Odstíny šedi

Je třeba velice podrobně prozkoumat výsledky nedávných voleb v německé spolkové zemi Severní Porýní-Vestfálsko, aby člověk v položce "Ostatní" našel výsledek "Šedivých": získali 0,1 % hlasů. Jinými slovy, svůj hlas jim dal jeden volič z tisíce, třebaže o sobě tvrdili, že hovoří za penzisty a starší občany spolkové země - tedy za 30 % populace. "Generační uvědomění", na rozdíl od někdejšího "třídního uvědomění", očividně není určujícím činitelem politických preferencí občanů. Mnohem více "šedivých" volilo Zelené než svou "vlastní" stranu.
To je významná skutečnost. Většina Evropanů - i mnozí další v jiných částech světa - žije v rychle stárnoucích společnostech. Školky a školy se zavírají, zatímco všude rostou domovy důchodců a hospice. Demografii bezmála všech prosperujících zemí určuje rostoucí průměrná délka života doprovázená nízkou porodností. Do poloviny století - nedojde-li k dramatickému zlomu - bude asi polovina populace ekonomicky neaktivní z důvodu věku.
Tento trend bude mít mnoho důsledků. Nejzřetelněji se dotkne sociálního státu, zejména penzí a zdravotní péče. Zatímco výdaje u obou prudce rostou, vyvažující příjmy přicházejí od stále menšího počtu zaměstnaných lidí.
"Generační úmluva" tudíž vyhlíží jako čím dál tím méně životaschopná, neboť s úhradou výdajů za dnešní penzisty už nemůžeme spoléhat na dnešní pracující. Stále silnější místo ve zdravotnických a penzijních systémech získávají modely založené na pojištění, kde nároky plynou z osobních příspěvků. To je hluboká změna, která v přechodném období vytváří silné tření.
Během přechodného období například nevyhnutelně roste státní dluh. Vlády musejí nadále vyplácet důchody dnešním penzistům, což dokáží jedině prostřednictvím půjček, které nahradí příjmy, jež si budoucí penzisté převádějí do osobních pojistných programů.
Zadlužení je ovšem břemeno uvalené současníky na budoucí generace. Zcela pochopitelně existují náznaky, že mladší politici ze všech politických stran se takovému vývoji brání. Vskutku, strana mladých by dost dobře mohla mít lepší vyhlídky než "Šediví".
Přesouvání politických zájmů je však jen jednou změnou, k níž ve stárnoucí společnosti dochází. Viditelnější jsou změny životního stylu. Lidé, kteří žijí déle, aniž by byli zaměstnaní, si chtějí vychutnat život. Bezpočet časopisů penzistům říká, co mohou dělat. Rady se pohybují od sexu v pokročilém věku až po turistiku.
Zejména turistika - výletní plavby i dobrodružnější cesty - se stala oblíbenou kratochvílí starších lidí. Zároveň se proměňují představy o životě v našich vlastních společnostech. Nikoho nepřekvapí, když uvidí prošedivělé lidi tančit, zpívat a mazlit se. Mnohým z nich se život jeví jako téměř nepřetržité prázdniny.
Jistěže, jde o klamný dojem. Starší lidé, kteří mají rodiny, se často ocitají v nové roli vychovatelů dětí. Zatímco jejich synové a dcery chodí do práce, oni se stávají skutečnými rodiči další generace. Dnešní malé děti se nezřídka častěji vidí s babičkou než s vlastní matkou. Můžeme se tázat, co to vypovídá o společenských hodnotách.
Představa generace na trvalých prázdninách je ošidná ještě z dalšího hlediska. Velká část veřejné debaty se zabývá dětskou chudobou a tím, jak ji zmírnit. Přinejmenším ve stejném rozsahu však existuje chudoba starých lidí. Podstatné je to, že je méně viditelná.
Noviny občas přinesou zprávu, že po mnoha dnech bylo nalezeno tělo starého člověka, jenž v opuštění zemřel kvůli nemoci, nebo dokonce z vyhladovění. Stařecká chudoba je z velké části skrytá, často tajena samotnými oběťmi, jež jsou příliš hrdé na to, aby o své situaci hovořily.
Právě to je část vysvětlení neúspěchu "Šedivých", tedy politických uskupení zohledňujících zájmy starších voličů. Ačkoliv tyto zájmy existují, nepřimějí starší občany k uzavírání spojenectví a organizovanosti. Jsou-li chudí nebo jinak znevýhodnění, s největší pravděpodobností to považují za svůj vlastní, téměř osobní osud. Stejně jako nezaměstnaní, ani oni nechtějí politickou stranu, která by se věnovala jejich neutěšené situaci.
Kromě toho klíčovým rysem stárnoucí společnosti je nezávislost lidí v pokročilém věku. Jejich hlas opravdu není výrazem skupinového zájmu. Rozhodují se sami za sebe a přispívají tak k nepředvídatelnosti moderních voleb. I v tomto smyslu stárnoucí společnost rozšiřuje závazky mladých.

(c) PROJECT SYNDICATE 2005, www.project-syndicate.org

Ralf Dahrendorf, autor řady uznávaných publikací a někdejší evropský komisař za Německo, je členem britské Sněmovny lordů, bývalým rektorem London School of Economics a také bývalým rektorem oxfordské St. Antony's College.

EKONOM