a) zaměstnanec již má střední školu a studuje vysokou školu při zaměstnání, b) zaměstnanec již má střední školu a studuje další střední školu při zaměstnání. Vzdělávání je vždy v souladu s předmětem činnosti zaměstnavatele nebo s pracovním zařazením zaměstnance.
Pokyn D-190 Ministerstva financí říká: "Za daňové výdaje (náklady) na vzdělávání zaměstnanců podle § 24 odst. 2 písm. j) bod 3 se považují výdaje (náklady) na vzdělávání, pokud souvisejí s předmětem činnosti zaměstnavatele nebo s pracovním zařazením zaměstnance. Mezi daňové výdaje lze zahrnout také náhrady mzdy za pracovní úlevy, případně studijní příspěvek poskytovaný podle zvláštního předpisu. Těmito výdaji nejsou výdaje (náklady) vynaložené na dosažení vyššího stupně vzdělání formou studia středoškolského nebo vysokoškolského v tuzemsku anebo obdobného studia v zahraničí, jako například školné, jízdné (nejedná se o pracovní cesty), výdaje za učebnice, skripta."
Výše uvedená citace pokynu D-190 nedává jednoznačný výklad.
V případě, že zaměstnanec má střední školu a studuje vysokou školu, je postup jednoznačně stanoven v pokynu D-190. Z pohledu zaměstnavatele se jedná o nedaňové náklady. Z pohledu zaměstnance se jedná o jeho soukromé výdaje, které v případě, že jsou hrazeny zaměstnavatelem za zaměstnance, podléhají dani z příjmů ze závislé činnosti. Situace, kdy zaměstnanec studuje druhou střední školu, není sice v pokynu D-190 jednoznačně řešena, ale dle našeho názoru je postup stejný, zaměstnanec si zvyšuje svoji kvalifikaci.
Pokyn D-190 Ministerstva financí říká: "Za daňové výdaje (náklady) na vzdělávání zaměstnanců podle § 24 odst. 2 písm. j) bod 3 se považují výdaje (náklady) na vzdělávání, pokud souvisejí s předmětem činnosti zaměstnavatele nebo s pracovním zařazením zaměstnance. Mezi daňové výdaje lze zahrnout také náhrady mzdy za pracovní úlevy, případně studijní příspěvek poskytovaný podle zvláštního předpisu. Těmito výdaji nejsou výdaje (náklady) vynaložené na dosažení vyššího stupně vzdělání formou studia středoškolského nebo vysokoškolského v tuzemsku anebo obdobného studia v zahraničí, jako například školné, jízdné (nejedná se o pracovní cesty), výdaje za učebnice, skripta."
Výše uvedená citace pokynu D-190 nedává jednoznačný výklad.
V případě, že zaměstnanec má střední školu a studuje vysokou školu, je postup jednoznačně stanoven v pokynu D-190. Z pohledu zaměstnavatele se jedná o nedaňové náklady. Z pohledu zaměstnance se jedná o jeho soukromé výdaje, které v případě, že jsou hrazeny zaměstnavatelem za zaměstnance, podléhají dani z příjmů ze závislé činnosti. Situace, kdy zaměstnanec studuje druhou střední školu, není sice v pokynu D-190 jednoznačně řešena, ale dle našeho názoru je postup stejný, zaměstnanec si zvyšuje svoji kvalifikaci.
