Ulrich Jobs: Na Rusko i Ukrajinu se dá spolehnout

Na Rusko i Ukrajinu se dá spolehnout

Z Ulricha Jobse, předsedy představenstva plynárenské společnosti RWE Transgas, se mediální hvězda sotva stane. Velké rozhovory poskytuje málo - loni jen dva. V tom druhém, červencovém, předpověděl "zimní" zdražení plynu o 25 procent a mnohým vyrazil dech.
Nyní se cenovým prognózám vyhýbá: s jeho firmou totiž vede antimonopolní úřad správní řízení a Energetický regulační úřad na celý letošní rok zavedl cenové stropy i pro firemní zákazníky, kteří se už pohybují na volném trhu.

HN: V minulém týdnu skončil spor mezi Ruskem a Ukrajinou o ceny plynu, do kterého byla zatažena i řada evropských zemí. Co jste si z toho odnesl?
Ta krize byla veřejným míněním pojata příliš dramaticky. Máme zkušenost, že Rusko jako producent plynu a Ukrajina jako tranzitní země jsou už několik desetiletí spolehlivými partnery.
V podstatě dosud nikdy nebyly v zásobování vážné problémy.
Když před několika lety norští těžaři stávkovali a dva týdny byl v produkci totální výpadek, zdaleka to nevyvolalo takové pnutí jako teď. Evropa věci, jež se odehrávají víc na východ, bere s větší reflexí.

HN: Z čeho pramení vaše přesvědčení, že není třeba se Ruska bát?
U zásobování plynem určitě ne.
Vždyť i pro Gazprom a Gazexport jsme důležitým platícím zákazníkem, a tedy zajímavým partnerem. Stejně tak se mě můžete zeptat, jestli se nebojím nějakého norského producenta plynu.
Já si myslím, že ve chvíli, kdy dvě strany uzavírají smluvní vztah, jsou na něm obě zainteresované a dodržují ho.

HN: I když třeba Ukrajinci by mohli mít jiný názor...
Nechci spekulovat o tom, do jaké míry jsou námitky Ukrajinců oprávněné nebo ne.
Do toho nevidím. Já jen mohu říct, že Gazprom a Gazexport jsou tvrdými, ale férovými partnery.

HN: Závislost Česka na ruském plynu dosahuje 71 procent, v Německu je to jen 41 procent. Mělo by Česko usilovat o větší nezávislost?
Nahlížet na český energetický trh jako izolovaný od trhu evropského není správné. Do Evropy proudí 150 miliard kubíků ruského plynu ročně. A 270 miliard kubíků z Norska. Když se na to budete dívat takhle, je správné mluvit o nějaké převaze z Ruska? Proč nemáme stejný strach z Norska?

HN: Norské království je politicky stabilnější.
Politické změny, které se odehrály na východě Evropy, byly velké, včetně rozpadu Sovětského svazu. Jediná věc se tam ale nezměnila - zásobování plynem.
Na základě toho říkám, pokud se jedná o plyn, jsou to zcela neoprávněné obavy. Nic nebylo stabilnější než zásobování plynem.

HN: O diverzifikaci zásobování českého trhu by se měl starat RWE jako monopolní dovozce, anebo stát, který určuje energetickou politiku?
Zkušenosti ukazují, že veškeré zásahy státu pouze vedly k omezení konkurenceschopnosti či k chybným investicím. Stát by se měl držet stranou. Naopak firmy se snaží expandovat, rozvíjet, poskytovat lepší dodávky, a proto hledají, co a jak zlepšit.

O cenách plynu tentokrát radši spekulovat nechci

HN: Vloni, v polovině roku jste mluvil o pětadvacetiprocentním růstu cen plynu, což vyvolalo zděšení. Jakou máte dnes prognózu?
Nechtěl bych o cenách plynu dnes spekulovat. A už vůbec ne s nějakým dlouhodobým výhledem. Neznáme budoucí mezinárodní vývoj cen plynu a navíc nevíme, co by s tím udělal Energetický regulační úřad.
Už jenom čekám, až dojde k diskusi, kdy mezinárodní ceny budou stabilní nebo půjdou i dolů, a v Česku nám bude muset regulátor vracet to, co nám ještě dluží za sektor chráněných zákazníků (domácností).

HN: Zpět k otázce: Jaký vývoj cen tedy na trhu očekáváte?
Opravdu nechci spekulovat. V tuto chvíli to ale vypadá, že cena ropy, olejů bude víceméně stabilní a nečekám, že by vznikly příčiny vedoucí k velkému výkyvu - tedy k jejich zdražení na mezinárodním trhu o dvacet třicet procent.

HN: Odhadnete, kdy se ceny plynu v Česku přiblíží k cenám evropským?
U té části ceny zemního plynu, která je vázaná na mezinárodní ceny ropy a olejů, jsme už dnes na mezinárodní úrovni.
V podstatě 80 procent konečné ceny, kterou platí spotřebitel, ovlivňuje mezinárodní cena.
Pokud jde o české záležitosti jako je obchod a distribuce, budou ceny tady výhodnější do doby, dokud budeme mít za vyspělými západoevropskými státy odstup.

