Management je profese, ne poslání

Nově vznikající společnost potřebuje pro fungující ekonomiku více a lepšího managementu, než si mnozí dokážou představit. Na managementu, této tvořivé, řídící a kontrolní funkci, závisejí téměř všechny oblasti, které jsou ve společnosti důležité: tvorba ekonomické hodnoty a tedy úroveň blahobytu, zdravotnictví a vzdělání, produktivita a inovace. Management mobilizuje zdroje společnosti, nebo je nechává ležet ladem. K tomu je třeba důkladně vyškolit velký počet lidí.
Přitom by bylo hrubou chybou považovat za manažery jen ty, kteří jednají viditelně, jako představitelé svých podniků, nebo ty, o nichž píší média. Za manažera musí být považován každý, kdo vede. Ještě nikdy předtím v dějinách lidstva neplnilo absolutně ani relativně tolik lidí funkci vedoucího pracovníka. Ještě nikdy nebylo tolik lidí v manažerských funkcích.
Management se stal novou masovou profesí. O to dramatičtěji se jeví skutečnost, že až dodnes v zásadě neexistuje systematické vzdělávání pro management.
Na univerzitách není člověk vychováván pro profesi manažera, nýbrž se učí určitému akademickému oboru. Kdo je dobrý odborník, postupuje po kariérním žebříčku a jednoho dne se ocitne v pozici, která vyžaduje vedle odborných kompetencí také manažerské schopnosti. Stěží ale na to byl někdo systematicky připravován.
Kde se tedy dobří manažeři naučili své řemeslo? V podstatě existují tři cesty, jak manažeři získali své kompetence. Jsou únavné, zdlouhavé a často charakterizované mnoha náhodami:
Převážná většina získala své manažerské schopnosti cestou pokusů a omylů - což je dlouhá a bolavá cesta. Většina jich také opravdu udělala spoustu chyb a když zjistili, na čem skutečně záleží, byli už relativně staří. Téměř všichni dosáhli stavu, kdy mohli suverénně a kompetentně plnit své manažerské úkoly, až ve věku 35 či spíše 40 let.
Malá menšina se naučila managementu jiným způsobem. Tito lidé měli ve svém životě velké štěstí, že se ve své kariéře velmi brzy setkali se skutečně kompetentním šéfem.
A pak existuje ještě jedna, rovněž velmi malá skupina lidí, kteří mohli své první zkušenosti s vedením učinit velmi brzy ve svém životě. To ale v zásadě není samostatná cesta, nýbrž varianta cesty pokusů a omylů. Jediný, ale důležitý rozdíl spočívá v tom, že tito lidé si to mohli vyzkoušet velmi brzy. Jako mladí se někde angažovali - ve spolku, ve sportovním oddílu, ve skautu - a proto fázi "Trial and Error" ukončili také velmi brzy.
Naštěstí tyto cesty existují, jakož i lidé, kteří je využívají. Ale mnoho se ponechává náhodě. V žádné jiné profesi bychom to neakceptovali.

