Pohled do budoucna: Jak našetřit na důchod?

Podobné je to s vědomím o způsobech, jak tuto rezervu vytvořit a jak ji spravovat. Vytvořit ji totiž lze jen postupně, ale i takový postupně rostoucí majeteček musí průběžně vydělávat - a to reálně, protože jinak jej bude hlodat zub času a všudypřítomná inflace.

U nás je stále ještě přemrštěný důraz kladen na nemovitosti (byt, domek, chatu), což sice lze považovat za určitou investici, ale jde většinou jen o snahu, jak omezit budoucí výdaje. To jistě souvisí jak s pojetím způsobu života, tak s úrovní výše úspor, ale zejména s úrovní pochopení ekonomického světa:

1) Že jedinou cestou, jak vytvořit určitý zdroj budoucích příjmů, je pravidelné investování na kapitálových trzích.

2) Že výnos je jen prémií za podstoupené riziko kolísání trhů.

3) Že s délkou investičního horizontu toto riziko klesá.

KUDY KUDY CESTIČKA

Hospodaření s úsporami nebylo nikde a nikdy triviální. Ani snadné, vždy obsahovalo citelnou "kvalifikační" složku. O vlastní portfolio je vhodné se přece jen trochu "starat", přestože třeba stará britská moudrost radí "kup akcie a zapomeň na ně". Samo sloveso "starat se" je totiž příliš podobné starostem.

Správně namíchat koktejl investičního horizontu s přijatelným rizikem a jemu adekvátně vytvořené portfolio přizpůsobovat pravidelně (vzhledem k blížícímu se horizontu) i více či méně nepravidelně (změna horizontu či změny životní situace). Dále alespoň trochu sledovat vývoj kapitálových trhů a jednotlivých tříd aktiv.

Investovat přímo se většině lidí nechce. Fondů je stále větší a nepřehlednější množství, stále víc je i jejich typů. To znamená, že pro velkou část populace je i jejich volba komplikovaná, pocit nejistoty značný. Další část populace nechce využívat ani služeb bank či finančních poradců - ať již z jakýchkoliv důvodů - nevěří jim, nechce se nechat poučovat, zpovídat, stydí se (za svou neznalost i všeobecně) atd.

SNADNO A RYCHLE

To si uvědomily investiční společnosti a pro potenciální klienty, kteří se spokojí se srozumitelně jednoduchým a přitom přesto logickým a jasným produktem, nabídly fondy, kterým se říká cílové (target).

Prvním "cílem", který se přímo nabízel, byl právě odchod do postproduktivního věku, proto také většina z nich má přímo související název. Nejstarší jsou fondy Freedom (= svoboda) od Fidelity, které mají v názvu zároveň letopočet 2010, 2015, 2020 až 2040. Ten rok v názvu zároveň značí onen "cíl" - odchod do penze či finanční nezávislosti (svobody).

Jednoduchost tkví právě v tom, že si klient stanoví sice jen cílové datum, ale tím si určí i dobu investování (investiční horizont). To je dostatečné východisko k tomu, aby "si vybral" vhodný investiční plán i bez jakýchkoliv znalostí kapitálových trhů a zejména - dál se o nic nemusí starat.

Vše podstatné je již v cílových fondech konstrukčně zakotveno: pravidelné investování samo přímo využívá průměrování nákladů. Za druhé fond během několika let před cílovým datem automaticky postupně realokuje aktiva z akcií do dluhopisů, čímž snižuje riziko kolísání hodnoty investice, a tak zajišťuje či "uzamyká" výnosy z období akciových zisků.

VYSOKÁ BLBUVZDORNOST

Pevně daná pravidla těchto cílových programů mají ještě další, možná ještě důležitější vlastnost či schopnost. Může to znít paradoxně, ale do značné míry chrání klienta před jeho vlastní hloupostí. V první řadě tím, že jej vedou a motivují k pravidelnosti spoření.

