Prvotní optimismus
Celkově optimismus vyhlídek jednoznačně převážil nad nejistotou. Zatímco v roce 1991 převažovala skepse a jen pětina pracovníků viděla vyhlídky své kvalifikace jako velmi dobré, poté optimismus stále rostl. Podíl těch, kdo dnes nevidí žádný problém ve své kvalifikaci, se přiblížil 80 procentům.
Z hlediska pohybu lidí mezi různými místy či přechodnou nezaměstnaností bylo polistopadové období vskutku čilé. Podle šetření Českého statistického úřadu z roku 2001 prošlo 40 procent ekonomicky aktivních osob v předchozích deseti letech změnou zaměstnání, přičemž jen menšina zaznamenala období nezaměstnanosti.
V kariérách lidí přitom mírně převažovala dobrovolná pracovní mobilita nad vynucenou a silně převažoval vzestup nad sestupem: pouze desetina považuje současné zaměstnání za horší než předchozí.
Česká populace se vyznačuje silným instrumentalismem ve vztahu k práci. Souhlas s názorem, že "práce je jen způsob, jak si vydělat peníze", deklarovalo na konci 90. let téměř 40 procent ekonomicky aktivních sledovaných v mezinárodním výzkumu hodnot. Bylo to více nejen v porovnání se západoevropskými zeměmi, ale i s Maďarskem a Slovinskem.
Náš trh práce byl přitom ještě na konci 90. let viděn jako pole bez rizika - o to větší bylo překvapení, když nezaměstnanost začala náhle strmě růst. Pomalá adaptace pracovních sil se obrátila v jejich vytlačování z ekonomiky.
Řešení problémů nezaměstnanosti se pohybuje mezi dvěma extrémy. Na jedné straně se nabízí "evropská cesta", s přísnou regulací trhu práce a ochranou zaměstnanců. Na druhé straně je doporučován "americký recept" ordinující skromné zajištění a volnost pracovních smluv.
Pasti extrémů
Zatímco sociální vlídnost vede k "pasti nezaměstnanosti" a tedy k velkému podílu lidí dlouhodobě bez práce, sociální tvrdost nutí k práci za každou cenu, i ve špatně placených zaměstnáních.
Toto dilema není ale všeplatné. Ani flexibilita mezd směrem dolů, ani posilování regulace nevede k žádoucímu výsledku, totiž "více a lepších pracovních míst", jak to formuluje evropská strategie zaměstnanosti.
Česká cesta jen těžko může být jiná než evropská. Ta je již řadu let tažena vzorem "flexicurity", jež byla kodifikována v Nizozemsku a aplikována v Dánsku i jiných zemích, přičemž odpovídá obecnějšímu směřování Mezinárodní organizace práce a EU.
Přílišná ochrana škodí
Jde o to, najít kompromis mezi ochranou práce a dostatečným prostorem a podněty pro změnu, mobilitu, kvalifikační dynamiku a tudíž i pro vyšší nasazení a efektivnost práce. Důležité je zabránit prohlubování propasti mezi velkými jistotami pro zaměstnance na dobu neurčitou a slabou ochranou pracovníků na dobu určitou, která může vést k rozpolcení trhu práce.
Hlavním směrem je přechod ze sociální podpory v "podporu uplatnitelnosti na trhu práce". Jde o povinnost nezaměstnaného investovat do vlastní kvalifikace, být aktivní v hledání zaměstnání i skromnější v přijetí přechodné práce. Závazky musí být zvlášť přísné u mladých lidí, aby se tak zabránilo nebezpečné nečinnosti a následnému zhroucení životních perspektiv.
Taková změna je nutná i u nás, byť těžká. Výzkumy přinášejí dobré zprávy alespoň v tom směru, že dotázaní vyjadřují ochotu se rekvalifikovat. Jenže zatímco ve vyspělých zemích se lidé stěhují za prací, u nás se drží bytu, většinou z pochopitelných důvodů.
