Doktorand je většinou jedinec s málo penězi a velkou vůlí

Doktorandů přibývá. A to i přesto, že většina lidí začíná s doktorandským studiem ve věku, kdy si jejich vrstevníci budují kariéru nebo zakládají rodinu. Najdou se ovšem i tací, kteří se pokoušejí o souběžnou trojkombinaci studium, kariéra, rodina a vychází jim to.

Dá se mateřství skloubit s doktorátem?

Zvláště ženy se při rozhodování o své další akademické budoucnosti soustředí na volbu: rodina, nebo studium? Pocit, že není možné obé skloubit tak, aby ani jedno nebylo odsunuto na >>druhou kolej<<, přetrvává. Jaké skutečně je být matkou-doktorandkou?

Ruth Konvalinková píše disertační práci na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Doktorandský cyklus studia na Ústavu českého jazyka zahájila v roce 1997, již po dvou letech však studium kvůli rizikovému těhotenství přerušila a od té doby je na mateřské dovolené.

>>Vedoucí mé diplomové práce mi po dokončení magisterského stupně navrhl pokračování ve studiu, a protože mě ten předmět opravdu zaujal, dovedla jsem si představit, že se mu budu dál věnovat. Potěšilo mě to a během těch pár dní, které zbývaly do přijímacího pohovoru, jsem zvažovala všechna pro a proti. Vzhledem k tomu, že jsem v té době byla již pět let vdaná, byla otázka případného mateřství v mém přemýšlení první na řadě. Nechala jsem ji tehdy otevřenou, byla tu vždy možnost studium přerušit,<< říká Ruth.

Nastoupila na katedru jako interní doktorandka a mezi její povinnosti tedy patřilo nejenom studium, skládání zkoušek a psaní disertační práce, ale také vedení seminářů základních kursů na katedře či různé pomocné a administrativní činnosti v rámci katedry. V té době ale začala společně s manželem uvažovat o založení rodiny. Poprvé otěhotněla po dvou letech doktorandského studia a rozhodla se studium přerušit: >>Počítala jsem s tím, že školy nechám alespoň na dva roky, ale než tato doba vypršela, čekala jsem další dítě, takže jsem zůstala doma o další tři roky déle. To ale neznamená, že bych zůstala úplně bez kontaktu s katedrou, zvláště poslední rok se snažím  podle možností pracovat na své disertaci, a když „mám hlídání“, zajdu na konzultaci nebo i do některého semináře.<< Přiznává ale, že to s sebou přináší množství problémů. Mezi prádlem a vařením a uprostřed dětského vřískání se lze jen těžko soustředit na odbornou literaturu. >>Zatím to řeším převážně po nocích. Je to bohužel málo efektivní. Naštěstí mám také stále ještě podporu rodičů. Maminka mi jednou týdně platí slečnu na hlídání, abych se chvíli mohla soustředit pouze na práci. Jeden den v týdnu ale samozřejmě nestačí, snažím se na svou práci najít více času, přizpůsobuji tomu organizaci celého dne a někdy si to i trochu vyčítám. Šidím děti i sebe. Nutně čelím pocitu, že jim ze sebe nedávám tolik, kolik bych mohla, kdybych byla mámou na plný úvazek. Člověk si  třeba dvakrát rozmyslí, jestli k večeru rozdělat tempery a začít s dětmi malovat, nebo jestli odpoledne podniknout něco zajímavého… Abych je pak mohla uložit a začít rovnou psát – ani nesmývat  barvu ze zdí, ani se nevzpamatovávat z vyčerpávající vycházky... A když jdou sami s tátou do zoo nebo na výlet, strašně bych chtěla jít s nimi. Vůbec si ale nedokážu představit, jaké by to bylo, kdybych studium nepřerušila.<<

