Hudba mladého jazzmana spojuje generace

/Od našeho spolupracovníka/

Britský zpěvák a pianista Jamie Cullum, který vrátil jazzový mainstream na špičky hitparád a zprostředkoval ho nejmladším posluchačům, prokázal mimořádný talent už na studiových nahrávkách. Nicméně často teprve koncerty odhalí skutečnou sílu interpreta. Turné sice Českou republiku minulo, ale o Cullumových pódiových kvalitách se mohli posluchači přesvědčit v neděli ve Vídni. Čeština se v kuloárech plné dvoutisícové BA-CA Halle v komplexu Gasometer ozývala často.

Nikdo samozřejmě nečekal usedlý "naučný" jazzový koncert. Cullumovo přirozené, nevybouřené showmanství však představy překonalo. V divočení si nic nezadal s rockery. Sako, košili a kravatu ze sebe strhal už při třetí písni Twentysomething, kdy také poprvé vyskočil na klavír. Ovšem i během největších šaškáren zvládalo hudbou stržené šídlo Cullum bezchybně hrát i zpívat.

Písně s ohromným tahem

Koncert působil mimořádně pestrým dojmem. Cullum dokázal ideálně střídat komorní nálady, podané jen v triu s kontrabasem a bicími, s "hlasitějším" repertoárem v obsazení s dalšími dvěma muzikanty, alternujícími trubku a saxofon s perkusemi, kytarou a klávesami.
Ohromný tah měl hned úvodní Old Devil Moon, Cullumovi perfektně sedlo funky Mind Trick, za podpory samplů zahraná Get Your Way i prostá popová melodie Catch The Sun. Latinou ovlivněnou píseň London Skies zahrál Cullum na akustickou kytaru, aby se v závěru všichni hudebníci chopili perkusí (Cullum pochodového bubnu) a předvedli brazilský karnevalový šraml.

K vrcholným číslům vystoupení patřily také skladby These Are The Days, kde si Cullum pohrál s citacemi Raye Charlese, či procítěná Nothing I Do s precizními sborovými vokály celé kapely. Krom hlavní hvězdy na sebe zaslouženou pozornost strhávali i citlivý bubeník Sebastian de Krom a mimořádně všestranný kontrabasista a baskytarista Geoff Gascoyne.

Lidem vstříc

Kontakt s publikem Cullum navazuje nejen prostřednictvím hudby, ale dovádí ho do skutečně tělesné blízkosti. Ve druhé polovině přibližně jedenapůlhodinového programu pozval na pódium na dva tucty dívčích ctitelek a nechal je posedávat kolem klavíru. Během bubeníkova sóla se vydal na procházku hledištěm, aby se nakonec usadil s kontrabasistou Gascoynem uprostřed sálu a se slovy "můžeme si udělat pódium, kde chceme" odzpíval jednu píseň mezi židlemi posluchačů.

Cullum bez problémů roztleskal a roztančil různorodé publikum od rodičů s dětmi po jazzové pamětníky, od rozjívených puberťaček po "intelektuálně" odměřené studenty. Ti starší se netvářili pohoršeně, ani když Cullum do proslovů mezi písněmi nebo dokonce do textů standardů (velmi dvojsmyslně si troufl pohrát třeba s Porterovou klasikou I Get A Kick Out Of You) vpašoval pár neslušných slůvek, ani když dosedl na klaviaturu zadkem.

Ti nejmladší nevypadali znuděně, když muzikanti předváděli dlouhá brilantní sóla. Na všech generačních frontách zavládla radost z muziky.
Snad Culluma pozve i některý z domácích promotérů.

Jamie Cullum. Vídeň, BA-CA Halle. 22. 1.