Ulice sálají horkem. Ve stínu je 33 stupňů. Prezident Svazu tiskařů a mediální techniky a současně viceprezident vídeňské Hospodářské komory Michel Hochnegg v černém značkovém obleku a v kravatě působí elegantně a konzervativně. Prý takto chodí oblečen vždy, nehledě na počasí.

"Pro vedoucí pracovníky rakouských firem, bankovní a státní úředníky je typický tmavý oblek. Rovněž ženy se oblékají vkusně a hezky a ne příliš nápadně," vysvětluje Pavel Hořák, obchodní rada velvyslanectví ČR ve Vídni.

Kultura oblékání je totiž projevem příslušnosti k určité vrstvě a rysem serióznosti, stejně jako například oslovování tituly. "Je to tradice, která vydržela dodnes z dob Rakouska-Uherska", píše Ewa Pernal v knize Savoir-vivre na obchodních cestách. "Dříve narození navíc neradi přecházejí na tykání, což nikterak neznamená nedostatek vřelosti", dodává Pernal. A ve Vídni někteří z nich dokonce při setkání se ženou dodržují staromódní polibek ruky. Od cizinců však takové gesto nikdo neočekává.

Již uvedené příklady naznačují určitou rezervovanost rakouských partnerů, kteří si potrpí na formality. "Určitá rakouská rozšafnost nesmí být považována za slabost a ochotu odpouštět nedostatky. Očekávejte spíše racionální, věcné, stručné a konkrétní jednání", tvrdí Miroslava Zamykalová ve publikaci Mezinárodní obchodní jednání. Pouze v úvodu se vede delší společenská konverzace. Třeba o hudbě a umění. Mnozí Rakušané jsou v tomto opravdoví milovníci a znalci. Avšak dá se debatovat třeba i o sportu (fotbal je v Rakousku sport číslo jedna) či krásách krajiny. Na svoji zemi jsou totiž Rakušané právem pyšní a řada z nich se ani o dovolené nevydává nikam jinam.

Rakušané dovedou být také skvělými společníky, rádi konverzují, pracovní oběd nebo večeře ve stylových restauracích jsou běžnou součástí vyjednávání. Člověk se občas cítí jako doma.

Jsou to zdatní obchodní partneři a na jednání jsou skvěle připraveni. Nelitují času k přípravě četných písemných poznámek, podkladů a materiálů.

Dovedou být pragmatičtí a přizpůsobiví. Slíbené slovo obyčejně platí a smluvní morálka je zpravidla vysoká. Totéž se očekává od českých partnerů.

Velký byznys se domlouvá v angličtině. Rakouští obchodníci ovšem považují téměř za samozřejmost, že Češi rozumějí a mluví německy. Na druhé straně je třeba dát si pozor na domlouvání v češtině, mnoho Rakušanů totiž dodnes česky trochu rozumí. Už i to je dalším důkazem, že mentalita Čechů a Rakušanů si je blízká, a to nejen díky společné historii.