V takovém případě by totiž musela být na katedře přítomná pravděpodobně minimálně čtyři dny v týdnu, musela by vyučovat a připravovat se na výuku. Dostávala by sice plat, který je o něco vyšší než mateřská, neměla by však na děti téměř vůbec čas. Finance jsou samozřejmě dalším z problémů, kterým musí rodina v podobné situaci čelit: >>Dnes je možné při mateřské dovolené neomezeně vydělávat, takže kdybych ten čas, který věnuji studiu, věnovala nějaké výdělečné práci, mohla bych určitě do domácího rozpočtu slušně přispět. Mohla bych se taky obejít bez podpory rodičů, takhle to ale nejde. Tenhle problém ale řeší všichni, kteří se rozhodnou pro doktorát nebo práci na vysoké škole, nemusí ani mít děti. Tuším, že manželovi, který je učitelem na střední škole, by se zřejmě ulevilo, kdybych se na celý doktorát vykašlala, ale neříká to... a já už to teď vzdát nemůžu. Chtěla bych dostudovat – to je pro mě v poslední době největší motivací."

O ukončení studia tedy neuvažuje. Do posledního ročníku interního doktorátu má nastoupit v lednu 2005. >>Myslím, že na katedře mají pochybnosti, a jistě oprávněné, zda opravdu dostuduji, ale z lidského hlediska moji volbu snad chápou. Většina lidí studujících doktorské studium sice zakládá rodinu později, nejprve dostudují, ale pro mě je rodinný život zvlášť důležitý. Ve chvíli, kdy jsem se rozhodovala, zda založit rodinu, či ještě čekat, nezáleželo jenom na mně. Manžel na mě sice netlačil, ale děti si velmi přál. A já nakonec taky. Kdybych měla tehdy jistotu, že opravdu za tři roky dostuduji, možná bych počkala, ale doktorandské studium je náročné a jen málokdo ho dokončí ve stanoveném čase, proto jsem se rozhodla řešit situaci takto.<< vysvětluje Ruth.

Starší holčičce jsou nyní čtyři roky a nastoupila tento rok do mateřské školy, mladší, dvouletá, nastoupí příští rok a Ruth se tedy bude moci na katedru vrátit a znovu začít studovat na plno. >>Člověk si hlavně nesmí připustit možnost, že studium nedokončí. Myšlenky o tom, zda jsem schopná školu dodělat, člověka zbytečně paralyzují.<< Někdy to ale chce silné nervy. Den po našem rozhovoru se například dětem podařilo mamince z počítače vymazat celodenní práci. Nezbývalo než se nadechnout a začít znovu.

Lucia Soldátová

soldatova@vysokeskoly.cz

Postgraduální studium je pro mě spíš prací

Magdaléna Hladíková studuje druhým rokem postgraduální studium na Lékařské fakultě v Brně. Je jí 26 let, je vdaná. Manžel je bubeníkem ve Státní filharmonii

Brno. Zaměřila se na neurologii a pracuje na genetickém výzkumu pacientů s roztroušenou sklerózou  ve Fakultní nemocnici v Bohunicích a na Ústavu experimentální patofyziologie lékařské fakulty v Brně. Její studium probíhá jinak než u většiny doktorandů, a to i v rámci medicíny. Jde totiž o obor klinický a ne teoretický.

V čem se vaše studium liší od jiných postgraduálních programů?

>>Většina doktorandů na ostatních vysokých školách spojuje svoje studium s praxí minimálně. Jde spíše o výuku a psaní disertačních prací. V rámci medicíny se pak mé studium liší především tím, že na rozdíl od většiny svých kolegů pracuji i na laboratorním výzkumu. Disertační práci ale píši samozřejmě také, na ni se při studiu klade největší důraz. Potřebuji pro ni nasbírat podklady – v praxi a laboratorní prací. Studium a zkoušky zde nejsou tím nejdůležitějším.<<

Vnímáš tedy své studium již spíše jako zaměstnání?

>>V praxi pro mě studium znamená spíše práci, protože většinu svého času trávím v nemocnici. Když mě v nemocnici uvolní, můžu občas odejít do školy na přednášku nebo do laboratoře, ale pokud nastane jakýkoli problém, musím v první řadě myslet na práci a povinnosti z ní plynoucí. Studium je tedy něčím navíc. Funguji jako sekundární lékař na oddělení, to mi zabere většinu času. Dále pak v rámci specializované ambulance sleduji pacienty s diagnózou roztroušené sklerózy, ke kterým se vztahuje můj výzkum, podklad pro mou disertační práci. V nemocnici začínám v sedm hodin ráno a domů se vracím obvykle po páté, jde tedy spíše o běžnou pracovní dobu než o studentský život.<<

Jsi podle toho také finančně ohodnocena?

