Důležité bude technické vzdělání

V souvislosti s přechodem na ekonomiku založenou na znalostech a se zvyšujícími se nároky na kvalifikaci pracovní síly nabývá oblast terciárního vzdělávání mimořádné důležitosti. To je zdůrazněno i skutečností, že Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky plánuje v roce 2005 účast padesáti procent populačního ročníku osmnácti- až devatenáctiletých v různých formách postsekundárního či pomaturitního vzdělávání.

Srovnání nevychází pro Česko dobře

Přestože došlo od roku 1990 na našich vysokých školách k výraznému nárůstu posluchačů, stále na tom Česko není z hlediska počtu vysokoškolsky vzdělaných lidí nejlépe. Podle údajů Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj - OECD - z roku 2002 dosahuje zatím Česká republika nelichotivé hodnoty v ukazateli vypovídajícím o tom, jaká část populace ve věku od 25 do 34 let dosáhla terciárního vzdělávání. U České republiky je to 11 procent, zatímco u Slovenska 12 procent, u Maďarska, Polska a Rakouska 15 procent, v Nizozemsku 26 procent, ve Finsku 38 procent a v Irsku dokonce 48 procent.

Počet vysokoškolsky vzdělaných lidí v naší populaci je však pouze jednou stranou mince. Důležité také je, jaké obory si zájemci o studium vyberou. Chce-li být Česká republika skutečně konkurenceschopná z hlediska přitahování významných zahraničních investic, pak je nutné, aby struktura a kvalita absolventů celého terciárního sektoru vzdělávání odrážela do značné míry požadavky budoucího hospodářského vývoje. Ten bude bezesporu vyžadovat stále se zvyšující množství technicky vzdělaných odborníků schopných konkurovat svým protějškům nejen v ostatních transformujících se ekonomikách, ale i v ekonomicky rozvinutých zemích.

Zájem bude o technické a přírodovědné obory

Z hlediska dlouhodobého hospodářského rozvoje a také našeho vstupu do Evropské unie je významný počet absolventů technických a přírodovědných oborů. Unie si stanovila v souvislosti s dosažením cílů lisabonského procesu dlouhodobou strategii rozvoje. Jedním ze zásadních úkolů je zvýšit zájem dětí a mladých lidí o vědu a matematiku. V květnu 2003 byl na jednání Evropské rady stanoven konkrétní cíl: absolutní počet absolventů matematických, přírodních a technických věd v zemích Evropské unie by se měl do roku 2010 zvýšit nejméně o 15 procent, přičemž by mělo dojít k vyrovnání mezi ženami a muži. Pro země bývalé patnáctky to znamená do roku 2010 zvýšit počet absolventů vybraných oborů o 70 tisíc. Vezmeme-li v úvahu unii v dnešní rozšířené podobě, pak se už jedná o nárůst více než 80 tisíc absolventů ročně.

Česká republika si zatím v tomto směru nevede špatně. Podle dat z Eurostatu bylo v roce 2001 z celkového počtu studentů v terciárním sektoru přibližně 31 procent zapsáno v matematických, přírodovědných a technických oborech. Stejně tak jako u ostatních zemí unie je však velký problém s nevyvážeností zastoupení mužů a žen.

Při pohledu na procento absolventů se ale situace liší. V průměru činí ve starých členských zemích unie absolventi vybraných oborů 25,7 procenta všech absolventů. Ani jedna nová členská země však tohoto průměru nedosahuje. To ukazuje na relativně vysoký počet studentů, zvláště v technických oborech, kteří studium nedokončí. Na některých našich fakultách není výjimkou ani padesátiprocentní propadovost v prvním ročníku.

Posledním ukazatelem, který vypovídá o zájmu věnovanému studiu technických a přírodovědných oborů ze strany jednotlivých států, je počet absolventů v těchto oborech na 1000 obyvatel. Z nových členských zemí má pouze Lotyšsko více než deset absolventů sledovaných oborů na 1000 obyvatel. Situace České republiky není úplně nejlepší - v roce 2000 vykazovala 5,5 absolventa na 1000 obyvatel, což ji řadí doprostřed mezi bývalými kandidátskými státy.

