Jsou lepší veřejné nebo soukromé vysoké školy?

Na otázku se dá odpovědět stejně nepatřičně a neuspokojivě: jak pro koho. Odpověď je to nejednoznačná a obecná, což je ovšem správně - vývoj terciální části vzdělávacího systému je stále velmi živý, v mnoha ohledech teprve na začátku a zdá se, že mezi tím, co nabízejí veřejné a soukromé vysoké školy, je velmi podstatný rozdíl, který se nedá posoudit na základě jednoho kvalitativního měřítka.

Můžeme ale zvolit vhodných kritérií více a pokusit se alespoň o takové hodnocení, které může pomoci nalézt tu nejvhodnější variantu dalšího studia.

Vycházejme z aktuálních statistik:

• Prvním údajem je porovnání počtu vysokých škol podle zřizovatele (VŠ veřejné, státní, soukromé). Vzhledem k tomu, že soukromé vysoké školy začaly vznikat teprve před pár lety, je jejich četnost až překvapivá. Soukromé VŠ (47) v tomto ohledu výrazně převažují nad veřejnými (25) i státními (2, Univerzita obrany a policejní akademie) vysokými školami. Počet soukromých vysokých škol se za poslední tři roky téměř zdvojnásobil.
• Tento stav ale neodráží skutečný poměr, který na poli českého vysokého školství je. Daleko větší význam má porovnání počtu studentů, kteří na soukromých nebo veřejných školách studují. V akademickém roce 2004/2005 studovalo na všech soukromých VŠ dohromady něco přes devatenáct tisíc studentů, kdežto na školách veřejného a státního typu to bylo téměř dvě stě padesát tisíc studujících. Drtivou většinu studentů, přes devadesát procent, tak stále vzdělává veřejný vysokoškolský sektor. Přesto je potřeba zdůraznit, že nárůst studentů soukromých VŠ je za období posledních tří let zhruba šedesátiprocentní. Společenský trend je navíc takový, že počítá s dalším rozšířením vysokoškolského vzdělání do oblasti praxe a služeb. Zásadním způsobem se do tohoto vývoje může promítnout i zavedení školného na veřejných VŠ.
• Další směrodatný údaj je v orientaci na určitý typ studia. Na veřejných vysokých školách většina studentů absolvuje jak bakalářské, tak i magisterské studium. Na soukromých vysokých školách je to přesně naopak a v magisterském studiu pokračuje asi jen deset procent všech studentů. Tento fakt vypovídá o tom, že orientace veřejných a soukromých vysokých škol je odlišná i z hlediska výstupů - absolventi veřejných VŠ jsou spíše zaměřeni na hlubší teoretickou a vědeckou přípravu, kdežto jednoznačný podíl bakalářského studia na soukromých VŠ signalizuje jednoznačnou orientaci na praxi a na požadavky trhu.
• V neposlední řadě může napovědět také porovnání podle toho, kolik studentů studuje v prezenční a kombinované formě studia. Na programu veřejných vysokých škol se kombinované (dálkové) studium podílí asi dvaceti procenty, na soukromých VŠ takto studuje více než polovina všech studentů. To potvrzuje předchozí závěr: studenti soukromých škol jsou ve větší míře zapojeni do praxe a studium na těchto školách proto vychází více požadavkům trhu a méně zohledňuje vědeckou rovinu vzdělání a výzkum.

Vybíráte-li VŠ, tak předchozí údaje leccos napověděly. Rozdíly v tom, co jednotlivé typy škol nabízejí, můžeme ještě zpřesnit. České veřejné vysoké školy si svou akademickou tradici udržují a pro řadu z nich je nedílnou součástí jejich „značky“. Vedle toho, že jsou „alma mater“ intelektuální elity společnosti, jsou i zárukou tolik důležité vědecké a výzkumné činnost. Svou prestiž si udržují také poukazem na kvalitu kolegia učitelů. Výuka na veřejných vysokých školách pokrývá celé spektrum vědních oborů a vstupuje i do praktických oblastí aktivit lidské společnosti (průmysl, zdravotnictví, právo, umění atd.) Veřejné vysoké školy navíc nabízejí svým studentům určitá zvýhodnění, to znamená možnost bydlení na kolejích, stravování ve vysokoškolských menzách a výhodné využívání zázemí, kterým zejména velké univerzity disponují. To je možné hlavně díky tomu, že veřejné vysoké školy jsou financovány z veřejných rozpočtů.

Soukromé vysoké školy si zatím svou tradici vybudovat nemohly. Často je stále sužují personální problémy, nízká kvalifikace učitelů nebo musejí využívat služeb externích učitelů. Také v otázce vědecké činnosti se nemohou veřejným vysokým školám rovnat a někdy vůbec nechtějí, neboť za své poslání považují připravit svého studenta - zákazníka na to, aby nalezl po dokončení studia dobré uplatnění na trhu práce.

Soukromé VŠ veřejných zdrojů nevyužívají a jejich chod je hrazen ze soukromých finančních prostředků (viz článek o nákladech na studium). To samo o sobě předurčuje soukromé VŠ k orientaci na perspektivní obory a firmy. Jejich záběr je proto velmi nerovnoměrný - naprostá většina z nich poskytuje vzdělání v ekonomické a veřejnosprávní sféře (seznam soukromých VŠ). Je to proto, že v oblasti služeb a administrativy stále narůstá objem možností uplatnění, pro které je bakalářské studium odpovídající kvalifikací. Abychom však soukromým školám nekřivdili, v jejich nabídce jsou také studia s technickým zaměřením (např. Škoda Auto a.s. Vysoká škola), existují soukromé školy uměleckého charakteru (Filmová akademie v Písku, Literární akademie) a jednotlivé soukromé VŠ umožňují také studium v oblasti zdravotnictví, pedagogiky apod. V nabídce jsou i studia na zahraničních školách se sídlem v ČR (University of NY in Prague, Brno International Business School), která často probíhají v cizím (anglickém) jazyce.

A jak je to vlastně v porovnání soukromých a veřejných VŠ s přijímačkami? Na veřejných VŠ je obecně větší zájem o studium, což znamená také větší nároky, které jsou v přijímacím řízení na studenty kladeny. Jedná se v prvé řadě o humanitní obory. U technických oborů se někdy přijímá pouze na základě prospěchu ze SŠ, někde je však velmi těžké se dostat. V přijímacím řízení soukromých vysokých škol, pokud se vůbec koná, je odmítnuto průměrně pouze 6 % uchazečů. Nároky tedy nemohou být vysoké, což zástupci soukromých VŠ odůvodňují tím, že ti, kteří nestačí, odpadnou během studia. Poněkud nejasné je, zda se postavení - zákazníků v kvalitě studia neodráží tím, že jsou studijní nedostatky tolerovány. Zde se soukromé vysoké školy brání argumentem, že jejich absolventi jsou zároveň jejich vizitkou, a že si nemohou záměrně budovat špatnou pověst. To se nedá vzhledem ke krátkodobému vývoji potvrdit ani vyvrátit a tak uchazečům nezbývá, než se pokusit získat o jednotlivých školách co nejvíce informací nejen z oficiálních míst, ale také na základě zkušeností studentů, případně učitelů. Nezávislým zdrojem podrobných a ucelených informací o školách (vč. informací o nárocích přijímacích zkoušek) může být také přehledná databáze všech vysokých škol v ČR. Tato databáze umožňuje také vybrat si optimální formu přípravy na přijímací zkoušky podle požadavků jednotlivých škol a fakult.

Přehledná databáze všech vysokých škol s doplňujícími informacemi zde