>>Nastoupila jsem na minimální úvazek a k tomu jsem pobírala klasické doktorandské stipendium. Dnes jsem na tom o něco lépe, úvazek mi zvýšili. Nějaké peníze mám z nočních a víkendových služeb. Finanční problémy nemám,  manžel také vydělává, zatím nemáme děti a moc toho neutratíme. Každopádně nejsem člověk, který by kvůli penězům dělal něco jiného, než to, co ho opravdu baví. V mém případě neurologii.<<

Měla si od začátku v plánu pokračovat ve studiu v postgraduálním programu?

>>Chtěla jsem se věnovat neurologii. Zpočátku mi bylo jedno, jestli to bude v rámci postgraduálu, nebo jestli nastoupím na normální místo v nemocnici. Míst v nemocnici je ale v rámci tohoto oboru málo, a to i v Brně, kde jsem chtěla zůstat. Hledala jsem samozřejmě i jinde, ale volná místa na neurologii mimo Brno nebyla. Přestože to bude asi poměrně časově náročné, chtěla bych svůj postgraduál určitě dokončit.<<

Jaké pro tebe má postgraduální studium výhody?

>>Stále ještě není lehké sehnat místo v oboru. Pokud člověk nechce z medicíny vypadnout, musí s ní být v kontaktu, a to mu postgraduál rozhodně umožňuje. To je asi jeho největší výhoda. Pro mě osobně je důležité, že jsem zůstala v Brně, zůstala jsem v kontaktu s fakultou, se studiem, dostanu se k nejmodernějším postupům a nejaktuálnějším informacím. Jde o zpestření a rozšíření práce, kterou dělám v nemocnici.<<

Máš před sebou ještě minimálně rok studia, spíše více. Je ti 26, manželovi 28 let – uvažujete o rodině?

>>Samozřejmě, že uvažujeme, ale některé věci se nedají a nemají plánovat. Určitě nejsem ten, kdo bude studovat, udělá jednu atestaci, druhou atestaci, a pak se zamyslí nad rodinou. Hodnoty mám postaveny spíš obráceně.<<

Lucia Soldátová

soldatova@vysokeskoly.cz

Martin Beťko

betko@vysokeskoly.cz 

Typy studia se od sebe zásadně liší

Studium v České republice je podle zákona o vysokých školách děleno do tří stupňů: bakalářského, magisterského a doktorského. Studium třetího z nich se od obou nižších podstatně liší.

Co je doktorské studium?

- Je to studium, které je orientováno na samostatnou vědeckou a tvůrčí činnost, často je spojeno také s určitými pedagogickými povinnostmi.

- Studuje se v individuálním plánu, který vede studentův školitel.

- Standardní doba studia jsou tři roky.

- Většina škol nabízí možnost studovat buď interně, nebo externě. Interní studium je spojeno se statutem studenta, tedy i výhodami pro mladší 26 let. Ve standardní době také pobírá stipendium, které se pohybuje kolem 6000 Kč za měsíc.

- Absolvent získá titul ThD. (teologie) nebo PhD. (ostatní obory), který se píše za jméno (neplést s titulem ThDr. či PhDr. před jménem!). Tento titul je mezinárodně uznávaný, a pokud bychom ho měli přirovnat k některému z titulů starších, blíží se obsahem kandidatuře věd (CSc.).

- Někdy se o něm mluví také jako o studiu postgraduálním nebo doktorandském.

Co doktoranda čeká?

V první řadě musí zájemce o studium podat přihlášku. Termíny pro jejich podání se na různých školách liší, stejně jako náležitosti přihlášek. Student ale musí být absolventem magisterského studia ve stejném nebo příbuzném programu.

U přijímací zkoušky by měl být uchazeč připraven na odbornou diskusi o oboru a na obhajobu projektu či tezí disertační práce. Právě kolem této práce se točí celé následující studium.