HN: Pomohla by trhu větší konkurence, která v Česku zjevně chybí?
Celé nedorozumění vzniká tím, že se veřejnosti říká, že ve chvíli, kdy přijde konkurence, to automaticky povede k nižším cenám...
Tahle úměra ale takto přímo neplatí. Avšak souhlasím, že si zákazník může vybrat. Proto jsem několikrát řekl, že konkurenci vítáme, ale i to, že na regulovaném trhu nejsou marže zajímavé, a tedy ani výnosnost není dost atraktivní - a proto těžko konkurence přijde.
V souvislosti s tvorbou cen, o níž jsme mluvili, si proto troufám tvrdit, že vliv konkurence, ale i regulace, na cenu plynu se neúměrně přeceňuje.

Zatím není důkaz, že jsme zneužili naše postavení

HN: V poslední době vás prověřuje antimonopolní úřad i Energetický regulační úřad. Proč vám jdou po krku?
Nemyslím si, že by nám šli po krku. S některými lidmi jen nemáme vždy stejný názor. Ale vedeme spolu otevřený dialog.
Nemohu si stěžovat ani na to, že by našim argumentům někdo nenaslouchal. Naopak. Jsem přesvědčen, že RWE jako velký strategický investor je v Česku vítán a že zde odvádí kus práce.

HN: Pecina vás ale prošetřuje...
To je šéf antimonopolního úřadu a dělá svou práci. Nemám radost, že se rozhodl zahájit řízení s firmou ze skupiny RWE, ale podsouvat mu osobní negativní postoje nebo nevraživost by nebylo férové.

HN: Jak to na vás doléhá?
Zvyšuje nám to náklady. Třeba tím, že si musíme platit právníky.
To řízení bereme velmi vážně, přestože jsme do dnešního dne neporozuměli výtce antimonopolního úřadu. Dosud stále neexistuje konkrétní důvod - pouze všeobecné podezření ze zneužití obchodního postavení na trhu.
Antimonopolní úřad se teprve teď snaží zjistit (na základě našich rozhovorů a nahlížením do dokumentů), jestli by pro to vůbec mohl existovat konkrétní hmatatelný důvod.

HN: Spor je ale především o cenách, o tom, jestli jste zneužili svého postavení. Vy říkáte, že ne. Ale velcí zákazníci tvrdí opak. Tedy že ceny byly přemrštěné...
Jednoduše si myslím, že tihle odběratelé se tady pokoušejí hájit své zájmy. A ten jejich je mít co možná nejnižší ceny. Jak toho dosáhnou jim je celkem jedno.
A za pokus využít k tomu i antimonopolní úřad nic nedají, že?

HN: O co svou argumentaci opíráte? V prosinci na plynárenském fóru jste říkal, že tvorba cen odpovídá všeobecným evropským standardům, vzorcům a indexům. Proč si jste jistý, že jste svou pozici nezneužili?
Chápejte, já nemám zapotřebí se obhajovat. Pokud někdo chce předložit žalobu, musí tomu dotyčnému jasně říct, co mu vyčítá, za co ho žaluje a předložit důkazy.

HN: Ty vám tedy nepředložili?
Nic takového nám předloženo nebylo.

Podmínky pro podnikání se stále mění, to je špatné

HN: Vy jste poměrně vůči státu kritický. Co vám na podnikání v Česku vadí? Je to i někdo z úředníků nebo politiků?
Stát definuje rámec, v němž se mají podniky pohybovat, to je v pořádku. My jsme dobrými manažery a tento rámec vyplňujeme.
Kritický ale člověk musí být, když v odvětví, kde je návratnost investic dlouhodobá, se rámcové podmínky k podnikání mění v krátkých časových úsecích příliš často.
Pak se hospodárnost a efektivita nemají možnost projevit.

HN: Zmínil jsem to proto, že jste autorem výroku: "Podmínky k podnikání nejsou v Česku jasné". Tím jste měl na mysli zásahy Energetického regulačního úřadu?
Tak generelně jsem to snad neřekl...
Ale spíš to bylo myšleno, jak jste to interpretoval. Když po zhruba tři čtvrtě roce zkušeností s částečným otevřením trhu se celá situace zase vrací do cenové regulace, tak to není samo sebou.
I v jiných věcech máme různé názory než regulační úřad - to je třeba případ regulace cen na zásobnících. Není to rozumné ani věcně správné.

Urlich Jobs
Ulrich Jobs (52) je nejen nejvyšším šéfem RWE Transgas, ale řídí i veškeré aktivity mateřského koncernu v Česku. Do firmy RWE přišel v roce 1977, začínal v divizi zabývající se těžbou uhlí. Počátkem roku 2001 převzal vedení báňského průmyslu v rýnském hnědouhelném revíru. Do Česka přišel v březnu 2004. Vedle němčiny mluví anglicky, mezi jeho zájmy patří cestování. Na dovolenou jezdí často do Austrálie, odkud pochází jeho manželka.