Autor je sociologem
Celkově optimismus vyhlídek jednoznačně převážil nad nejistotou. Zatímco v roce 1991 převažovala skepse a jen pětina pracovníků viděla vyhlídky své kvalifikace jako velmi dobré, poté optimismus stále rostl. Podíl těch, kdo dnes nevidí žádný problém ve své kvalifikaci, se přiblížil 80 procentům.
Z hlediska pohybu lidí mezi různými místy či přechodnou nezaměstnaností bylo polistopadové období vskutku čilé. Podle šetření Českého statistického úřadu z roku 2001 prošlo 40 procent ekonomicky aktivních osob v předchozích deseti letech změnou zaměstnání, přičemž jen menšina zaznamenala období nezaměstnanosti.
V kariérách lidí přitom mírně převažovala dobrovolná pracovní mobilita nad vynucenou a silně převažoval vzestup nad sestupem: pouze desetina považuje současné zaměstnání za horší než předchozí.
Česká populace se vyznačuje silným instrumentalismem ve vztahu k práci. Souhlas s názorem, že "práce je jen způsob, jak si vydělat peníze", deklarovalo na konci 90. let téměř 40 procent ekonomicky aktivních sledovaných v mezinárodním výzkumu hodnot. Bylo to více nejen v porovnání se západoevropskými zeměmi, ale i s Maďarskem a Slovinskem.
Náš trh práce byl přitom ještě na konci 90. let viděn jako pole bez rizika - o to větší bylo překvapení, když nezaměstnanost začala náhle strmě růst. Pomalá adaptace pracovních sil se obrátila v jejich vytlačování z ekonomiky.
Řešení problémů nezaměstnanosti se pohybuje mezi dvěma extrémy. Na jedné straně se nabízí "evropská cesta", s přísnou regulací trhu práce a ochranou zaměstnanců. Na druhé straně je doporučován "americký recept" ordinující skromné zajištění a volnost pracovních smluv.
Pasti extrémů
Zatímco sociální vlídnost vede k "pasti nezaměstnanosti" a tedy k velkému podílu lidí dlouhodobě bez práce, sociální tvrdost nutí k práci za každou cenu, i ve špatně placených zaměstnáních.
Toto dilema není ale všeplatné. Ani flexibilita mezd směrem dolů, ani posilování regulace nevede k žádoucímu výsledku, totiž "více a lepších pracovních míst", jak to formuluje evropská strategie zaměstnanosti.
Česká cesta jen těžko může být jiná než evropská. Ta je již řadu let tažena vzorem "flexicurity", jež byla kodifikována v Nizozemsku a aplikována v Dánsku i jiných zemích, přičemž odpovídá obecnějšímu směřování Mezinárodní organizace práce a EU.
Přílišná ochrana škodí
Jde o to, najít kompromis mezi ochranou práce a dostatečným prostorem a podněty pro změnu, mobilitu, kvalifikační dynamiku a tudíž i pro vyšší nasazení a efektivnost práce. Důležité je zabránit prohlubování propasti mezi velkými jistotami pro zaměstnance na dobu neurčitou a slabou ochranou pracovníků na dobu určitou, která může vést k rozpolcení trhu práce.
Hlavním směrem je přechod ze sociální podpory v "podporu uplatnitelnosti na trhu práce". Jde o povinnost nezaměstnaného investovat do vlastní kvalifikace, být aktivní v hledání zaměstnání i skromnější v přijetí přechodné práce. Závazky musí být zvlášť přísné u mladých lidí, aby se tak zabránilo nebezpečné nečinnosti a následnému zhroucení životních perspektiv.
Taková změna je nutná i u nás, byť těžká. Výzkumy přinášejí dobré zprávy alespoň v tom směru, že dotázaní vyjadřují ochotu se rekvalifikovat. Jenže zatímco ve vyspělých zemích se lidé stěhují za prací, u nás se drží bytu, většinou z pochopitelných důvodů.
Autor je sociologem
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.
- Veškerý obsah HN.cz
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Ukládejte si články na později
- Všechny články v audioverzi + playlist
