Výroba oceli roste

Jakou roli budou hrát nové členské země EU?
Role Číny a možnosti nových členských zemí EU


K tomuto se dá jen dodat, že hospodářskou expanzi ČLR, jejíž součástí je rozvoj tamního ocelářství a rozsáhlé čínské nákupy ocelového šrotu všude, kde se dá, neregistrují jenom v Německu. Je nutno vidět, že česká ekonomika je s německou úzce spojena, a že výkyvy směrem nahoru a dolů v SRN se rychle a citelně přenášejí i k nám. A čínský ocelářský boom se u nás kromě toho projevuje i přímo.

Loňská světová výroba surové oceli podle údajů z února 2004 představovala 964 mil. tun, z toho v Číně 220 mil. tun. Přestože se letos očekává překonání rekordní hranice 1 mld. tun ve světové výrobě surové oceli, oceli je málo a je drahá. Na zvýšení výroby se bude podílet zvláště Asie a především Čína, kde se prognózuje výroba 260 mil. tun na rok 2004 (a spotřeba 293 mil. tun) a 290 mil. tun v roce 2005. Pokud se čínská ekonomika nepřehřeje, očekává se, že v roce 2007 vyrobí 320 mil. tun, při světové výrobě 1,14 mld. tun. Zatímco v letech 1996 - 2000 stoupala čínská výroba oceli tempem 6,8 mil. tun ročně, od roku 2000 stoupá tempem ca. 33 mil. tun ročně! Předpoklady k tomu vytváří čínská spotřeba oceli na obyvatele a rok pouze 210 kg proti průmyslovým zemím 400 až 860 kg, když Čína se stává "dílnou světa". Přitom spotřeba na obyvatele v ostatní Asii je 80 kg a v Indii pouze 36 kg. Čínský hlad po oceli neuspokojí ani předpokládaný dovoz asi 40 mil. tun oceli a mnoha milionů tun železného šrotu v letošním roce.

Příznivým dopadem tohoto vývoje a realizace inovací byla konsolidace světového a především evropského ocelářství. Koncem roku 2003 se v Top Twelve, dvanáctce největších světových výrobců oceli, nacházelo 5 evropských v čele se skupinou Arcelor s produkcí 42,8 mil. tun (z toho 39,5 mil. tun v Evropě), dále LNM s 41,4 mil. tun (z toho 15,2 mil. tun v Evropě), 7. je Corus, 9. je ThyssenKrupp a 11. je Riva. Podnik Baoshan (největší ocelárna v ČLR) je s 19,9 mil. tun na šestém místě.

Stíny čínského boomu

Velká potřeba oceli v Číně nicméně také zostřila situaci na mezinárodních trzích surovin - najmě nedostatek železné rudy, uhlí, koksu a šrotu - ale vyvolala i nedostatek lodního prostoru a ceny vyšší až o 400 %. Cena rudy, např. Carajas Fine z Brazílie, se od roku 1999 zvedla téměř o 40 %. Světové ceny uhlí se od roku 2002 zvýšily o 100 % a vůbec nejvýše se zvedly ceny čínského koksu, které se od ledna 2000 zvýšily na osminásobek a činí dnes 400 až 500 USD za tunu. Protože zhruba 42 % světové produkce oceli se vyrábí ze šrotu, vyvolala čínská poptávka od července minulého roku zvýšení ceny šrotu o 100 %, až na téměř 230 EUR/t. V březnu 2004 však došlo ke zklidnění cenového vývoje. Mírnější vývoj měl trh slitinových kovů pro nerezavějící oceli, kde se ceny chromu, niklu a molybdenu zvýšily od roku 2000 zhruba o 20 %.

I se započtením příznivého směnného kurzu eura k dolaru je výsledkem zvýšení cen surové oceli proti lednu roku 1997 (1/1997 = 100) až o 45 % (2/2004 = 145), proti prosinci roku 2001 (12/2001 = 67) dokonce o 120 %, které zahrnuje i vyšší cenu energie, podílející na ceně celou čtvrtinou.

Vývoj a výhledy ocelářství v Německu

Co znamená tento vývoj pro oceláře s přihlédnutím k okruhům nejvýznamnějších spotřebitelů v Německu?

V automobilovém průmyslu, u největšího obchodního partnera oceláren, jenž spotřebovává zhruba 30 % jejich produkce německé oceli, budou dopady po změně modelů koncem roku 2003 známy až v nejbližších dnech. Protože prodej oceli výrobcům automobilů se odehrává na základě dlouhodobých smluv, půjde zvýšení ceny zpravidla na úkor nižšího zisku oceláren, avšak s očekáváním vyššího odbytu užitkových vozidel asi o 4 %. U osobních vozidel, kde neustále klesá hmotnost vozidel, se přitom vychází z průměrné netto spotřeby oceli 670 kg na vůz s průměrnou cenou 100 EUR/t v EU.