Hlavně mu však znemožňují dělat chyby v investiční strategii - nemůže do ní totiž zasahovat. Protože - jak známo - většina lidí podléhá nikoli momentálním, ale až mediálním informacím o růstu nebo poklesu trhů. Běhají, a budou tak stále běhat v bludném kruhu: budou kupovat až po růstu, prodávat po poklesu. Jejich výnosy budou dokonce dramaticky zaostávat i za těmi, kteří dodržují strategii "buy and hold" (kup a drž).

Výjimkou není ani situace, kdy fond v dlouhodobé periodě vydělává, ale jeho klienti "naskakují" a "vyskakují" z investice jako z (náhodně jedoucích) tramvají - vyskakují, když užuž se rozjíždí a naopak nastupují do rozjeté, ale když se užuž chystá brzdit - takže prodělávají.

PRINCIPY JSOU JASNÉ

Zásadní východiska jsou tedy jasná, přesto není jednoznačné, jak takový cílový fond zkonstruovat. Je-li dostatečně dlouhý investiční horizont, pak je lépe delší dobu "vydržet" v akciích a zamykání provést až během posledních asi pěti let. Je však možné - zejména pro kratší investiční horizont - přijmout i poněkud povlovnější realokaci. Tak například funguje druhá skupina fondů investiční společnosti Fidelity: Wealth Builder (Budovatel majetku), které mají již od počátku 10% dluhopisovou složku, kterou zvyšují na úkor akcií průběžně. Na konci během posledních dvou let dokonce až přes 40 % realokují až do hotovosti. Jde totiž také o cílové fondy se stejnou letopočtovou součástí názvu. Například Wealth Builder 2015 znamená, že "buduje" portfolio k cílovému roku 2015, kdy klient počítá s využitím peněz. V tomto případě může jít nejen o odchod do penze, ale například o vstup dítěte na vysokou školu nebo pořízení nemovitosti. A protože jde o fond pro britský trh, dokonce člení akciové portfolio na britské a světové akcie, kdy britských je trochu vyšší podíl.

SNADNO A ČITELNĚ

Ve Spojených státech nabízejí cílové fondy zájemcům všechny velké investiční společnosti, největší úspěch má ale nízkonákladový správce fondů Vanguard se svou sérií s jednoduchým názvem Důchod (Retirement) 2015, 2025, 2035 a 2045.

Prostý produkt s prostým názvem, ale tvořivosti se meze nakladou. Tak na někoho spíše zapůsobí například optimistický marketing Cesta životem (Life Path), Do penze připraven (Retire Ready) či Moje penze (My retire), anebo i symbolické Milník (Milestone) a Výhled (Outlook).

Jen pro úplnost dodejme, že i cílové fondy fungují jako běžné otevřené podílové, tedy z investice lze kdykoli vystoupit a podílové listy prodat, anebo naopak kdykoli další přikoupit. Tím klient samozřejmě může sice poněkud narušovat "konstrukční chytrost" produktu, což nelze obecně doporučovat, ale na druhou stranu nějakou zásadní chybu způsobit nemůže. Spíše jde o jistotu potenciální likvidity, kterou lze ocenit jako výhodu rezervy pro nenadálé situace.

CÍLOVÉ JSOU ÚSPĚŠNÉ

Obliba cílových fondů je největší v USA, což je dáno tamním penzijním systémem. O růstu jejich obliby informuje podle našeho odborného časopisu FOND SHOP například letošní zpráva americké výzkumné skupiny Lipper, která má příznačný název The Life Cycle Funds: Fit for Life (volně přeloženo Fondy životního cyklu: přizpůsobené potřebám života). Hodnota prostředků v těchto fondech vzrostla během let 2000 až 2004 o 65 %.

Připomeňme jen, že Fondy životního stylu (cyklu) či "Lifecycle" fondy vlastně historicky předcházely cílovým fondům a vznikly již začátkem 90. let. Jde o skupinu samostatných fondů, kdy investoři postupně s růstem věku převádějí majetek postupně z agresivnějších fondů do konzervativnějších.

