Zákon nestanoví žádné omezení doby trvání pracovní cesty. Proto se doba vyslání zaměstnance na pracovní cestu v jednotlivých případech značně různí. Zaměstnavatel by však vždy měl respektovat jednak obecný princip vyslání na "dobu nezbytné potřeby", jednak také princip péče řádného hospodáře. Je třeba pamatovat na skutečnost, že s neodůvodněně protahovanou pracovní cestou jsou spojeny také neodůvodněné náklady spočívající v povinně vyplacených náhradách a vynaložených nákladech.
Protože jsou však pracovní cesty konány velmi často do zahraničí, je třeba si uvědomit i další důsledky delší doby trvání pracovní cesty. Pokud bude zaměstnanec například vyslán v rámci pracovní cesty k výkonu práce na území jiného členského státu Evropských společenství, přičemž doba pracovní cesty (nebo i více opakovaných cest do téhož státu) přesáhne celkem dobu 22 dnů (v období posledních 12 měsíců), vztahuje se na zaměstnance právní úprava členského státu, v němž je práce konána, a to například pokud jde o výši minimální mzdy, minimálních mzdových tarifů a příplatků za práci přesčas.
Jinými slovy, zaměstnanci může za určitých okolností náležet po dobu takové pracovní cesty vyšší mzda, než má sjednánu v pracovní smlouvě. Přitom však zjištění právní úpravy příslušného členského státu není vůbec jednoduché, neboť každá země má zcela odlišný přístup.
advokát AK Holec, Zuska & Partneři
Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články.
- Veškerý obsah
- Bez reklam
- Mobilní aplikace
- Veškerý obsah
- Bez reklam
- Mobilní aplikace
- Veškerý obsah
- Bez reklam
- Mobilní aplikace



