Je perfekcionalista často zbytečně kritický?

Jste pečliví? Lahodí vašemu oku propracované detaily? Zlobíte se nad nepořádností partnera či kolegy? Jste kolegy označován za perfekcionistu? Pokud tyto vlastnosti považujete za veskrze pozitivní, zkuste si uvědomit, že to neplatí vždy.

Vypadá to zdánlivě jako věčný boj chaosu a řádu. Na jedné straně rozevlátí bohémové, jejichž pracovní stoly přetékají dokumenty a útržky popsaný papírů, a na straně druhé perfektně vedené šanony. Vlastnosti jako pečlivost nebo pořádkumilovnost patří k oceňovaným ve škole i v rodinách. V určitém okamžiku ale překročí mez a začnou být komplikací pro jejich nositele i pro okolí. Podívejme se na to, kdy pečlivost pomáhá v dobrém pracovním výkonu a kdy jej brzdí. Ukažme si příklady, kdy se přílišná pečlivost stává dokonce projevem duševní poruchy.

Oblíbení a žádaní
Především je nutné si uvědomit, že pečlivost a snaha o dokonalý výsledek práce je velmi žádoucí vlastnost. Rodiče se proto s větším či menším úspěchem snaží tuto vlastnost ve svých potomcích pěstovat. Pokud jste byli spíše tichým dítětem, které je schopné dlouho se soustředit, a oni byli důslední, zřejmě se jim to povedlo. Díky tomu jste mohli být oblíbenými žáky učitelů a dnes jste možná oblíbenými pracovníky vašich šéfů. Výsledkem pečlivosti je totiž stabilní a spolehlivý výkon s minimem chyb.
Vzpomínám na jednoho manažera, který mi popisoval svoji zkušenost v novém zaměstnání. Měl připravit jednostránkový návrh svých nejbližších kroků. Ředitel mu jeho návrh vrátil druhý den celý zatrhaný červeným perem. Při bližším pohledu se však ukázalo, že ředitel neměl nic proti jednotlivým návrhům, ale opravoval pravopis a především grafickou úpravu - například dvě mezery mezi slovy namísto jedné. Manažer tuto zkušenost komentoval slovy: "Nejenže mě naštval, ale okamžitě mě napadlo, kde na takové hlouposti bere čas."

Vidět svět v detailu
Pečlivost je v prvé řadě dána způsobem vnímání světa. Světově proslulý rakouský psycholog Carl Gustav Jung v této souvislosti hovoří o smyslově orientovaných osobách. Tito lidé jsou úzce spjati s každodenní realitou, pracují s konkrétními fakty a někdy také s čísly.
Pokud se k těmto lidem řadíte, vnímáte svět skrze své smysly. Respektujete jen věci a informace, které jsou jasné a měřitelné. Zlobí vás nekonkrétní vyjadřování, mlhavá sdělení a vzdálené vize. Představte si následující situaci. Svého nadřízeného se zeptáte, kdy bude zahájen nový projekt, a on odpoví, že brzy či v dohledné době. Neudá přesné datum a vy si o něm hned myslíte své. Je ve vašich očích nedokonalý, nepřesný a namísto jasné odpovědi mlží.
Smyslově orientovaní lidé díky svému způsobu vnímání také rychle rozeznají, když nějaký detail nesedí. Což je samozřejmě výhodou, ovšem může to vést až k nepřiměřenému kritizování. Pokud tedy nechcete být pro kolegy šťoura, detailista a věčný kritik, naučte se rozeznávat důležitost chyb.
Představte si například, že váš kolega přichází s novým projektem a prezentuje ho na poradě. Jde o zásadní změnu dosavadního postupu práce. Na konci prezentace se napjatě zeptá na vaše názory. Vám se nápad zdá vcelku dobrý, ale všimli jste si, že používá nesprávně zkratku vašeho oddělení, a tak namítnete: "Pokud se to má prezentovat dál, tak bychom alespoň zkratku našeho oddělení měli použít správně." Co myslíte? Prospěje to vaší budoucí spolupráci s tímto kolegou? Asi ne. Proto se naučte rozlišovat význam chyb. Pokud jde o drobný detail, oceňte nejprve to hlavní, a pak jen doplňte onen drobný nedostatek. Prospějete sobě a hlavně se vyhnete zbytečným konfrontacím.

