Průběh a výsledky Mezivládní konference k budoucímu uspořádání EU

Výsledky MVK jsou shrnuty do tří dokumentů: CIG 50/03 (právní redakce návrhu Konventu připravená ještě za italského předsednictví), CIG 81/04 (souhrn převážně technických návrhů změn) a CIG 85/04 (zejména institucionální otázky a další návrhy, které zůstaly otevřené až do poslední fáze jednání). Dokumenty jsou přístupné na internetové stránce EU (http://ue.eu.int/cig) a také na www.euroskop.cz.

Irské předsednictví přistoupilo k závěrečné fázi MVK odpovědně. Na květnových i červnovém jednání MVK na úrovni ministrů zahraničí postupně rozšiřovalo okruh otázek, u nichž bylo dosaženo konsensu, a na rozdíl od předchozího italského předsednictví zařadilo na pořad jednání ještě před Evropskou radou i klíčový institucionální balíček (definice kvalifikované většiny, složení Evropské komise, rozdělení mandátů v Evropském parlamentu). Zároveň si irské předsednictví soustavnými bilaterálními kontakty udržovalo aktuální přehled o prioritách i ústupových cestách jednotlivých účastníků MVK a u vybraných otázek, které byly předmětem sporu jen několika delegací, asistovalo při hledání kompromisu v přímém kontaktu dotčených (např. otázka Paktu stability a procedury u nadměrného deficitu - spor Nizozemska s Německem a Francií).

V dokumentech připravených pro jednání MVK v rámci Evropské rady navíc irské předsednictví přistoupilo k několika taktickým opatřením, když např. znění preambule evropské ústavní smlouvy bez specifické zmínky o křesťanství ale s několika jinými formulačními úpravami zařadilo do "konsensuálního balíčku", protože na základě diskuse ministrů zahraničí shledalo nedostatečný základ pro jakýkoliv kompromis.

S postupem jednání MVK na Evropské radě bylo zřejmé, že řada zemí již byla uspokojena v rámci ustanovení o jednotlivých politikách (zejména severské země) a o rozsahu většinového a jednomyslného hlasování (Británie) a do dalšího jednání prakticky nezasahovala. MVK se v závěru zúžila na dvě otázky - definici kvalifikované většiny a velikost Komise po roce 2014.

Definice kvalifikované většiny představovala zásadní prioritu pro Španělsko (požadavek navýšení populačního limitu na 66%), Polsko (požadavek na doplnění "záchranné brzdy" na bázi ioanninského kompromisu, tj. možnost odložení rozhodovacího procesu u návrhu, který nepodporuje o něco méně zemí, než je potřeba na zablokování), pro Německo a Francii (zachování 10% rozdílu mezi limity zemí a populace) a pro tzv. stejně smýšlející země v čele s Finskem a ČR (posílení váhy kritéria států, nejlépe cestou jeho zvýšení na 57-58%, resp. "většina + 2"). Zachování jednoho komisaře za každou zemi i po roce 2014, nebo alespoň určité otevřenosti pro toto řešení, představovalo zásadní prioritu pro Rakousko, Dánsko, pobaltské země, Maltu, Kypr.

Irské předsednictví na základě jednotlivých kol jednání připravilo postupně dvě aktualizované verze jednacího balíčku, kam promítlo dílčí ústupky na základě vznesených požadavků, a to i u klíčových otázek, jakými byly složení Komise po roce 2014 (ustanovení o velikosti Komise bylo změněno z 18 členů na 2/3 počtu členských zemí, poté byla připojena "dánská" deklarace zajišťující přístup k informacím o činnosti Komise i zemím aktuálně nezastoupeným, a nakonec byla doplněna "rakouská" klauzule, podle níž velikost Komise ještě může změnit Evropská rada jednomyslným usnesením) a mandáty v Evropském parlamentu (malým zemím dán požadovaný dolní limit 6, velkým celkový počet křesel 750 a středním omezení max. počtu míst pro největší země na 96, tj. o 3 méně než má nyní SRN). Naopak u definice kvalifikované většiny se ukázala minimální průchodnost požadavků na výraznější změny: oproti vstupnímu návrhu byly modifikovány pouze parametry Polskem požadované (a řadou zemí naopak nepodporované) ioanninské brzdy.

Delegace ČR patřila na zasedání i v předchozím průběhu MVK k nejaktivnějším v rámci tzv. stejně smýšlejících zemí. Mandát delegace ČR se ukázal být vhodně koncipován jak z hlediska vymezení okruhu zásadních otázek, tak z hlediska požadavků u jednotlivých návrhů. Celkově se ČR podařilo dosáhnout uspokojivého naplnění vlastních priorit, když plně byly uspokojeny požadavky na složení Komise, způsob předsednictví v Radě EU, rozsah většinového hlasování (zachování jednomyslnosti u finančního rámce, daní a vlastních zdrojů, naopak zachování většinového rozhodování v oblasti justice a vnitra), vymezení kompetencí evropského veřejného žalobce (jen finanční zájmy EU s možností pozdějšího rozšíření), konkretizování závazku EU přistoupit k Evropské úmluvě o lidských právech či vymezení aplikace článků o státní pomoci v Německu. Nejzásadnější ústupek musela ČR učinit ve vztahu k definici kvalifikované většiny, kde prosazovala stejné nebo blízké limity pro země a populaci. Právě definice kvalifikované většiny však je výsledkem ústupků a kompromisů všech účastníků.