Co znamená svoboda podnikání

Přistoupení České republiky k Evropské unii přineslo firmám rozšířené možnosti podnikání.
Omezení svobody podnikání pro příslušníky jednoho členského státu na území druhého členského státu unie jsou zakázána. Ustanovení článků Smlouvy o založení Evropského společenství, které se vztahují po přistoupení i na Českou republiku, však zároveň v úplnosti vymezují důvody, které mohou taková omezení za určitých podmínek ospravedlnit.
Mezi tyto důvody patří veřejný pořádek, veřejná bezpečnost a ochrana zdraví. Omezení mohou být aplikována jen za předpokladu, že jsou nediskriminatorní povahy, jsou přiměřená a nezbytná k dosažení cíle, který sledují, a jsou uskutečňována v obecném zájmu.

Vytvoření společného trhu
Vytvoření společného trhu směřuje k odstranění jistých překážek podnikání. Jde například o kontroly na hranicích mezi členskými státy, kterým podléhají osoby a zboží. Další překážkou jsou odlišné právní úpravy a praktiky členských států nebo rozdíly v oblasti nepřímých daní ukládaných na zboží a poskytování služeb v jednotlivých členských státech, ale i nežádoucí vliv daní přímých.
Společným, resp. vnitřním trhem (tyto pojmy jsou v komunitárním právu zaměnitelné) tedy rozumíme prostor bez vnitřních hranic, v němž je zajištěn volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu. Volný pohyb osob jakožto jedna ze základních svobod nutných k dosažení společného trhu zahrnuje mimo jiné svobodu podnikání (usazování) a svobodu poskytování služeb (volný pohyb služeb).

Svoboda podnikání
Svoboda podnikání představuje právo zahajovat a provozovat samostatnou výdělečnou činnost, jakož i zřizovat a řídit podniky, a to za stejných podmínek, jaké pro vlastní příslušníky stanovuje právo státu, kde k podnikání dochází (tzv. národní režim).
Společnostmi se rozumějí firmy založené podle občanského nebo obchodního práva včetně společností družstevních, a jiné právnické osoby veřejného nebo soukromého práva, pokud jsou výdělečné.
Společnosti založené podle práva některého členského státu, jež mají své sídlo, ústřední správu nebo hlavní místo své podnikatelské činnosti uvnitř Evropské unie, mají stejné právní postavení jako osoby fyzické, které jsou příslušníky členských států.

Evropský soudního dvůr
V souvislosti se základními svobodami je nezastupitelná úloha svěřena Evropskému soudnímu dvoru, který svými rozhodnutími zpřesňuje mnohdy neurčitá ustanovení komunitárního práva, a dotváří tak celkový právní rámec podnikání v Evropské unii.
V souladu s judikaturou Evropského soudního dvora svoboda podnikání zahrnuje veškerou samostatnou výdělečnou činnost v jiném, od domácího státu odlišném, členském státu.
Proto do jejího režimu spadá jak přemístění již existujících samostatně výdělečně činných osob či zahájení samostatné výdělečné činnosti v jiném členském státě (tzv. primární podnikání), tak i zřizování zastoupení, pobočky nebo dceřiné společnosti na území jiného členského státu (tzv. sekundární podnikání).
Podmínkou výdělečné činnosti není podle Evropského soudního dvora dosahování zisku, ale postačuje, zahrnuje-li tato činnost úplatná plnění.
Přistoupením České republiky k Evropské unii se značně změnily možnosti a právní postavení nejen zahraničních subjektů podnikajících na území České republiky, ale též českých subjektů podnikajících na území členských států.
Komunitární právní úprava, především zásluhou rozhodovací činnosti Evropského soudního dvora, opravňuje podnikatele k výběru takového právního řádu, který je pro dané podnikání nejvýhodnější, čímž otevírá tak zvané soutěžení právních řádů.
Může tak například dojít k situaci, kdy český podnikatel založí společnost podle nizozemské právní úpravy, veškerá činnost společnosti bude vyvíjena na území České republiky, zatímco založení společnosti a vnitřní poměry společnosti budou podrobeny nizozemskému právnímu řádu. Určení optimálního způsobu podnikání je ovlivněno řadou faktorů, mezi než patří i svoboda poskytování služeb.

Autor pracuje v advokátní kanceláři Ambruz & Dark