Dokonalý svět
Perfekcionalismus má ještě jednu nevýhodu. Ti nejvášnivější z jeho zastánců věčně bojují s chimérou dokonalosti. Věří, že kdyby všichni byli perfektní ve svém výkonu a dělali přesně to, co mají, svět by se stal dokonalým místem pro život. Tato forma perfekcionismu se projevuje vysokými nároky na sebe i na ostatní. Pokud se řadíte k tomuto druhu perfekcionistů, často se zlobíte na šlendrián všude kolem vás. Jestliže něco nefunguje ve vašem zaměstnání, snadno sklouznete k hledání viníka. Když uděláte chybu vy sám, zlobíte se na sebe, stále se k chybě vracíte a ptáte se: "Jak jen se to mohlo stát?" Zbytečně se obviňujete i za zcela přirozené omyly a drobné chyby. Je to zbytečné, k ničemu to nevede a není to konstruktivní.
Jste-li perfekcionalista a navíc dominantní člověk v manažerské pozici, můžete svým kolegům v práci dělat pravé peklo. Mimochodem to platí i pro rodinu. Pokuste se proto nezdravého perfekcionismu zbavit. Nejdříve ze všeho musíte pochopit nesmyslnost pojmu "dokonalý". Nic takového v reálném světě prostě neexistuje. Nesrovnávejte svůj nebo kolegův výkon s neexistujícím ideálem.
Podívejte se například, jak funguje jiné oddělení ve vaší firmě. Porovnejte objektivní výsledky. Když zjistíte, že vaše sekce plní plány na 98 procent a vedlejší jen na 88 procent, je zřejmé, že jste prostě lepší. Nejste dokonalí, nejste stoprocentní, bezchybní, ale jste dobří, jste dokonce i nejlepší. Stejně jako na své oddělení se podívejte i na sebe.

Krajní meze
Vedle vyjmenovávání všech rizik, které může pečlivost, respektive perfekcionalismus znamenat, je ale třeba říci, že mají své výhody. Nelze tudíž dát za pravdu zmatkářům, kteří tvrdí, že "pořádek je jen pro hloupé, inteligent zvládne chaos". Takovým pracovníkům se totiž stále stává, že se slovy "někde to tu musí být" prohledávají stohy dokumentů na svém stole, desetkrát předělávají smlouvu, protože si nevšimli špatného data či chyby v názvu firmy. Nepořádek a spěch jsou prostě méně úspěšné strategie, protože je při nich nutné zbytečně vynakládat více energie a vzniká i více chyb.
Tak jako v ostatních oblastech lidského konání i zde platí: všeho s mírou. V tomto seriálu se většinou snažím ukázat nějaký psychický fenomén od jeho běžné podoby až k podobě nezdravé, tedy k duševním obtížím či poruchám. Také perfekcionismus může být projevem psychických problémů. Zvláště se jedná o perfekcionismus nesmyslný, který na rozdíl od pečlivosti zřetelně nic nepřináší a ani většinou nemá žádný smysl. Většinou jen prodlužuje dobu, kdy něco děláte.
Projevy takového nezdravého perfekcionalismu jsou například přehnaná hygiena, extrémní zaměření na pořádek nebo opakovaná kontrola svého chování. Vracíte se několikrát do bytu ověřit, zda jste zamknuli? Dezinfikujete boty pokaždé, když přijdete domů? Myjete si ruce po každé návštěvě toalety více než 10 minut? Pokud je pro vás takové chování typické, jste v ohrožení obsedantně kompulzívní poruchy.
Zmíněné chování je jistou formou obrany psychiky, která se tak snaží získat jistotu a brání se proti úzkosti a depresi. Je vhodné vyhledat psychologa nebo psychiatra a začít s terapií. Jinak může toto chování časem vážněji narušovat kvalitu života a vztahy s vašimi blízkými. Léčba těchto poruch je dobře propracovaná a úspěšná.