Pokud je student přijat, má tři roky na to, aby dokončil svou práci a složil předepsané zkoušky. Těchto zkoušek bývá jednociferný počet (třeba dvě), často k nim patří také zkouška z jazyka nebo zkoušky rigorózní – magistři po nich získávají titul doktora (PhDr., RNDr. před jméno). Každý rok oborová rada hodnotí, jak pokročila disertace. Studijní úspěchy se mohou odrážet i ve výši stipendia, které se může vyšplhat až k 9000 Kč.

Pokud student do tří let nedospěje k výsledkům, může studium prodloužit až na osm let, nebo až na pět let přerušit. Až v momentě, kdy jsou výsledky disertační práce publikovány nebo přijaty k publikaci, může doktorand skládat doktorskou zkoušku a práci obhájit. Když uspěje, získává nejvyšší vědeckou hodnost, kterou náš zákon zná – titul PhD. nebo Thd.

Je o doktorské studium zájem?

Důraz na doktorské studium v posledních letech stoupá. I ministerstvo školství dalo rozvoji tohoto stupně vzdělání zelenou, když povolilo školám libovolně navýšit počet studentů (zatímco v nižších stupních jsou stanovovány kvóty povoleného nárůstu). Univerzity se snaží mít doktorandů co nejvíce, protože právě mladí lidé jsou ve vědě potřeba jako sůl.

Statistiky ostatně prudký nárůst počtu doktorských studentů výmluvně ilustrují. Zatímco v roce 1993/94 v České republice studovalo v doktorských programech necelých pět tisíc lidí, v roce 2002/03 už bylo studentů přes 20 tisíc. V prezenčním studiu doktorandů také přibylo: z téměř 1600 na bezmála 8200. Přibližně třetinu postgraduálních studentů tvoří ženy.

>>Studentů vysokých škol ale přibývá na všech stupních,<< dodává k výsledkům Michaela Kleňhová z Ústavu pro informace ve vzdělávání (ÚIV). >>Po revoluci se vysoké školy otevřely většímu množství lidí, a také se zvyšuje vzdělanost populace, stále více lidí se snaží mít i terciární vzdělání.<<

Úspěšnost uchazečů o doktorské studium ÚIV nemůže posoudit, protože nemá k dispozici data o podaných přihláškách; přehledy si vedou pouze školy.

Jaké motivy mohou mít nastupující studenti?

            Reprezentativní výzkum na toto téma neexistuje: proto jsou zaznamenány tak, jak se o něm mezi studenty běžně hovoří.

- Mladí muži se donedávna v laboratoři či knihovně skrývali před vojenskou službou.

- Doktorské studium znamená odklad nástupu do pracovního procesu, takzvaně prodloužení mládí.

- Vědecká hodnost je dobrým odrazovým můstkem k lepší práci a vyššímu platu.

- Lidem, kteří už pracují, může doktorské studium rozšířit obzor nebo prohloubit porozumění oboru.

- A motiv nejdůležitější: To když studenta baví dělat vědu a rád by se jí věnoval i nadále, ať už na akademické půdě, nebo jinde.

Užitečné odkazy:

Zákon o vysokých školách 111/1998 Sb.
http://www.msmt.cz/Files/vysokeskoly/Legislativa/Zakon_uplne_zneni.doc

Mezinárodní smlouvy v oblasti terciárního vzdělávání

http://www.msmt.cz/_DOMEK/Default.asp?CAI=2451

Příklady informací o přijímacím řízení do doktorského studia

Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze

http://prijimacky.ff.cuni.cz/podminky-pgs_04-05.pdf

Fakulta informačního managementu Univerzity Hradec Králové
http://www.uhk.cz/fim/uchazec/obory/pozadavky.asp

Fakulta elektrotechnická Západočeské Univerzity v Plzni

http://info.fel.zcu.cz/program.php?prog=4

Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy v Praze

http://www.natur.cuni.cz/~foreign/pzkousky.html

Vysoká škola chemicko-technologická v Praze

http://www.vscht.cz/main/zajemci/doktor/DSP%20prihlaska.doc

Cyrilometodějská teologická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci http://www.upol.cz/UP/Struktura/Cmtf/doktorskeprogramy/doktoratyindex.htm

Institut komunikačních studií a žurnalistiky Fakulty sociálních věd UK

http://iksz.fsv.cuni.cz/index.php?content=pgs

Karolína Kučerová

karolina.ku@tiskali.cz

Chodím do práce, ale pořád se cítím jako student

Mgr. Lubomír Kříž studuje ve druhém ročníku doktorského studia biochemie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy a zároveň pracuje s úvazkem 0,8 v Endokrinologickém ústavu (www.endo.cz) v oddělení steroidních hormonů.