MANAGEMENTU SE LZE NAUČIT!
Budeme-li chápat management jako profesi, potom je v popředí to, co se člověk může naučit, a do určité míry čemu se může také vyučovat - řemeslná stránka, profesionalita. Management je - jako každá jiná profese - charakterizován čtyřmi prvky:
1. úkoly, které je třeba plnit,
2. nástroji, které se při tom používají,
3. zásadami, které určují kvalitu a efektivnost,
4. odpovědností za důsledky své pracovní činnosti.
Prvním třem prvkům se lze naučit. Se čtvrtým prvkem je tomu trochu jinak (viz dále).
Každá profese je charakterizována specifickými ú k o l y, které se musí plnit právě v této profesi. Lze je popsat a analyzovat, ať je to profese truhláře, zámečníka, chirurga nebo pilota - a lze se jim naučit i vyučovat je. Stejně je tomu s profesí manažera. Aby se naučil plnit úkoly své profese, nepotřebuje žádné větší, či nadpřirozené nadání. Nicméně když tu nadání je, může to mnohé usnadnit. Také talenty se musí naučit plnit úkoly.
Každý vedoucí pracovník, nezávisle na branži a funkci - ať v marketingu, jako finanční či projektový manažer či vedoucí týmu - bude muset splnit následující úkoly, které - a to je důležité - platí pro všechny druhy organizací a podniků:
postarat se o cíle,
organizovat,
rozhodovat,
kontrolovat, měřit a hodnotit,
podporovat a rozvíjet lidi.
Tady je třeba zdůraznit, že hovoříme o manažerských úkolech. A ty je třeba odlišovat od úkolů podniku, oddělení nebo projektu, tedy od věcných úkolů, které jsou v každé organizaci jiné. Zde navržený seznam manažerských úkolů se může považovat za neúplný a kdokoliv jej může doplnit.
Uvedené úkoly jsou ono minimum, bez něhož management nemůže fungovat a nelze dosáhnout žádoucích výsledků - kromě snad krátkodobých na základě šťastných náhod a okolností, na které se však nikdo nemůže trvale spoléhat.
Na otázku po nástrojích manažera se často uvádějí velmi složité věci, například investiční účetnictví, analýza Discounted Cashflow aj., a samozřejmě také počítač. To vše jsou sice nástroje, ale nejsou to "General Manangement Tools", nýbrž n á s t r o j e pro specialisty. V každé firmě jsou zapotřebí pracovníci, kteří ovládají všechny varianty investičního účetnictví a analýzu Cashflow. Ale ne každý manažer potřebuje tyto nástroje a už vůbec je nepotřebuje neustále. Které jsou tedy ony nástroje, které potřebuje neustále každý manažer? Nebo přesněji: Co si musí manažeři zvolit za své nástroje? Návrh autora zní:
porada,
zpráva, nebo všechno, co má něco společného s písemnostmi,
Job Design a Assignment Control,
osobní metodika práce,
rozpočet a rozpočtování,
hodnocení výkonu,
systematický "odvoz odpadu".
Zvládnutí těchto pracovních nástrojů se lze naučit, nepotřebuje to žádný mimořádný talent. Vyžaduje to však trénink - neúnavný, průběžný trénink. Platí tu v zásadě totéž jako o úkolech: Také ti, kdo mají talent, se musí naučit s nástroji zacházet.
A jistě stojí za zmínku, že právě největší talenty zpravidla trénují nejintenzivněji - jako v hudbě nebo ve sportu.
Třetím prvkem jsou z á s a d y - několik principů, které se při plnění úkolů a při používání nástrojů musí dodržet a které především určují kvalitu splnění úkolů a nasazení nástrojů. Tyto zásady jsou základem profesionality managementu.
A čtvrtým prvkem každé profese je o d p o v ě d n o s t spojená s jejím výkonem, která je nebo musí být o to větší, čím větší je význam profese a čím vyšší jsou rizika spojená s jejím výkonem. Pro odpovědnost je zapotřebí něco, pro co lze použít slovo "etika". Tím ale není myšlena etika ve smyslu velké, západní filozofie, nýbrž skromnější, jednodušší - do jisté míry každodenní etika. Ta spočívá v tom, že si budu stát za tím, co dělám - a také za tím, co příležitostně opomenu udělat.
Již bylo zmíněno, že prvním třem prvkům se lze naučit a lze je vyučovat, ale že tento čtvrtý prvek se chová jinak: za více než 25 let pedagogické praxe není autorovi známa cesta, jak někoho naučit odpovědnosti. Můžeme apelovat, odpovědnost podporovat, příležitostně také vynucovat - třeba právní cestou. Ale v zásadě to všechno jsou pomocné konstrukce. Jako podstatné se jeví něco docela jiného: nanejvýš osobní rozhodnutí chtít nést odpovědnost.
Nikoho nelze k odpovědnosti nutit - odhlédneme-li od právních případů. Díky bohu jsou ale stále lidé - a naštěstí i v managementu -, kteří v průběhu svého života přijali rozhodnutí stát si za tím, co dělají. Bohužel existují i takoví, kteří přijali opačné rozhodnutí. Neručit za svou práci, ale využít každou únikovou cestu z odpovědnosti, která se nabízí.
Každý manažer musí přijmout odpovědnost sám. Kdo nedostojí své odpovědnosti, není manažer, a to ani tehdy, když se jako kariérista dostal do nejvyšších pozic ve firmě.
Lidé se skloní před jeho mocí, která de facto vyplývá z jeho pozice, zejména ti, kteří nemají žádnou možnost volby. Budou ale pracovat kvůli platu, ne kvůli věci samotné.

ZÁVĚR
Efektivní management není zpravidla oborem, kterému by se na univerzitách a vysokých školách vyučovalo. Pro manažery platí "learning by doing". Přesto se lze prvkům solidního managementu - v přeneseném slova smyslu "řemeslným znalostem" - naučit. A zvládne to (téměř) každý.
Pokud jde o první tři prvky - úkoly, nástroje a zásady - lze vybudovat solidní praktické vzdělávání určené pro nejdůležitější masovou profesi moderní společnosti - management. Tyto aspekty managementu však nejsou vyčerpávající. Právem lze požadovat další dimenze.
Nicméně to, co zde bylo vyloženo, patří k základním předpokladům efektivnosti manažerů. Jsou to prvky řemeslné profesionality - a jsou nakonec klíčem k tomu, za co jsou manažeři placeni: realizovat strategie a dosahovat výsledky.
Každý, kdo se vážně zabývá řemeslnými prvky managementu, kdo na sobě a své kompetenci pracuje, stává se lepším manažerem. Úkoly a nástroje nejsou smyslem managementu, právě tak jako lano, cepín a háky nejsou smyslem horolezectví. Ale bez jejich zvládnutí a jejich kompetentního nasazení není horolezectví možné. Totéž platí pro management.

Malik, F: Ein Beruf und keine Berufung. io new management č. 1 - 2/2005, s. 57 - 60; výtah

MODERNÍ ŘÍZENÍ