Zaměstnání partnera má své meze

Zákoník práce v ustanovení paragrafu 269 však zakazuje, aby manžel sjednal pracovněprávní vztah (tedy pracovní poměr a dohody konané mimo pracovní poměr) se svým partnerem.

Co zákon umožňuje
Předpis ale nebrání účasti manžela jako spolupracující osoby třeba v soukromém podnikání svého protějšku. Přitom je také možné, aby byl přijat do pracovního poměru v obchodní společnosti (například ve společnosti s ručením omezeným), a to manželem působícím v této firmě jako statutární orgán, jednatel.
Neexistuje žádný obecně platný právní předpis, který by vylučoval, aby u téhož zaměstnavatele pracovaly osoby blízké nebo příbuzné, včetně manželů.

Kde se blízcí uplatní
Jinou otázkou je, co by bylo vhodné. Mnohdy je dokonce žádoucí a z provozních důvodů i optimální, aby nejen u jednoho zaměstnavatele, ale dokonce ve vztahu podřízenosti a nadřízenosti pracovali zejména manželé nebo příbuzní prvního a druhého stupně. Jde kupříkladu o zemědělství, obchod a služby, rekreační provoz a podobně.

Pracovní řády
Je však možné, aby předpisy, které vydávají zaměstnavatelé, vyslovily zákaz služebních vztahů mezi manželi nebo jinými příbuznými. Především se jedná o pracovní nebo organizační řády.
V nich může zaměstnavatel podobný zákaz stanovit, ovšem s podmínkou, že budou podrobně konkretizovány příbuzenské stupně, kterých se zákaz bude týkat.
Nestačí tedy, když předpis odkazuje pouze na ustanovení paragrafů 116 a 117 občanského zákoníku. Je nutné uvést, že například pro účely kontroly jsou na pracovišti vyloučeny vztahy podřízenosti a nadřízenosti mezi manželi, druhem a družkou, rodiči a dětmi a podobně.
Tyto vztahy jsou nevhodné i pro služební vztahy mezi zaměstnanci a kontrolními orgány. U jednoho zaměstnavatele by neměl pracovat v kontrolní funkci zaměstnanec, který je v příbuzenských vztazích s jiným pracovníkem, i když si vzájemně nepodléhají (například může jít o členství v dozorčích radách a podobně).
Většina zaměstnavatelů, zejména podnikatelského charakteru, nemusí však pracovní řády vydávat.
Proto je možné, aby si zaměstnavatel tyto otázky upravil vnitřní směrnicí, pracovním příkazem nebo pokynem, který vydává statutární orgán nebo zmocněný zaměstnanec. Může jít například o personální či zaměstnanecký útvar.

Spolupracující osoba
Manžel tedy nemůže sjednat se svým partnerem pracovněprávní vztah. Proto ho nemůže ani přijmout do pracovního poměru nebo s ním uzavřít dohodu o pracovní činnosti nebo dohodu o provedení práce.
Manžel však může působit jako spolupracující osoba a má všechny nároky v oblasti důchodového i nemocenského zabezpečení zachovány. Samozřejmě za předpokladu, že partner, s nímž druhý manžel je ve vztahu spolupracující osoby, za něj řádně odvádí pojistné na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění.
Pro spolupracující osobu z tohoto vztahu nevznikají pracovněprávní nároky, jako je například dovolená na zotavenou, pracovní volno a podobně.

Přijetí ve firmě
V praxi jsou časté problémy se sjednáním pracovního poměru mezi manželi, pokud je jeden z nich statutárním orgánem v obchodní společnosti. V těchto případech nejde o přijetí do pracovního poměru k manželovi, ale k obchodní společnosti. Smlouvu je tak možné platně uzavřít.
Například statutárním zástupcem ve společnosti s ručením omezeným jednatel a přijímá-li svého manžela do pracovního poměru, je to možné, neboť jde o sjednání pracovního poměru s obchodní společností a nikoliv s jednotlivcem. Nejde o pracovněprávní vztah mezi dvěma fyzickými osobami, ale o vztah pracovněprávní k obchodní společnosti.
Autor je pracovníkem MPSV

Pravidla sjednávání smluv mezi manželi
Zákoník práce v ustanovení zakazuje, aby manžel sjednal pracovněprávní vztah se svým manželem.
Předpisy ale nebrání účasti manžela jako spolupracující osoby třeba v soukromém podnikání druhého manžela.
Partner také může být přijat do pracovního poměru v obchodní společnosti, a to manželem působícím v této firmě například jako jednatel.
Předpisy zaměstnavatelů mohou služební vztahy mezi příbuznými omezit.