Dalším významným faktorem je podíl žen ve výše zmíněných oborech. Z hlediska rozdílů v přístupu pohlaví je nejkritičtější u technických věd, jakými jsou například strojírenství, elektrotechnika, výpočetní technika, technická chemie či potravinářství. U těchto oborů je podíl žen nižší než pětina.

Zdá se tedy, že zatím není vytvořeno odpovídající prostředí, které by dostatečně propagovalo zájem o technické vysoké školy a zohledňovalo zvyšující se poptávku ze strany průmyslových podniků po absolventech technických oborů či obecně podporovalo nutnost zvýšit počet absolventů přírodovědných, matematických a technických oborů. Stávající situace není zatím jako závažná vnímána ani ministerstvem školství. Jeho strategie je v současné době orientována na uspokojení poptávky ze strany zájemců o studium, nikoliv na uspokojení poptávky, kterou má na strukturu a kvalitu absolventů vysokých škol trh práce.

Každopádně bychom se měli pokusit zastavit pokles zájmu o studium technických a přírodovědných oborů na úkor oborů společenskovědních. Na počtu a kvalitě technických inženýrů a pracovníků ve výzkumu a vývoji bude záležet, zda se podaří do České republiky přilákat investice v oblasti rozvinutých technologií s vysokou přidanou hodnotou. Pozornost by měla být věnována zejména systému výuky na základních a středních školách, aby byl v dětech vypěstován pozitivní vztah k předmětům, jakými jsou matematika, fyzika, biologie či chemie, a k vědě obecně. Nutné je také pokusit se o změny v systému výuky na vysokých školách, aby byla zachována odpovídající úroveň specializace, ale na straně druhé se zvýšila přitažlivost samotného studia. To by se mohlo více zaměřit na rozvoj dovedností studentů pomocí projektových zadání, prezentací a týmové práce a také být daleko více provázáno s praxí.

Důležité je dobře si vybrat

Stejně tak je žádoucí, aby se zájemci o další studium snažili brát v úvahu situaci na budoucím trhu práce a ne pouze bezmyšlenkovitě následovali módní trendy. Každému se jistě vyplatí si velmi dobře rozmyslet, kterým směrem se chce ve své kariéře vydat a jaké profese jsou dlouhodobě na trhu práce žádané, dobře honorované a současně poskytují možnost uplatnění nejenom u nás, ale i v zahraniční.

Ti, kteří se chtějí dále vzdělávat, mají čím dál tím více možností na výběr. Této skutečnosti by měli umět využít pro nalezení takové vzdělávací instituce, která se dokáže alespoň přiblížit jejich představám. Po vstupu na pracovní trh každý ocení, pokud mu jeho škola dala nejenom dostatečné teoretické základy daného oboru, ale poskytla i některé další věci. Je velmi dobré se zajímat o to, zda škola umožňuje výuku v malých skupinách, zda se procvičují prezentační a komunikační dovednosti, zda se řeší konkrétní úkoly a zda je součástí studijního programu praxe či dlouhodobější stáž. Také stojí za to si zjistit, zda škola sleduje úspěšnost svých absolventů, je s nimi i nadále v kontaktu a zapracovává jejich připomínky.

Neocenitelnou výhodou je, když má škola velmi úzké kontakty se zaměstnavateli absolventů. Ať už prostřednictvím stáží, nebo tím, že odborníci z praxe se přímo podílejí na výuce. Ve spolupráci s podniky je pak možné napsat bakalářskou a diplomovou práci. Absolventi škol, kteří mají úzké kontakty s potenciálními zaměstnavateli už v průběhu svého studia, se nemusí bát o své budoucí zaměstnání. Ukazuje se totiž, že absolventi s praxí mají daleko větší šanci dobře se uplatnit hned na začátku své kariéry než jejich vrstevníci bez praxe.

Aleš Vlk, konzultant Odboru rozvoje lidských zdrojů, CzechInvest