Koncepce kodexu je naprosto nepřijatelná

Dnes platný zákoník práce pochází z šedesátých let minulého století. I přes mnohé úpravy a dílčí novelizace, kterými prošel, zůstává poplatný době, v níž vznikal, a podnikatelská veřejnost proto s nadějí očekávala vytvoření nového kodexu, který by odpovídal současným politickým a ekonomickým poměrům.
V návrhu, který po uplynulé dva roky připravovalo Ministerstvo práce a sociálních věcí, Hospodářská komora, a nejen ona, předpokládala především posílení smluvní volnosti účastníků pracovněprávních vztahů, jejichž konkretizace by měla být podle podnikatelské veřejnosti záležitostí každého zaměstnavatele, součástí vnitřních podnikových norem nebo kolektivních smluv.

Nepřehlednost a složitost
Toto očekávání však předložený návrh rozhodně nesplnil. Kromě toho, že celá koncepce nového zákoníku práce je pro podmínky podnikatelského prostředí naprosto nepřijatelná, obsahuje návrh navíc řadu závažných formálních nedostatků.
Je velmi nepřehledný a nesrozumitelný, je téměř nemožné, aby se v něm bez právní pomoci běžný zaměstnavatel i zaměstnanec zorientovali.
Jde přitom o právní normu, která má sloužit oběma těmto kategoriím, zákoník práce by měl být přístupný středoškolsky vzdělanému člověku.
Součástí návrhu jsou ustanovení, která připouštějí dvojí výklad, nepochopitelné je množství odkazů na občanský zákoník, který by se měl v nejbližší době také novelizovat, návrh rovněž obsahuje ustanovení původního zákoníku, která prošla pouze drobnou kosmetickou úpravou, věcný obsah ale zůstal nezměněn.
Hospodářská komora ČR předala Ministerstvu práce a sociálních věcí téměř 150 připomínek a námětů k návrhu nové koncepce zákoníku práce.
Materiál například obsahuje takové paradoxy jako povinnost zaměstnavatele informovat těhotnou zaměstnankyni o možných rizicích, která jí hrozí na pracovišti, přestože mu tentýž zákoník práce zakazuje se zaměstnankyně zeptat na to, zda je těhotná. Součástí návrhu jsou ale i mnohem zásadnější nedostatky, například v oblasti přesčasů.

U přesčasů je lepší volnost
Zaměstnavateli byla fakticky odepřena možnost nařídit zaměstnanci zůstat v práci přesčas, na veškeré přesčasové práci je zaměstnavatel povinen se se zaměstnancem dohodnout.
Existují přitom situace, kdy je přesčasová práce jediným řešením, bez ní by mohlo dojít k ochromení podniku.
Měla by zde proto být zakomponována volnost, která by za určitých situací a v jistém limitu povolovala zaměstnavateli práci přesčas nařídit.
Hospodářská komora ČR také požaduje, aby nový zákoník práce umožňoval zaměstnavateli s počtem zaměstnancům nižším než deset dát výpověď pro nadbytečnost bez prokázaného provádění organizačních změn.
Je nelogické, aby lakýrník, který zaměstnává tři lidi a nemá momentálně takové množství zakázek, aby firma uživila tento počet zaměstnanců, obhajoval rozvázání pracovního poměru organizačními změnami.
Novum, které by do našeho právního řádu naopak zákoník práce v navrhované podobě vnesl, je možnost uzavření pracovní smlouvy na méně než třicet dnů pouze ústní formou. S tím musím zásadně nesouhlasit, stejně jako se zrušením institutu dohody o provedení práce, která je nahrazena novým typem dohody. Ta by ale s největší pravděpodobností (v návrhu ministerstva práce není zcela jasně definována) značně zvýšila cenu brigádnické práce.
Na rozdíl od dohody o provedení práce by totiž v tomto případě musel zaměstnavatel platit nejen daň z příjmů, ale také sociální a zdravotní pojištění.

Text nutno přepracovat
Z těchto a mnoha dalších důvodů nelze jinak než trvat na tom, aby byl text kodexu práce kompletně přepracován, i za cenu toho, že se budeme po dobu dalších několika měsíců řídit dosavadní legislativou.

Autor je prezidentem Hospodářské komory ČR