Proč ses rozhodl po promoci pokračovat ve studiu?

>>Měl jsem důvod jako většina chlapů, co to jdou dělat, aby nemuseli na vojnu, protože jsem věděl, že služba do dvou let končí.<<

A máš pocit, že ti studium dává ještě něco jiného?

>>To rozhodně. Hlavně se dostanu ke spoustě poznatků, protože když jdeš rovnou do práce, tak se ti málokdy poštěstí, že se můžeš dál vzdělávat.<<

Jak zvládáš zároveň práci a školu?

>>Vstávám denně o půl šesté, kromě pátku, kdy nemám úvazek v ústavu. Věci do školy dělám buď po práci, nebo právě v pátek. Často jsem v práci třeba do deseti do večera. Na fakultu moc nechodím, máme za studium jen dvě zkoušky a loni jsme měli dozor v praktikách. Můj školitel je totiž tady v ústavu a zároveň je externím učitelem na fakultě.<<

Jak konkrétně vypadá tvoje spolupráce se školitelem?

>>Nikdo mi neříká, co mám dělat. Já musím sám přijít, že jsem něco udělal, navrhnu, jak pokračovat, něco řekne školitel a domluvíme se. Nejdůležitější je komunikace, ta když nefunguje, tak to je průšvih.<<

Máš docela náročný program. Neláká tě život studentů, co si prodlužují mládí, nějaký ten rok přežijí se 6000, a pak se na to vykašlou?

>>Ale to je ošklivé vůči daňovým poplatníkům… I když takové lidi znám. Já jsem rád, že pracuju. Kdybych byl na postgraduálu bez povinnosti být v určitou dobu někde, tak bych chodil na fakultu bůhví kdy… Volnost mi nechybí, já bych s takovou studium prostě neudělal.<<

Vážně by sis nechtěl taky užívat?

>>A kdo říká, že já si neužívám? Pořád se cítím jako student, ne jako pracovník, to je pro mě zásadní. Už to není jako dřív, že jsme se vraceli na kolej ve tři ráno, ale já to necítím jako omezení. Stejně, i když děláš postgraduál bez úvazku, tak musíš na fakultě být, protože v mém oboru to jinak nejde. Když děláš postgraduál na právech, tak to je samozřejmě jiná... U nás to za tebe nikdo neudělá, a ty musíš přijít s nějakým výsledkem.<<

Myslíš že dostuduješ za tři roky?

>>Ne. Já nevím. Může se to zlomit a můžu to stihnout, ale zatím se mi zdá, že spíš ne. U nás je minimum lidí, co to stihnou za tři roky. A většinou potom je člověk nucen jít dělat, a jakmile začne dělat, tak to je konec studia.<<

Jak jsi na tom ve srovnání s lidmi, co šli do práce?

>>Pokud jde o finanční zázemí, na postgraduálu má člověk od fakulty šest tisíc za měsíc, a to není moc. Já si tady vydělám za ten necelý úvazek osm tisíc, takže když se to dá dohromady, není to nejhorší. Ale spolužáci, co šli do práce, jsou na tom líp – podle toho, co dělají. Myslíš, že absolvovaný postgraduál vylepší tvoje vyhlídky, pokud jde o zaměstnání? To je další důvod, proč jsem do toho šel. Pevně doufám, že se mi to vyplatí.<<

Kde vidíš svoji perspektivu?

>>Nevím, ale doufám, že u nějaké solidní farmaceutické firmy ve vývoji.<<

A myslíš, že kdybys tam vyrazil s čerstvým magisterským diplomem nebo malým doktorátem v kapse, že by tvoje vyhlídky byly horší?

