Získat úvěr v jednotkách nebo malých desítkách milionů korun pro dlouhodobě prosperující podnik a jasný záměr s kvalitní zárukou nemovitostmi dnes už umí snad každý podnikatel. Zprostředkovatelé úvěrů a finanční poradci jsou tak vyhledáváni převážně v úvěrových případech, kdy podnikatelova banka odmítla profinancování.
Logika jednotného přístupu bank
Po politických změnách před patnácti lety byly banky hozeny do tržního prostředí bez předchozích zkušeností s komerčním úvěrováním a s politickým tlakem poskytovat snadný přístup k privatizačním úvěrům. Okolo poloviny devadesátých let začalo být neúnosné zatížení našich bank nedobytnými úvěry. A vedle nákladné sanace nedobytných úvěrů z veřejných zdrojů došlo k extrémnímu zpřísnění úvěrové politiky. Dodnes tak v českém bankovnictví přetrvává silné omezení rozhodovacích pravomocí lokálních poboček bank. Velké úvěry v řádech stovek mil. Kč projednávají přímo centrály, zatímco menší úvěry v jednotkách a malých desítkách mil. Kč podléhají jednotným pravidlům automatizovaného vyhodnocení pobočkami.
Zjednodušeně řečeno, pokud na pobočce banky navkládají parametry menšího úvěrového případu do své tabulky a počítač řekne "ne", nedá se s tím nic dál dělat. Automatizovaný vyhodnocovací mechanismus nikdy nedokáže zcela logicky reagovat na individuální charakteristiku každého úvěrového případu a bankám se ho rozhodně nevyplatí měnit vždy, když zamítne dobrý úvěr. Stejně tak se nemůže vyplatit individuální projednání takového malého úvěru na centrále banky o několik hierarchických úrovní výše, než jsou úvěry obdobné velikosti běžně projednávány.
Individuální přístup v družstevní záložně
Individuální přístup již k úvěrům v řádech milionu Kč se může vyplatit jen v menší finanční instituci s jednodušší strukturou rozhodování. Právě to je tržní segment pro družstevní záložny. Co do objemu vkladů je nyní největší z nich Fio, družstevní záložna, která se v oblasti podnikatelských úvěrů velikostně zaměřuje na úvěry od 5 do 30 mil. Kč, i když v některých případech poskytuje prostředky už od 1 mil. Kč a až do 50 mil. Kč.
Obecnými požadavky záložny na úvěr jsou stejně jako v bankách kvalitní zajištění a prosperující podnik. Ve výši požadovaného zajištění nelze u družstevní záložny očekávat jiný přístup. Řadu úvěrů předtím odmítnutých bankami však poskytla u případů vyžadujících pracnější konstrukci zajištění. Pokud je například zajištění kombinováno z několika nemovitostí, bonitních pohledávek a dalších typů zástav, pro banky to může být příliš složité vzhledem k výši úvěru. Jako bonitní záruky bere záložna třeba i nákladní automobily po skončení leasingu (tedy v nulové účetní hodnotě), družstevní byty, veřejně obchodovatelné akcie a jiné netradiční instrumenty. Dalším příkladem bonitního, ale pracného zajištění jsou projekty výstavby, kdy je záložna, na rozdíl od banky, schopna třeba i každoměsíčně přecenit zastavené nemovitosti podle jejich dostavěnosti a postupně uvolňovat financování.
Vedle individuálního přístupu ke konstrukci zajištění má záložna individuální přístup k prokázání ziskovosti. Třeba v případech, kdy v minulosti byla ziskovost podniku malá, ale nově získal velkou dlouhodobou lukrativní zakázku, má záložna jasný signál o budoucí ziskovosti. V některých případech může být sice účetní ziskovost nedostatečná, ale podnik obhájí svou výkonnost před záložnou doložením schopnosti generovat výrazně pozitivní cash-flow. Každopádně se vyhýbá hluboce zadluženým podnikům, kde je riziko vyhlášení konkurzu.
Logika jednotného přístupu bank
Po politických změnách před patnácti lety byly banky hozeny do tržního prostředí bez předchozích zkušeností s komerčním úvěrováním a s politickým tlakem poskytovat snadný přístup k privatizačním úvěrům. Okolo poloviny devadesátých let začalo být neúnosné zatížení našich bank nedobytnými úvěry. A vedle nákladné sanace nedobytných úvěrů z veřejných zdrojů došlo k extrémnímu zpřísnění úvěrové politiky. Dodnes tak v českém bankovnictví přetrvává silné omezení rozhodovacích pravomocí lokálních poboček bank. Velké úvěry v řádech stovek mil. Kč projednávají přímo centrály, zatímco menší úvěry v jednotkách a malých desítkách mil. Kč podléhají jednotným pravidlům automatizovaného vyhodnocení pobočkami.
Zjednodušeně řečeno, pokud na pobočce banky navkládají parametry menšího úvěrového případu do své tabulky a počítač řekne "ne", nedá se s tím nic dál dělat. Automatizovaný vyhodnocovací mechanismus nikdy nedokáže zcela logicky reagovat na individuální charakteristiku každého úvěrového případu a bankám se ho rozhodně nevyplatí měnit vždy, když zamítne dobrý úvěr. Stejně tak se nemůže vyplatit individuální projednání takového malého úvěru na centrále banky o několik hierarchických úrovní výše, než jsou úvěry obdobné velikosti běžně projednávány.
Individuální přístup v družstevní záložně
Individuální přístup již k úvěrům v řádech milionu Kč se může vyplatit jen v menší finanční instituci s jednodušší strukturou rozhodování. Právě to je tržní segment pro družstevní záložny. Co do objemu vkladů je nyní největší z nich Fio, družstevní záložna, která se v oblasti podnikatelských úvěrů velikostně zaměřuje na úvěry od 5 do 30 mil. Kč, i když v některých případech poskytuje prostředky už od 1 mil. Kč a až do 50 mil. Kč.
Obecnými požadavky záložny na úvěr jsou stejně jako v bankách kvalitní zajištění a prosperující podnik. Ve výši požadovaného zajištění nelze u družstevní záložny očekávat jiný přístup. Řadu úvěrů předtím odmítnutých bankami však poskytla u případů vyžadujících pracnější konstrukci zajištění. Pokud je například zajištění kombinováno z několika nemovitostí, bonitních pohledávek a dalších typů zástav, pro banky to může být příliš složité vzhledem k výši úvěru. Jako bonitní záruky bere záložna třeba i nákladní automobily po skončení leasingu (tedy v nulové účetní hodnotě), družstevní byty, veřejně obchodovatelné akcie a jiné netradiční instrumenty. Dalším příkladem bonitního, ale pracného zajištění jsou projekty výstavby, kdy je záložna, na rozdíl od banky, schopna třeba i každoměsíčně přecenit zastavené nemovitosti podle jejich dostavěnosti a postupně uvolňovat financování.
Vedle individuálního přístupu ke konstrukci zajištění má záložna individuální přístup k prokázání ziskovosti. Třeba v případech, kdy v minulosti byla ziskovost podniku malá, ale nově získal velkou dlouhodobou lukrativní zakázku, má záložna jasný signál o budoucí ziskovosti. V některých případech může být sice účetní ziskovost nedostatečná, ale podnik obhájí svou výkonnost před záložnou doložením schopnosti generovat výrazně pozitivní cash-flow. Každopádně se vyhýbá hluboce zadluženým podnikům, kde je riziko vyhlášení konkurzu.
