Rozhovor s expertkou na evropskou politiku Brigid Laffan

„Evropa nikdy nebude Spojenými státy americkými,“ tvrdí Brigid Laffan, řiditelka výzkumného ústavu DEI, která patří mezi přední experty na evropskou politiku, je zároveň  také poradkyní zahraničního výboru irského parlamentu.

Ihned: Jaké přínosy může mít účast v procesu evropské integrace pro malé státy velikosti Irska nebo České republiky?

BL: Základní věcí je skutečnost, že máte své místo u stolu. Proto mohou malé státy uplatnit svůj vliv. Nesedí mimo. Dále je EU také specifickou reakcí na trend světové globalizace a internacionalizace. Zatřetí se jedná o nejdůležitější politický experiment Evropy dneška. Proto je daleko prospěšnější být jeho součástí, než-li stát mimo.

Ihned: Evropská unie se v očích mnoha občanů ČR stala symbolem mnoha nešvarů ale i zázraků. Nemalou zásluhu na tom má, spíše politická než věcná, debata  dvou nejsilnější parlamentních stran ČSSD a ODS. Jak probíhal politický zápas o členství v EU před referendem v Irsku roku 1972?

BL: Dvě nejsilnější strany v Oireachtas (irský parlament) usilovaly o členství v Evropských společenstvích. Dohromady měly podporu více jak osmdesáti procent elektorátu. Menší strany byly v opozici. Každá z politických stran však měla nepatrně odlišné představy a preference. Některé byly více pro nadnárodní princip fungování EU, jiné upřednostňovaly více pro-federalistickou orientaci nebo mezivládní přístup. Většina si uvědomovala význam příležitosti stát se členskou zemí EU.

Co se týká artikulace národních zájmů, Irsko mělo jasno. Hráli jsme o ekonomický vzestup. Usilovali jsme o to, aby EU vytvořila vhodné prostředí, které by nám umožnilo pozvednout domácí hospodářství, vytvořit pracovní místa a přinést do Irska výhody sociálních dávek.

V podstatě nikdy nedošlo k rozporným názorům na základní směřování evropské politiky Irska. Evropská omezení ano, ale nikoli v rozsahu, který si nemůžeme dovolit. Dále šlo o otevření ekonomiky, které nám umožnilo přístup na rozsáhlý trh kontinentu.

Ihned: Co si myslíte o omezeních pracovního trhu, které zavedly některé evropské země v obavě z přílivu levné pracovní síly z východu? Nenarušuje se tím jeden z původních  principů evropské hospodářské integrace – svobodný pohyb osob?

BL: Podle mého názoru, důkazy nenaznačují, že by mělo dojít k rozsáhlé imigraci ze Střední Evropy, zvláště ne z České republiky. Irsko, Británie a Švédsko nakonec nechaly své pracovní trhy otevřené a uvidíme, co se bude dít v budoucnu.

Nakonec prostřednictvím EU dosáhneme svobodného pohybu, i kdyby to mělo trvat dva nebo i čtyři roky. Svoboda pohybu bude, neboť je to hluboce zakořeněná součást evropského acquis, a proto nemohou výjimky z evropského práva panovat trvale.

Ihned: Co by jste řekla na adresu těch, kteří vidí v EU pouze její ekonomickou dimenzi? Neredukuje se tak uměle účel její existence?

BL: Neexistuje jeden jediný účel fungování Evropské unie. EU má dva zdroje opodstatnění své existence: jedním je hospodářský blahobyt a tím druhým je politický cíl. Politika a ekonomika jsou spojeny, nemůžete je od sebe rozdělovat nebo jeden povyšovat nad druhý. Evropa potřebuje obé.

Politicky Evropa neznamená vysoce federalizované uspořádání. Evropa nikdy nebude Spojenými státy americkými. Evropa bude jiným politickým uspořádáním, které se bude v 21. století dále vyvíjet.

Ihned: V Dublinu se 1. května  konala velkolepá oslava rozšíření za přítomnosti předních evropských politiků. Jak přijali tuto skutečnost obyčejní Irové?

BL: Samozřejmě, že se vždy naleznou lidé v opozici, protože jsou jednoduše proti něčemu. Většina poctivě smýšlejících Irů je však přesvědčena, že kolaps komunismu v roce 1989 byl významnou historickou událostí evropského rozměru a integrace dříve rozděleného kontinentu je úkolem stávající generace.

Většina se bude obávat nových výzev, ale v dlouhodobém horizontu budou mít z rozšíření prospěch všichni Evropané. Možná, že se obávají o investice, o práci, o mnoho jiných věcí, ale to je přeci v povaze každé lidské bytosti.