>>Nejsem si jistý, ale když bych přišel takhle s titulem, tak bych byl sice pan doktor, ale bez praxe v práci. Já budu mít výhodu, že vzhledem k tomu, že tady mám úvazek, v podstatě mám i praxi na nějaké pozici.<<

Umíš si představit, že bys svoji současnou práci dělal, aniž bys byl současně na postgraduálu?

>>Ne, v žádném případě, protože bych se neuživil. Neměl bych kolej, takže bych si musel najít podnájem, padly by studentské výhody – a přitom s mou platovou třídou bych měl 13 870 hrubého.<<

Karolína Kučerová

karolina.ku@tiskali.cz

Publikovat na internetu se vyplácí

Ján Matejka (28) je garantem a učitelem předmětu >>Internetové a počítačové právo<<, který i sám vymyslel. Tento seminář vede na Právnické fakultě Západočeské univerzity v Plzni, kde také třetím rokem působí jako externí doktorand. >>Krásné na mé práci je to, že vidím její výsledky. Snažím se studenty vést k diskusi, většinou se na semináři přímo hádáme,<< popisuje průběh svých hodin a zdůrazňuje, že je důležité studenty naučit nejen myslet v systému práva, ale i pracovat s právním textem a umět ho správně vyložit. Ján je přesvědčen, že se tomu student naučí tak, že bude o různých výkladech práva diskutovat.

K doktorandskému studiu občanského práva se Ján rozhodl ve 4. ročníku studia na téže fakultě, kdy zároveň studoval práva v Manchesteru se zaměřením i na právo informačních a telekomunikačních systémů a technologií. Ján zájemcům o doktorandské studium doporučuje: >>Student by měl mít představu, co bude předmětem jeho disertační práce (zejména v oblasti práva, kde byla vydána již řada publikací, je nutné téma práce pořádně promyslet a předem ho konzultovat s některým z profesorů), měl by mít za sebou alespoň nějakou publikační činnost a hlavně vztah ke katedře a k oboru, na který se hlásí. Samozřejmě také potřebné znalosti,<< dodává. Z přijímacího pohovoru měl Ján vcelku příjemný pocit. Říká, že se jednalo spíše o neformální rozhovor. Z uchazečů byla dle jeho názoru úspěšná polovina z nich.

Mezi Jánovy povinnosti, mimo přednáškové činnosti, patří i vykonat během doktorského studia několik zkoušek. Tradičně je to zkouška z teorie práva, z jazyka a z oboru, který doktorand studuje. Každý rok také student musí vyplnit >>výkaz studenta v doktorském studijním programu<<, ve kterém fakulta zjišťuje např. jaké konference student navštívil, kde přednášel, jaké monografie vydal, v jakých periodikách publikoval, jaké zkoušky vykonal apod. >>Student si musí konference shánět sám, musí své práce nabízet nakladatelstvím, říká Ján a zároveň ubezpečuje, že váš školitel je člověk osvícený, ukážete mu svůj článek a jemu se třeba líbí a doporučí vám, kde ho publikovat, přičemž jeho doporučení má jistou váhu.<< Ján většinu svých článků publikoval na internetu, zejména na portálu ITprávo.cz, jehož je prezidentem a spoluzakladatelem. >>Je to snadné, někdo si vašeho článku všimne a už máte další kontakt,<< pochvaluje si Ján.

Jako externí doktorand, který ovšem působí na katedře práva Západočeské univerzity jako odborný asistent, získá Ján měsíční ohodnocení 11 až 12 tisíc Kč. Na hlavní pracovní úvazek však působí v Akademii věd. Dále spolupracuje s řadou ministerstev, s Úřadem vlády a s Úřadem pro ochranu osobních údajů, kam spadá oblast elektronického podpisu, kde Ján jako jediný právník připravoval prováděcí vyhlášku k elektronickému podpisu. Vedle všech těchto aktivit Ján ještě vychovává tříletá dvojčata.

Jitka Černá

jitkacer@hotmail.com

Astronom z Harvardu: V Americe jsou na tom doktorandi lépe

Vítkovi Hradeckému je čtyřiadvacet let a jednu třetinu svého života, tedy osm let, strávil na amerických univerzitách. Na jedné z nejprestižnějších, na Harvardu, dnes studuje třetím rokem doktorandský program astronomie.

