Soutěž o přímé zahraniční investice

Nejen těsně po rozdělení federace (1993), ale dokonce ještě před několika málo lety to vypadalo, že Česká republika Slovensku uteče a to nebude mít šanci ji dohnat. Důkazem byly přímé zahraniční investice (PZI), které se do ČR valily, zatímco Mečiarovo Slovensko obcházely velkým obloukem. Řada českých i slovenských analytiků očekávala, že problémy SR se budou prohlubovat. Dnes se naopak zdá, že v Čechách a na Moravě vyprchalo původní politické odhodlání k reformám a Slovensko stahuje náskok. Stále více se hovoří o rostoucí atraktivnosti Slovenska pro PZI. Jenže z dlouhodobého hlediska může být také všechno jinak. Co zvyšuje šance obou zemí a co je naopak ohrožuje?

MALÝ EXKURZ. Česká republika i Slovensko absolvovaly základní ekonomické reformy nezbytné k transformaci z centrálně plánované na tržní ekonomiku - jenže poněkud rozdílně. Jinak se vyvíjel také příliv investic.

Česká republika měla z pohledu PZI tři dosti odlišné etapy vývoje.

V letech 1993-1998 byly investice motivovány téměř výlučně procesem privatizace. Jen pro ilustraci, v roce 1995 představovaly "privatizační investice" dokonce 90 % všech investic. Celkově byl ale tento příliv velmi nízký a nerovnoměrný.

Druhá etapa byla viditelně nastartována rokem 1998, kdy se uplatnil diametrálně odlišný postoj vlády vůči PZI. Šlo o doslova revoluční přelom. Agentura na podporu investic CzechInvest se začala více zaměřovat na lákání nových PZI, takzvaně na zelenou louku (green field). Začal fungovat program podpory rozvoje průmyslových zón a rozšířila se nabídka možností investovat. I v Česku tak začala s podporou vlády aktivní soutěž o PZI.

V roce 2002 se Česko začalo prosazovat rovněž jako destinace významných investičních projektů v oblasti strategických služeb - i pro ně byl přijat adekvátní systém investičních pobídek. V těchto letech ovšem začíná vyrůstat v regionu další silný konkurent - Slovensko.

Podíváme-li se na objemy investic v ČR od roku 1993 do současnosti, vidíme, že přicházejí jakoby ve vlnách. Vrcholy jsou v letech 1995, potom 1999 a poslední v roce 2002. Celková tendence je od roku 1998 jasně růstová, přičemž průměr let 1999-2003 je vyšší než dvojnásobek prvního "rekordního" roku 1995, který byl 2,562 mld. USD.

Na Slovensku byl vývoj od roku 1993 až do pádu Mečiarovy vlády v roce 1998 ve znamení hluboké nedůvěry zahraničních investorů v tuto lokalitu. Pokud někdo na Slovensku investoval, tak téměř výhradně přes privatizaci nebo spíše formou nákupu existujících podniků (často předtím zprivatizovaných příznivcům tehdejší vlády). Druhá etapa příchodu zahraničních investic začala nástupem první Dzurindovy vlády a byla také etapou hlavně privatizační, nicméně značně transparentnější. V této době se k životu plně probudila investice VW v Bratislavě a na Slovensko začali přicházet první zahraniční investoři z okruhu dodavatelů.

Provozy těchto dodavatelů a zároveň další strategické investice do výroby osobních automobilů (Peugeot a KIA) zahajují třetí etapu, kterou lze datovat rokem 2002 či počátkem roku 2003.

Slovensko zatím nevstoupilo do etapy PZI v oblasti strategických služeb.

ČR, SR A EVROPSKÁ UNIE. Celkově se v zemích V4 zvýšil příliv přímých zahraničních investic z necelých 8 mld. USD v roce 1996 na více než 15,5 mld. v 2003. Z toho ČR zaznamenala příliv 5,6 mld. USD (víc než třetina) a Slovensko pouze 1,7 mld. USD. Nicméně rok předtím přišly na Slovensko investice za víc než 4 mld. USD (vše podle údajů UNCTAD).

Jednou z hlavních komparativních výhod obou zemí byla a stále ještě je laciná, ale přitom vysoce kvalifikovaná pracovní síla. Na začátku let devadesátých představoval tento rozdíl vůči zemím EU přibližně desetinásobek, v okamžiku našeho vstupu do Unie už přibližně jen pětinásobek. Jenže to jsou průměrná čísla; v některých oborech a v některých regionech na Slovensku je cena práce ještě o třicet procent nižší, než činí průměr v ČR.

Česko i Slovensko jako členské země Unie budou tlačeny k rozvoji výroby s vyšší přidanou hodnotou a ke službám, které si vyžadují zaměstnance s vyšší kvalifikací. To ovšem povede k vyšším příjmům zaměstnanců, a tím i k vyšší spotřebě. Komparativní výhoda levné práce se bude v obou zemích postupně snižovat. Přesto se někteří analytici (uvádí to například studie magazínu Corporate Location) domnívají, že příliv PZI může i nadále zůstat vysoký, a to kolem 4 mld. USD ročně v případě České republiky a jen o něco méně v případě Slovenska.

