Slabý dolar působí i na Česko

Budeme s řešením čekat, až problém propukne v plné síle? Zatím roste jen frekvence článků s titulky, že Evropa ztrácí trpělivost, případně, že nářky v eurozóně se stupňují. Jako kdyby se Česka tento problém netýkal.
Levný dolar přitom odhaluje specifická tuzemská rizika, která jsou skrytá ve stínu národohospodářských statistik a hrozí vývozcům bez ohledu na cílové trhy.

Vinu nese vláda
Kritická situace mnoha českých exportérů je jen zdánlivě reakcí na klesající kurs dolaru. Skutečnou příčinou je vládní politika posledních let. Nejde přitom o izolovaný problém, který by měly jen firmy s převažujícím dolarovým inkasem.
Potíže části exportérů se mohou - při povrchní interpretaci ekonomického vývoje - jevit jako nevýznamné. "Je přece přímo zarážející hovořit o poklesu konkurenceschopnosti v zemi, kde export oproti minulému roku roste o 29 procent," napadl nedávno v Hospodářských novinách ministr Jiří Paroubek kritickou zprávu Světového ekonomického fóra.
Jenže tempo růstu exportu je do značné míry vyvolané prohlubováním mezinárodní dělby práce. V hodnotě finálních výrobků je zahrnuta cena většího počtu dovezených dílů a téměř třicetiprocentní růst exportu není možné ztotožňovat se stejným růstem exportní ekonomiky.

Zneužívají statistiku
Propagandistické zneužití statistiky, jehož se opakovaně dopouštějí vládní činitelé, je patrné i v hodnocení faktu, že zdrojem rozšiřování exportu byly v posledních letech prakticky výhradně přímé zahraniční investice. Vypadá to, jako by růstu napomohla vláda investičními pobídkami.
Jenže soustředění dynamiky u zahraničních podniků je i důkazem stagnace firem s tuzemským kapitálem, především menších a středních vývozců. Velká část kapitálově slabých firem, navíc oslabovaných například vysokou daňovou a odvodovou zátěží nebo náklady rigidního trhu práce, může existovat jen s podporou relativně uspokojivého kursu eura. I vývozci do eurozóny budou ale ohroženi, pokud je opět postihne pokles tržeb v důsledku razantního zpřísnění měnových podmínek, jako tomu bylo před dvěma lety.
Když neumíte podnikat, nepodnikejte, vzkazovali vývozcům někteří sociálně demokratičtí politici v době posílení koruny vůči euru. Osvícenější radili, aby se firmy přeorientovaly na jiné trhy, aby inovovaly, aby snižovaly náklady. Zapomněli bohužel, že kromě turbulencí kursu i poptávky se tuzemské firmy musí vyrovnávat ještě s neustálými ataky sociálně demokratického vládnutí.
Namátkou několik příkladů z poslední doby - podniky se potýkají se zvyšováním minimální mzdy, mzdovou nákazou z razantního navyšování platů některých skupin státních zaměstnanců, s náklady vyvolanými nekritickým přijímáním unijních doporučení. Důsledkem jsou firmy oslabené bojem na dvou frontách.

Neberte firmám zdroje
Východisko je v kompetenci vlády - měla by ve všech záměrech zohledňovat potřebu posílení firemních zdrojů tak, aby se podniky mohly samy přizpůsobit situaci, aby dokázaly eliminovat krátkodobé výkyvy a investicemi reagovat na dlouhodobější trendy. Žádná vládní podpora formou přerozdělování daní, žádné podpůrné programy nemohou soutěžit s efektivitou, kterou vykazuje rozhodování v každé jednotlivé firmě.
Jestliže se zopakuje přesun zahraničních investorů do levnějších zemí a zvýrazní se role oslabených tuzemských exportérů, bude na nápravu pozdě.
Autor je tajemníkem Asociace exportérů