Cestovné a cesty do místa bydliště služebním autem

 Je poblíž bydliště zaměstnance, který vozidlo každý den zaparkuje a ráno přiveze do firmy. Prosíme o posouzení daňové uznatelnosti nákladů na pohonné hmoty, které se projezdí do garáže, na pracoviště a zpět. Je z nějakého důvodu možné takovou jízdu považovat za soukromou, třeba s odůvodněním, že se vlastně zaměstnanec dopravuje do zaměstnání? Obdobná situace: společníci firmy se dohodli, a formou zápisu z valné hromady písemně stvrdili, že podniková auta, která používají pro služební účely budou moci parkovat ve svém bydlišti, a to vzhledem k ochraně majetku, pohotovosti a podobně. Společníci jsou ve firmě také jako zaměstnanci. Dotaz je tudíž stejný: Jsou náklady na pohonné hmoty spotřebované na cesty z garáže do sídla firmy a zpět daňově uznatelným nákladem a nebo se musejí tyto cesty kvalifikovat jako používání služebního auta pro soukromé účely?
V obou případech předpokládáme, že náklady jsou daňově uznatelné a že je tedy i možnost odečtu daně z přidané hodnoty na vstupu bez krácení. S tím souvisí dotaz, kdy se jedná o stejnou situaci z hlediska cestovních nákladů: Při posuzování pro účely cestovného považujeme za počátek pracovní cesty až výjezd ze sídla firmy. Jak ale postupovat, když zaměstnanec na služební cestu vyjíždí přímo z garáže a na pracovišti se již nezastavuje?

Podstata předloženého dotazu se týká aplikace § 6 odst. 6 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, neboť se fakticky jedná o používání služebního silničního motorového vozidla zaměstnancem k cestám z domova do práce a zpět.
Pro správné posouzení daného případu je nutné vycházet ze sjednaného pravidelného pracoviště v pracovní smlouvě zaměstnance, tedy dohodnutého mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem podle § 2 odst. 3 zákona č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách, ve znění pozdějších předpisů. Rovněž u zaměstnance, který má bydliště poblíž podnikové garáže, v případech, kdy "přiváží" ráno předmětné vozidlo do firmy a odpoledne jej "odváží" do garáže, je nutné tyto jeho cesty posuzovat z daňového hlediska a hlediska nároků na cestovní náhrady podle citovaného zákona o cestovních náhradách jako cesty do práce a zpět, to znamená jako cesty soukromoprávního charakteru. Z formulace dotazu lze totiž dovodit, že zaměstnanec má dohodnuté jako pravidelné pracoviště sídlo firmy. S ohledem na tuto skutečnost je třeba zaměstnanci, který uvedeným způsobem "odváží" a "přiváží" předmětné vozidlo do firmy přidaňovat každý měsíc k ostatním zdanitelnému příjmu ještě částku představující jedno procento vstupní ceny toho vozidla, neboť používá vozidlo k soukromému účelu, tj. k cestám do práce a zpět. Ze stejného důvodu si zaměstnanec bude hradit sám spotřebovanou pohonnou hmotu za takto ujeté kilometry, pokud by tuto pohonnou hmotu hradil zaměstnavatel, mohl by tak činit pouze ze zisku po zdanění (jako daňově neuznatelnou položku) a na straně zaměstnance by se jednalo o další zdanitelný příjem.
Společníci společnosti s ručením omezeným jsou vzhledem k § 6 odst. 1 a odst. 2 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, z daňového hlediska v postavení zaměstnanců a pokud budou používat služební vozidla k cestám do práce a zpět (tj. k cestám z místa pobytu do sídla společnosti a zpět), jedná se o soukromé cesty (ať je vykonávají z jakéhokoliv důvodu), a proto se okamžitě dostanou do režimu § 6 odst. 6 citovaného daňového zákona a musí jim být spolu s ostatním zdanitelným příjmem zdaněna také částka představující jedno procento vstupní ceny vozidla a výdaje za spotřebovanou pohonnou hmotu za kilometry ujeté pro soukromé účely si musí hradit tito společníci také sami, tj. z vlastních finančních prostředků. Důvody, které společníci zvažovali při rozhodování na valné hromadě, jako ochrana majetku, pohotovost, apod. nejsou relevantní. Pokud společnost nakoupí silniční motorová vozidla, musí zajistit i bezpečné firemní parkování (v zásadě ve firmě).
V případě, že zaměstnanec bude mít určené jako místo nástupu pracovní cesty svým zaměstnavatelem přímo předmětnou garáž (a jako způsob dopravy služební vozidlo garážující v předmětné garáži), avšak s tím, že pojede rovnou do místa přechodného pracoviště, tj. bez zastavení na pravidelném pracovišti, a v téže garáži bude pracovní cesta také zaměstnavatelem ukončena (také opět bez zastavení na pravidelném pracovišti), pak se bude u zaměstnance jednat skutečně o pracovní cestu a všechny náhrady cestovních výdajů včetně nákladů na pohonné hmoty, s touto pracovní cestou související, může zaměstnavatel zahrnovat do daňově uznatelných nákladů podle § 24 odst. 2 písm. zh) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, a u zaměstnance nebudou předmětem daně z příjmů fyzických osob podle § 6 odst. 7 písm. a) téhož daňového zákona.

právnička, MF ČR, Praha