Členství v EU přináší oběma zemím ve vztahu k PZI jedno velké pozitivum. Odpadne nevýhoda poměrně malého trhu, neboť za relevantní se už dnes považuje trh celé Unie. To může být pro mnohé investory velké lákadlo.

Vstupem do EU se také změnil pohled na polohu obou zemí. Česko se posunulo ještě více do geografického středu Evropy, navíc je i blízko středu EU a má za sousedy pouze členské země Unie a perspektivně schengenského prostoru. Na druhé straně Slovensko by zase mohlo těžit z přímého sousedství s Ukrajinou, zejména v případě, když tato země postoupí v ekonomických reformách a získá něco jako "statut přidružené země".

Slovensko se ovšem bude ještě dlouho potýkat s jedním vážným handicapem, a to zejména na východě a ve středu země. Tím je nevyhovující infrastruktura, především dopravní. Právě existence rychlého silničního propojení s okolními trhy a bezproblémová dostupnost dodavatelů patří dnes mezi rozhodující kritéria při zakládání nových výrobních kapacit a logistických center (viz dále).

PŘÍLEŽITOSTI A HROZBY. Přes značnou atraktivitu České republiky lze vyjmenovat řadu slabých stránek, které příliv PZI budou brzdit (viz obrázek 3). Podobně je to i na Slovensku, i když struktura silných a slabých stránek je tam poněkud odlišná. Poté, co současná vláda SR přijala řadu reforem, počet silných stránek na úkor slabých vzrostl.

Pokud Česko dobuduje dopravní infrastrukturu a stane se součástí schengenského prostoru, jeho atraktivita může ještě dále vzrůst. Investoři se zajímají i o potřebné reformy vedoucí k razantnímu snížení schodku státního a veřejných rozpočtů a o to, jak se vládě daří naplňovat slib rozvoje znalostní ekonomiky.

Velkou hrozbou do budoucna je nízká natalita, stárnutí obyvatelstva a korupce. ČR se bude rovněž muset vyrovnat s poklesem konkurenceschopnosti v některých oborech zpracovatelského průmyslu (to se však netýká jen ČR, alei ostatních zemí EU) a hrozbou energetické závislosti na dovozech surovin a energií z problémových regionů světa.

Čína a Indie se můžou stát "vysavačem" mnoha investic, nejen zahraničních, ale i vlastních domácích společností. Jak dokládá poslední vývoj, nemusí se to přitom týkat jen zpracovatelského průmyslu s nízkou přidanou hodnotou. I to jsou ale hrozby, které se týkají celé Unie.

Také Slovensko může postoupit v atraktivitě především rychlým dobudováním systému dálnic a jejich propojením jak z východu na západ, tak i severo-jižně přes východní Slovensko (Košice). Lepší propojení se světem je také podmínkou nastartování turistiky, která je zde v poměru k možnostem stále popelkou.

Slovensko by mohlo rychle zlepšit svou konkurenční pozici, pokud by posílilo agenturu SARIO, stabilizovalo její vedení, dalo jí potřebné zdroje a hlavně napravilo nepovedenou legislativu týkající se investičních pobídek (na Slovensku "stimulů") a průmyslových parků. Slováci stále nedokážou využít jednu ze svých značných komparativních výhod, kterou představuje Dunaj. Přitom přístavy na Dunaji (hlavně Bratislava) by mohly v kombinaci s dálnicí, železnicí a letištěm udělat z hlavního města Slovenska logistické centrum střední Evropy. Realizace zapadlé myšlenky prodloužení širokorozchodné železniční tratě z Košic do Bratislavy by v případě modernizace transsibiřské magistrály propojila střed Evropy nejen s Ruskem, ale i s Čínou a Japonskem.

Vážnou hrozbou do budoucna může být pro SR eventuální nezvládnutí strukturální nezaměstnanosti a již zmíněné zaostávání některých regionů středního, jižního a východního Slovenska. To může mít za následek sociální nepokoje a rostoucí oblibu populistických politických vůdců, což by znamenalo návrat k minulým poměrům a zřejmou ztrátu zájmu zahraničních investorů.

Jakkoliv je budování infrastruktury pro Slovensko důležité, řešení formou zadlužování státu může mít za následek zhoršení ekonomických parametrů a zpomalení růstu celé ekonomiky - což se zase může projevit poklesem atraktivity země.

Negativně může také působit přílišná závislost ekonomiky Slovenska na sektoru automobilového průmyslu a na investicích, které přicházejí pouze za nízkou cenou práce. Pokud by se náklady na pracovní sílu zvýšily nad úroveň, která je pro automobilové společnosti únosná, mohlo by dojít ke stejnému efektu, který už zaznamenali v Belgii nebo Velké Británii: počet pracovních míst v tomto sektoru se začne výrazně redukovat.

Slabé a silné stránky