>>Ve třetím ročníku na gymnáziu jsem byl na studentské výměně v USA, kde jsem si začal zjišťovat podmínky přijímacích řízení na americké vysoké školy,<< popisuje svou cestu na Harvard Vítek. >>Ve čtvrtém ročníku opět v Čechách jsem poslal přihlášky na pět univerzit, které mají nejlepší katedry matematiky a fyziky. Byl jsem přijat hned na první, kterou jsem si vybral – California Institute of Technology, která je známá mimo jiné i tím, že na ní studovala celá řada nositelů Nobelovy ceny a že vlastní nejlepší pozemní optické dalekohledy.<<

Během studia Vítek publikoval, prováděl výzkum, a protože je v USA zvykem studovat doktoranda na jiné škole než magistra, přihlásil se na Harvard, kde je největší astronomické centrum v USA. >>Na Harvardu se mi líbí, že tu jsou experti skoro na všechno pod jednou střechou,<< hodnotí Vítek. >>Má to ale i své nevýhody: stane se, že se na konferenci setkají dva lidé se stejnou jmenovkou z Harvardu, kteří se předtím neznali.<<

Přijímací řízení na Harvard se skládalo z eseje (na téma Proč chce uchazeč studovat obor na dané škole, co ho zajímá apod.), ze tří doporučení od profesorů z předchozího studia a testu, který zkouší analytické, matematické myšlení a komunikativní dovednosti. >>Velkou výhodou také je, že v Americe funguje trh se vzděláním. Školy mezi sebou soutěží o nejlepší studenty, a pokud člověk projde do užšího výběru, je běžné, že mu zaplatí návštěvu (letenku, jídlo, stravu), aby se přijel podívat,<< popisuje praxi Vítek. >>Návštěva trvá většinou dva dny a máte možnost se seznámit a pohovořit si se studenty a profesory, popř. najít vhodného školitele ochotného dohlížet na vaši disertační práci.<<

Jako student ze zahraničí neměl Vítek žádné problémy dostat se na vybranou školu. >>Většina škol nabídne místa nejlepším uchazečům bez ohledu na to, jestli jsou z USA, či nikoliv. Některé školy mají ale omezená stipendia pro zahraniční studenty, takže by zde tito studenti mohli být znevýhodněni,<< radí Vítek. Stipendium pro doktorandy se v Americe pohybuje mezi 1300 až 2200 dolary za měsíc, a to dle životních nákladů v daném městě. Například v New Yorku či Bostonu bývají vyšší.

Vítek se na různých konferencích osobně setkal s řadou významných astronomů i astronautů, např. s J. Schmittem, který byl s Apollem 17 na Měsíci. >>V noci z 31. 1. na 1. 2. 2003 jsem pozoroval dalekohledem v Arizoně, s rozedníváním jsem ukončil práci, „zaparkoval“ dalekohled a než jsem šel spát, zapnul jsem televizi, kde se zrovna začaly objevovat zprávy o problémech Columbie, takže jsem událost sledoval v reálném čase,<< popisuje smutnou událost Vítek. Převážnou část svého studia tráví Vítek pozorováním oblohy, připravuje nové programy na pozorování, jezdí do observatoří, které provozuje Harvard v Arizoně a v Chile, a samozřejmě vypozorované výsledky vyhodnocuje a publikuje v odborných publikacích a na konferencích. Vedle toho také vedl praktická cvičení pro studenty. Momentálně pracuje na teorii formování galaxií a na kosmologii.

Vzhledem k tomu, že Vítek chce být profesionálním astronomem a provádět výzkum ve svém oboru, pravděpodobně v USA zůstane i po ukončení studií, protože, jak říká >>v mém oboru jsou momentálně v Americe nejlepší podmínky a možnosti<<.

