodnoty a procesor si s nimi poradí, není ještě vyhráno, protože vyšší výkon musí odsouhlasit i další zmíněné součásti systému.

Pokud máte počítač slepovaný z prvků různých značek a kvality, může to být problém. Je proto nanejvýš vhodné před samotnými zásahy do systému prostudovat manuály základní desky a grafické karty a zjistit, co ještě dokážou zvládnout. Neuškodí také projít některý z mnoha desítek specializovaných webů, kde můžete najít plno dobrých tipů - od podrobných průvodců přetaktováním až po velmi důležitou databázi úspěšně a neúspěšně přetaktovaných konfigurací.

Samo přetaktování je proces velmi jednoduchý. Provádí se buď změnou polohy jumperů na základní desce (jumper je přepínač běžný hlavně u starších modelů, jehož poloha ovlivňuje některé parametry počítače), obvyklejší je ale editace parametrů v BIOS, základním ovládacím programu počítače. Jednodušší procesy se pak dají zajistit i softwarově z Windows, například přetaktování grafické karty.

Pomocí specifických postupů a zapojením vylepšených podpůrných komponentů lze posunout hranici skutečného maximálního výkonu až na hodnoty, které by ani výrobce nepředpokládal. Jako když jedete autem tak rychle, že se ručička na tachometru zarazí na konci stupnice a dál už nemůže. To je ale podstatně složitější proces.

Autor je spolupracovníkem redakce

Internetové adresy, nabízející tipy a pomoc pro přetaktování počítače:
- Databáze úspěšně i neúspěšně přetaktovaných konfigurací:
www.sysopt.com/ocdatabase.html
- Průvodce přetaktování:
www.sharkyextreme.com/hardware/guides/cpu_oc_guide/
- Přetaktování v češtině:
www.pretaktovani.cz; www.cpunews.cz