Ve stavebnictví s podílem odbytu asi 15 % se očekává v nejlepším případě stagnace; u ocelových konstrukcí slabé oživení. Ve strojírenství s podílem 14 % se navzdory nižším cenám exportu vlivem slabého dolaru očekává větší prodej a vyšší export asi o 5 %. Subdodavatelské obory počítají u oceli na povrchové úpravy, výkovky, lisované a stříhané díly se zlepšením odbytu. Trh trubek a rour s 10 % podílem oceli profituje z vyšších cen ropy a plynu, ze staveb linií a z historicky nejvyššího počtu vrtů. Očekává se zvýšení prodeje o 6 %.

Prognóza výroby surové oceli předpokládá zvýšení o 3,3 % proti roku 2003 na 46 mil. tun, tedy na úroveň, které nebylo již 4 roky dosaženo. V prvním čtvrtletí 2004 získaly ocelárny o 18,6 % více objednávek a oceli se zpracovalo o 2,5 % více proti stejnému období roku 2003. Nebýt slabé konjunktury ve stavebnictví překročil by růst 3 %.

Tabulka - Výroba oceli v milionech tun Německo, EU 15, Svět

Vliv rozšíření EU

Po 1. květnu 2004 se EU rozšířila. Co to bude znamenat pro ocelářství? Trh bývalé unijní "patnáctky"( zde dále: EU 15) se 379,4 mil. obyvateli a výrobou 160,3 mil. t surové oceli se rozroste o EU 10 se 75,2 mil. obyvateli a 23,6 mil. t oceli na EU 25 se 454,6 mil. obyvatel a výrobou 183,9 mil. t oceli. Vzroste i relativní váha ocelářství v hospodářství EU. Zatímco v Německu se výroba oceli podílí na průmyslové výrobě pouhými 2 %, v ČR a Polsku je to kolem 5 %. Významné ocelářské země Polsko, ČR, Slovensko a Maďarsko budou mít v EU 25 20 % hlasů; z toho dovozují němečtí oceláři, že pomohou při rozhodování o udržení konkurenceschopnosti evropského těžkého průmyslu.

Do EU vstoupily nové země (zde dále: EU 10) s výrobní kapacitou kolem 28 mil. tun surové oceli, z níž 90 % představuje Polsko, ČR, Slovensko a Maďarsko, a která od roku 1989 klesla o 20 mil. tun. Výroba surové oceli dosáhla v roce 2003 cca 15 % výroby v EU 15. Využití kapacit se v EU 10 pohybuje kolem 85 % oproti 90 % v Německu; s ostatními zeměmi EU je srovnatelné. Produktivita na zaměstnance je v Německu ca. 600 t/r, zatímco v EU 10 jen cca 250 t/r. To naznačuje výraznou potřebu modernizace a racionalizace. Naproti tomu mají nové země nízký podíl mzdových nákladů na tunu oceli, mezi 16 EUR/t (Slovensko) a 50 EUR/t (Polsko), zatímco v Německu je to 84 EUR/t.

Top Twelve

Co lze očekávat?

Někteří výrobci oceli v Německu a v dalších zemích EU 15 se obávají, že nízkou spotřebu oceli na obyvatele v zemích EU 10 budou nové země vyrovnávat bez nich. V nových zemích byla loni spotřeba oceli na obyvatele cca. 290 kg (v Polsku jen cca 210 kg) proti EU se 410 kg a Německu se 460 kg. Německý automobilový průmysl a strojírenství jako příjemci subdodávek naproti tomu přijímají rozšíření kladně. Poroste totiž poptávka nových zemí po vysoce jakostních ocelích protože se zvyšují nároky zpracovatelů na materiál a německé ocelárny zůstanou nejvýznamnějším dodavatelem plochých výrobků ze špičkových ocelí, pro jejichž výrobu zde chybí technické vybavení, inovace a zkušenosti.

Nové země jsou pro bývalou EU 15 i významným vývozcem šrotu. Navíc díky tradičním kontaktům na Rusko a Ukrajinu představují dobrou možnost zprostředkování a reexportu surovin jako je železná ruda, feroslitiny, uhlí a surové oceli pro další zpracování.

I když existují kritické hlasy vůči omezení v obchodě přechodným obdobím a míře subvencí, nabízí rozšíření EU více možností než rizik. Za větší problém německého ocelářství označil profesor Ameling vlastní německou energetickou politiku, nové zdražení energie a dopady nového zákona o obnovitelných energiích. Jeho existenci považují nejen oceláři ale i rada odborníků z německých univerzit, ustavená německou vládou, za nadbytečnou v případě dobře fungujícího obchodu s emisními kvótami.


Graf výroby oceli