Jitka Černá

jitkacer@hotmail.com

Otázky na zkoušku si student stanoví sám

Lenka Čamrová, doktorandka z Vysoké školy ekonomické v Praze, fakulty národohospodářské (VŠE, FNH), strávila několik týdnů mezi PhD. studenty na Massachusetts Institute of Technology v Cambridge, USA (MIT). A jak se od sebe liší postgraduální studium na novém kontinentu a doma? Studenti ve Státech jsou podle Lenky bráni jako rovnocenní partneři pedagogů, zatímco u nás tento pocit nemá.

Co tě přivedlo na MIT?

>>Výzkumné pracoviště mojí fakulty, Institut pro ekonomickou a ekologickou politiku (IEEP) spolupracuje s americkou akademickou obcí na společném projektu. V rámci výměny přijeli oni k nám a na oplátku my k nim, to vše díky částečné finanční podpoře VŠE a pod vedením profesorky Jílkové. Pracoviště je z velké části financováno z grantů a soustředí se na vytváření projektů pro ministerstva a Evropskou unii.<<

O jaký projekt se jedná?

>>Jde o studium vlivu katastrof na lidskou společnost. V Čechách se zkoumá konkrétní případ povodní 2002 a Američané do toho vkládají metodologický rámec, jiný úhel pohledu. Zabýváme se tím, jak společnost na tuto událost reaguje – změnou zákonů, změnou technických parametrů protipovodňové ochrany atd. Zkrátka, co se změnilo, aby se to příště nestalo. Dělám koordinátorku projektu.<<

Jak vypadá postgraduální studium ve Státech?

>>Doktorské studium na americké univerzitě trvá 4 roky a skládá se z hlavní a vedlejší specializace. První dva roky absolvuje student požadované předměty a druhé dva roky pracuje na svém výzkumném projektu, který je součástí jeho disertační práce.<<

Jaké jsi zaznamenala rozdíly mezi českým a americkým doktorandským studiem?

>>Při rozhovorech se studenty mě překvapily rozsah a intenzita konzultací se školiteli a oponenty jejich disertačních prací. Doktorandovi se celou dobu věnují tři lidé. U nás má doktorand jednoho školitele a ostatní lidé z katedry nevědí, čím se ten student zabývá. Hlavní rozdíl je potom v samotné rigorózní zkoušce. Doktorand si sám navrhne otázky, ze kterých bude zkoušen, konzultuje je s profesory a následně je předloží ke schválení. Dohadování o seznamu otázek trvá tak tři měsíce. Zkoušku skládá písemně z otázky, kterou si vytáhne. Doktorand je chápaný už nikoliv jako studentík, ale jako rovnocenný partner vyučujících. Nikdo nedělá tlustou čáru mezi studenty a profesory. Na VŠE tento přístup stále přetrvává, minimálně na mojí, páté fakultě.<<

Chybí snad učitelům u nás doma motivace při vedení doktorandů?

>>Finanční situace ve školství je všem známá. Peníze nejsou dostatečným motivem pro to, aby se zdejším doktorandům někdo opravdu důsledně věnoval a snažil je zapojit do výzkumu. Studenti pak při první příležitosti začnou pracovat v bance a po studiu tam natrvalo odejdou. IEEP využívá práce studentů a doktorandů, které vtahuje do grantového výzkumu a oni tak nejsou nuceni unikat z akademické sféry. Zjišťují, že věda jsou i zajímavější věci než jen klasické teoretické vzdělávání. Já sama koordinuji několik projektů, jsem plně vytížená a baví mě to.<<

Čím je vaše spolupráce s americkou stranou přínosná?

>>Američané stojí mimo dění v Evropě a nabízejí tak jiný náhled na věc. Naše problémy se jich přímo netýkají a mohou vše posuzovat a kritizovat zvenčí. Při návštěvě u nich jsme měli příležitost porovnat způsob, jakým se vypořádávají s hrozbou povodní. Jde o jinou technickou tradici a jiné finanční prostředky. Rovněž nám poskytli přístup do svých knihoven a odborných databází. Evropskou unii teď trápí, zda to obrovské úsilí, které v životním prostředí vyvíjí, k něčemu bude, a Američany to všechno hrozně zajímá. Evropa je na druhé straně obviňuje, že nejsou moc ekologičtí, takže tam je taková rivalita.<<

Jitka Vlková

jitvlk@post.cz