Před 180 lety se narodil Bedřich Smetana

PRAHA 29. února (ČTK)

Melodičnost a lyričnost hudby Bedřicha Smetany okouzluje posluchače už přes sto let. Ačkoliv postupem času nabylo jeho dílo až podoby národního symbolu, přece "nezkamenělo", žije a stále má co říci. Spolu s Antonínem Dvořákem, Leošem Janáčkem a Bohuslavem Martinů tvoří Smetana čtyřhvězdí doma i ve světě nejhranějších českých autorů.

Hudební svět si letos 2. března připomene 180. výročí narození a 12. května 120. výročí úmrtí tohoto zakladatele svébytné české národní hudby.

"Bůhví, jaké to podivné kouzlo je ve Smetanově hudbě! Slzy vyhrknou člověku při místech něžných, a při jiných vstaneš ze sedadla svého a ani nevíš, že jsi již vstal...", tak psal o Smetanovi jeho současník Jan Neruda v roce 1868.

Dodnes vyvolává Smetanova hudba, v níž se odráží jeho uvědomělé vlastenectví, v posluchačích pocit hrdosti, sounáležitosti s českou zemí a národem. Právě proto provázela a provází i důležité, vypjaté či slavnostní chvíle v životě státu.

Jak nadčasově zní v takových okamžicích Libušino proroctví "...národ český neskoná". A s jak různým významem již kolikrát vyzněla také Smetanova Má vlast. Třeba jako v červnu 1990 na Staroměstském náměstí pod taktovkou Rafaela Kubelíka na koncertě vzájemného porozumění. Na stejném místě ji Česká filharmonie hrála i v červnu 1945 jako díkůvzdání po osvobození.

Bedřich Smetana se narodil 2. března 1824 v Litomyšli v rodině zámeckého sládka, amatérského muzikanta, jako první syn po mnoha dcerách. Od čtyř let se učil na housle, pak na klavír. Pro hudbu zanedbával studia, vystupoval jako zručný klavírista a houslista a skládal. Známou Louisinu polku, inspirovanou první láskou, zkomponoval v 16 letech. V roce 1843 odešel do Prahy, kde u Josefa Proksche studoval teorii a kompozici. Dlouho působil jako učitel hudby, a od roku 1849 vedl vlastní hudební ústav. Pomáhala mu v něm i jeho žena Kateřina, která byla výbornou pianistkou. Spolu měli čtyři dcery, z nich však záhy tři zemřely. Zůstala mu Žofie, u níž pak v Jabkenicích prožil závěr života.

Pro Smetanovo umělecké zrání měl velký význam pětiletý pobyt ve švédském Göteborgu, kam se uchýlil v roce 1856 i kvůli neúnosným poměrům v Praze. Rozvinul tu svůj osobitý výraz v symfonické tvorbě a dostal se také do kontaktu s moderními evropskými slohovými směry a jejich představiteli. Prožil si i rodinnou krizi, když mu v roce 1859 zemřela žena. Záhy se však oženil podruhé s Bettinou Ferdinandiovou, která byla o 16 let mladší. Také s ní měl dcery, Zdeňku a Boženu.

Do Prahy se Smetana vrátil po pádu Bachova absolutismu. Toužil zapojit se do dění kolem Prozatímního divadla, povznést pražský hudební život a vytvořit moderní českou operu. Prosazoval se však jen těžko. Tvrdé střety vedl zejména o českou operu. Odmítal názor F. L. Riegra, že vznikne na základě národních písní. Považoval operu za hudební drama, samostatně skladatelem vytvořené, což svým dílem dokázal. A také kdo chtěl později napsat českou operu, použil právě jeho postupy. Na Smetanovu vokální melodiku pak navazovali další skladatelé včetně Zdeňka Fibicha a Antonína Dvořáka.

Až úspěch Braniborů v Čechách a především dodnes nejhranější Prodané nevěsty pomohl Smetanovi v roce 1866 konečně do Prozatímního divadla, kde vystřídal kapelníka Jana Nepomuka Maýra. V té době také složil trojici oper - Dalibora, při premiéře odmítaného jako "wagneriánská cizota", Libuši, jež se dočkala slavnostní premiéry až při otevření Národního divadla v roce 1881, a Dvě vdovy.

Spory o Smetanův progresivně vybíraný operní repertoár ale neustávaly, stejně tak snahy o jeho odchod z divadla. Rozhodla je až skladatelova nemoc. V roce 1874 ohluchl a místa uměleckého ředitele zpěvohry se vzdal sám.

Nevzdal se však jako skladatel. V samotě jabkenické myslivny, hluchý a zničený počínající nervovou chorobou, vytvořil své vrcholné skladby: rozsahem a vzájemnou vnitřní vazbou ojedinělý cyklus šesti symfonických básní Má vlast, kvartet Z mého života a vedle mnoha dalších skladeb ještě i tři opery - Hubičku, Tajemství a Čertovu stěnu. Zhoubné účinky syfilis, AIDS předminulého století, nakonec převážily a skladatel zemřel 12. května 1884 v pražském ústavu pro duševně choré.