Podobné skupiny fondů jsou snadno dostupné již i u nás (ČSOB, ISČS, ČP Invest i IKS) obvykle jako série profilových fondů s charakteristickými názvy: Konzervativní Vyvážený a Dynamický). Jsou sice zatím více prodávány "samostatně" - na bázi rizikového profilu klienta, ale jistě se s vývojem poradenství stanou právě i logickými nástroji pro postupné snižování kolísavosti investice s blížícím se investičním horizontem.

DRUHÁ KŮRKA

Neexistuje žádná mince na světě, která by měla jen jednu stranu. Tak i u cílových fondů lze nalézt jisté nevýhody. Zejména poradci mají často značně kritická stanoviska (koneckonců, někteří je vlastně právem považují za konkurenci).

Známý a velmi uznávaný server Morningstar, ve financích se specializující právě na fondy, je umírněně optimistický. Výhody jsou totiž jednoznačné a vhodně zkombinované: snadné rozhodování, bez nutnosti sestavování vlastního portfolia, pravidelné investování, zaručené a pravidelné rebalancování (realokace) portfolia a zamykání výnosů.

Stále častěji se však upozorňuje i na nevýhody cílových fondů: první z nich je kontrola jejich výkonnosti. Nemají srovnávací index (benchmark) a srovnání není možné ani v rámci skupiny, ani s konkurencí. Tím je prakticky znemožněna kontrola práce portfoliomanažera.

Dalším problémem jsou poplatky, zejména když některé cílové fondy jsou konstrukčně fondy fondů. Manažerské poplatky se pohybují od 0,2 % do 0,8 %, cílové fondy jsou však většinou fondy téže finanční skupiny. I pod tímto argumentačním tlakem začínají některé investiční společnosti od manažerských poplatků zcela upouštět.

Další pochybnosti vzbuzuje opět podobný fakt, že málokterá investiční společnost má v rámci své rodiny prvotřídní fondy ve všech třídách aktiv a nemůže tedy vytvořit ani prvotřídní cílový fond.

PRINCIPIÁLNÍ NÁMITKY

Jako v každé produktové oblasti, která se nabízí a používá "plošně", odborníci stále víc upozorňují na to, že i mezi klienty stejného věku jsou značné rozdíly. Například jen v jejich přístupu k riziku, kdy by si mnozí zvolili opatrnější portfolio. Protiargument je ovšem stejně silný - při dostatečně dlouhém investičním horizontu je opatrnost jen další past "selského rozumu." Je tedy lepší se na averzi k riziku neptat a klientovi vlastně "vnutit" dynamickou strategii.

Možná silnější námitkou je fixace cíle a s tím související alokace majetku v postproduktivním (postcílovém) věku. Například dnes 55letému klientovi s cílovým fondem v roce 2015 zůstane v jeho 65 letech zcela konzervativní fond, zatímco mu zbývá ještě kolem 20 let života. Tuto nevýhodu lze však řešit kombinací dvou i více fondů s různými cílovými horizonty, například 2015 a 2020. Tím si vlastně klient lépe v čase "rozkládá" období vyšší výnosnosti.

PRVNÍ VLAŠTOVKA - BROKER CONSULTING

Abychom zavzpomínali, tou skutečně první vlaštovkou byl Sporoplán ISČS, dlouhodobý program investování, který měl pravidelnou realokaci již "zabudovanou". Nikdy se ale na pobočkách ČS masově neuplatnil.

Za skutečně žijící vlaštovku můžeme tedy považovat společný produkt Conseq Investment Management a poradenské společnosti Broker Consulting: Evropský penzijní plán. Ten již má (volitelný) mechanismus automatické realokace během posledních 10 let. Automat lze tedy "vypnout", což se sice nedoporučuje, ale pro někoho se může časem jevit rebalancovací období příliš dlouhé. Leč nepředbíhejme - uvidíme, s čím přijde konkurence, která zatím systémově zůstává u Lifecycle fondů (Rytmus od Pioneer Investment, Classic Invest od Conseq IM, Konto života Atlantiku FT a SFM Group). Navázat na ně "cílování" však je problém pouze technologický.

