Analýza: Korunu táhne silná ekonomika

V posledních dnech je opět devizový kurs české koruny středem zájmu nejen profesionálních obchodníků, ekonomů a analytiků, ale i laické veřejnosti.
Koncem minulého týdne se již stabilně obchodovala pod úrovní 28,500 k euru, což znamenalo méně než 23,500 koruny za americký dolar.

Pozitivní vývoj a stabilita
Důvody pro dlouhodobé posilování české koruny jsou nasnadě. Především stabilně pozitivní ekonomický vývoj země, jak na mikro-, tak makroúrovni, podpořený politickou stabilitou přistoupením k zemím Evropské unie a směřováním k unii měnové.
Pozitivní vývoj ekonomiky přispěl k tomu, že obchodní bilance se loni po dlouhých letech dostala do přebytku. A to i přesto, že ekonomové byli ještě před pár lety přesvědčeni, že vzhledem k závislosti naší ekonomiky na dovozu paliv a surovin jsme již odsouzeni k permanentnímu deficitu zahraničního obchodu.
S dlouhodobým posilováním české koruny je smířena jak soukromá, tak vládní sféra. Silnější kurs koruny je kalkulován téměř v každém obchodním plánu soukromých firem i v prognózách centrální banky a Ministerstva financí.
Přesto v případech rychlejšího tempa růstu kursu, podobně jako v posledních dnech, můžeme pozorovat slovní intervence centrální banky a významných exportních firem.
Takových případů už Česká republika zažila nepočítaně, přesto se na faktu silné koruny nic nezměnilo.
Od devizových intervencí již Česká národní banka upustila dávno, protože se vždy míjely účinkem a posilování koruny pouze zpomalily.
Naposledy v roce 1997 jsme prožili opravdovou měnovou krizi, kdy Česká národní banka v obavě o měnovou stabilitu ze dne na den razantně zvýšila krátkodobé úrokové sazby, které několik dní dosahovaly dokonce i stovky procent v ročním vyjádření.

Dvě cesty do unie
Devizový kurs, dosud vázaný na koš měn složený z německé marky a amerického dolaru, tehdy oslabil bezmála na ekvivalent čtyřiceti korun za euro.
Již pár měsíců po této události se v odborných kruzích hovořilo v souvislosti se směřováním k tehdy ještě mladé Evropské unii o nutnosti cenové konvergence.
V principu existovaly pouze dvě cesty, a to inflací, anebo devizovým kursem.
To znamená, že vyrovnání se cenové úrovni v Evropské unii můžeme dosahovat pouze rychlejším růstem cen v české koruně, anebo respektive lépe v kombinaci s posilováním devizového kurzu, tj. růstem tuzemských cen v ekvivalentu tehdy ještě neexistující evropské měny.

Česko versus Maďarsko
Popsaná teorie platila a platí beze zbytku dodnes. A to pro všechny postkomunistické země směřující k Evropské unii. V České republice, kde se podařilo "zkrotit" inflaci rychleji, se cenová úroveň nutně přizpůsobuje rychlejším posilováním kursu, například v porovnání se sousední maďarskou ekonomikou, kde tempo inflace bylo rychlejší, a tedy i tempo posilování devizového kursu pomalejší.
Samozřejmě jsou zde rovněž další důvody a vlivy. Všechno souvisí se vším, a tedy silnější devizový kurs zpětně generuje nižší inflační tlaky v podobě levnějších cen surovin a zboží z dovozu.

Podniky prošly očistou
Exportní konkurenceschopnost tuzemských podniků už nemůže spoléhat na nižší tuzemské ceny vstupů. S posilujícím kursem koruny se tato výhoda posledních let postupně vytratila a tuzemský podnikový trh prošel očistným procesem.
Podniky těžící pouze z nižších tuzemských cen a levnější pracovní síly nepřežily, zachování konkurenceschopnosti je již možné pouze vyšší produktivitou práce. Zajišťování proti výkyvům kursu hraje v tomto procesu pouze krátkodobou roli, protože jenom výjimečně si podnik zajišťuje devizové riziko na několik let dopředu.
Exportní schopnost tuzemské ekonomiky se s posilujícím kursem dosud zjevně nesnížila, zmíněná historicky přebytková bilance zahraničního obchodu je toho pádným důkazem.

Výhody pro občana
Běžný občan může být více než spokojen.
Nákupy zboží v zahraničí jsou stále dostupnější většímu okruhu tuzemců a stávají se stále atraktivnější, stejně tak samozřejmě i zahraniční cesty, dovolené a ostatní služby.
Ceny zboží a služeb z ciziny klesají a dále přispívají k již tak rostoucí tuzemské spotřebě domácností, která se postupně stává dominující v celkovém růstu ekonomiky.
A tady se opět kruh uzavírá. Devizový kurs je zčásti důsledkem, ale zčásti i příčinou.

Rizika jsou malá
Může se tedy zdát a částečně je pravdou, že se tuzemské ekonomice úspěšně podařilo roztočit spirálu a nabízí se tedy otázka rizika zpětného chodu takové spirály (oslabení kursu, růst inflace, snížení spotřeby, pokles růstu ekonomiky atd.).
Něco takového je ovšem málo pravděpodobné. Nehledě ke zdraví tuzemské ekonomiky, která má stále ještě značný potenciál růstu je tu především otázka přistoupení k měnové unii, a tedy zafixování devizového kurzu.

Euro má perspektivu
Nepochybuji o tom, že jsme schopni splnit všechna potřebná kritéria k takovému kroku a přestože existují určitá rizika, je zjevné že společná evropská měna má z dlouhodobého pohledu perspektivu a přináší výrazné snížení měnových rizik na všech úrovních ekonomiky. Navíc je zde jasná politická podpora.
Dosavadnímu pozitivnímu vývoji tedy zjevně nehrozí žádné nebezpečí a bude úspěšně završen přistoupením k měnové unii. Dále již budeme plnohodnotnou součástí sjednocené Evropy se všemi důsledky, tedy i se závislostí na vývoji celoevropské ekonomiky.
Autor je obchodník na finančních trzích, J&T BANKA, a.s.