Kdo jiný by měl posouvat vývoj kupřed u než menší investiční společnosti a spolupráce s poradenskými firmami?

PROVIZE DOPŘEDU

Kromě výhod zakomponovaných "uvnitř" těchto plánů lze využít také okolnost, že jde o dlouhodobý a postupný přítok investovaných peněz, a lze tedy "motivovat" i vstupním poplatkem. Motivovat je nutno ovšem všechny tři strany: správce, poradce i klienta. Správce musí "ocenit" pravidelnost přílivu, protože se živí správcovským poplatkem (management fee), jde tedy o to, jak doladit "dělení kořisti" mezi poradcem a klientem. Aby si klient předplatil vstupní poplatek, musí dostat patřičnou slevu, alespoň 30 %. Zároveň jej to také motivuje, aby co nejpravidelněji skutečně investoval - má to přece "předplacené"!

Podstatná na předplaceném vstupním poplatku je ovšem ta okolnost, že je čím motivovat a zaplatit poradce. Jeho provize se tak dostává i nad 100 % roční klientem investované částky, a produkt se tak stává konkurenceschopným pojistným produktům.

TŘEŠNIČKA NA DORTU

Jako každý základní produkt je možné i dlouhodobý investiční program "přizdobit" některými drobnostmi navíc, jakýmsi "připojištěním" - ať už doslova, anebo jen obrazně. Tak například již zmíněný Broker Consulting na základní verzi s Conseqem navázal ve spolupráci s pojišťovnou Aviva variantou Baby program plus, který pojišťuje případ smrti rodiče - pojišťovna potom jednorázově doplatí investice až do 18. roku věku dítěte.

Graf

PAST = SELSKÝ ROZUM

Podle Petra Šimčáka z investiční společnosti Pioneer Investments se drobný americký investor při volbě investice rozhoduje většinou podle čtyř základních kritérií. Nejdříve se zajímá o minulou výkonnost investice. Dále ho zajímá velikost manažerského poplatku fondu. Ve třetí řadě se rozhoduje podle toho, o jaká aktiva je momentálně mezi investory největší zájem. Posledním rozhodovacím kritériem pro investici je pak skutečnost, zda fond uplatňuje výkonnostní odměny.

Naproti tomu čeští investoři se zajímají hlavně o historickou výkonnost a o momentálně populární aktiva. Manažerský poplatek u Čechů není významným rozhodovacím kritériem a stejně tak ani výkonnostní odměny.

MINULÁ VÝKONNOST FONDU

Ukazatel minulé výkonnosti je na první pohled jednoznačný. Fond vydělal, a proto je dobrý. Nebo prodělal, a proto je špatný. To nám napovídá selský rozum. Metoda výběru podle minulých výnosů vede k drahým nákupům (nakupujeme v euforii) a levným prodejům (prodáváme v depresi). Je však možné, že se rozhodnou neřídit své investice podle pocitů a zdánlivě selského rozumu. Určitě by se to vyplatilo.

MODLA NEMOVITOSTÍ

Týdeník EURO oslovil 102 českých manažerů a zeptal se jich, do čeho budou investovat v roce 2006. Nejvíce z nich vybralo nemovitosti. V portfoliích se objevují také akcie či komodity, ale jištění prostředků formou vlastnictví bytu či domu stále převládá.

Do čeho byste investoval v roce 2006?
- do nemovitostí 50 %
- do akcií 23 %
- do zajištěných investic či dluhopisů 12 %
- do bankovních vkladů 5 %
- do umění 8 %
- nebude to dobrý rok na investice 3 %

S napětím lze očekávat dubnový nástup nemovitostních fondů na retailový trh u nás. Podle toho, jaký názor mají manažeři, "módní vlna" těchto fondů se může projevit jako cunami. Varujte své klienty raději již předem - nemovitosti jsou sice standardní třídou aktiv, ale v žádném případě to není žádný zázrak ani všelék. Ostatně víte, že reálná výnosnost investic do nemovitostí v USA za celé 20. století činí pouhé 1 %?

CO S PENZÍ?

Víte, že americký důchodce čerpá více než 50 % svých penzijních příjmů "ze svého"? Tedy zejména ze svých dlouhodobých úspor ukládaných v zaměstnaneckých a jiných penzijních i "obyčejných" fondech? Aby do nich spořil, vede jej nejen vědomí, že státní důchod nebude bůhvíjaký, ale motivují jej i daňové úlevy. To je ta známá forma penzijních plánů 401(k), anebo z neziskových organizací 403(b).

Takže ještě jeden známý fakt: více než polovina amerických milionářských rodin jsou právě rodiny důchodců. V USA je takových domácností s majetkem přes milión dolarů 7 %, což je 8,2 miliónu amerických rodin. Jde navíc o čistý majetek, do nějž se tedy nepočítá nemovitost, ve které bydlí.

A proč tak vysoký podíl z nich tvoří domácnosti důchodců? Protože dlouhodobě (byť třeba jen nižší částky) investovaly. Ostatně tradiční americké penzijní fondy patří k největším investorům na světě, např. největší penzijní fond USA, jímž je Kalifornský důchodový systém pro veřejné zaměstnance CalPERS, spravuje portfolio v hodnotě čtyř biliónů dolarů.

SLOVENSKÝ ARGUMENT

Penzijní reforma na Slovensku umožňuje volbu mezi alternativami buď zůstat v plně státním režimu, anebo zvolit částečně fondový systém (polovinu plateb ukládat u soukromých Důchodových správcovských společností - DSS). Zatím tento systém zvolilo 1,1 miliónu Slováků a další jistě do konce letošního června přibudou.

Pro poradce jsou to doslova "žně" a víte, který argument funguje jako rána kladivem do hlavy? Ten nejjednodušší, který nemá s investičními znalostmi vůbec nic společného - soukromý účet u DSS se dědí! Tedy do okamžiku, kdy klient odejde do penze (pak si bude muset povinně koupit doživotní anuitu) - ale to nikdo dnes neřeší. Svým způsobem dokonce tento systém tedy nahrazuje i tradiční životní pojištění. To by částečně "odůvodňovalo" okolnost, že do něj jdou i lidé s (pod)průměrnými příjmy, pro které nijak výhodný není. Převážná většina lidí však evidentně "pracuje" s daleko primitivnějšími argumenty i hodnotami.

JAK FUNGUJE PRŮBĚŽNÝ SYSTÉM

Na jednoho důchodce již přispívají ani ne dva pojištěnci.

Loni Česká správa sociálního zabezpečení evidovala celkem 1,945 miliónu starobních důchodců a 4,643 mil. poplatníků pojistného na sociální zabezpečení. Na jednoho starobního důchodce tak přispívalo 2,39 poplatníka.

Nicméně všech důchodců, tedy kromě penzistů starobních i lidí pobírajících penze invalidní a pozůstalostní, bylo 2,629 miliónu, což znamená, že na jednoho důchodce přispívalo jen 1,77 poplatníka pojistného. Obdobně tomu tak bylo v únoru minulého roku.

Pozitivní zprávou pro poplatníky pojistného je, že stejně jako se zvyšuje počet důchodců, roste i počet poplatníků pojistného (alespoň prozatím). Poplatníků pojistného přibývá mimo jiné proto, že ekonomicky aktivní se staly silné ročníky ze 70. let minulého století. Rychle však přibývá zejména lidí ve starobní penzi, protože do důchodu zase odcházejí též silné válečné a poválečné ročníky a současně se prodlužuje věk dožití u stávajících důchodců.