Umění sebeprosazení i obrana vůči manipulaci

Podle odborníků je asertivita možnost. Je to nabídka, jak se chovat vůči okolí. Stojí na několika právech, která jedinec respektuje. Je to způsob chování stvořený ke zdravému sebeprosazování a obraně proti manipulaci. Je pouze na nás samotných, kdy jaký způsob chování zvolíme. Měli bychom respektovat své okolí a hlavně sami sebe.

Ze životních fází, kterými každý prochází, můžeme definovat tři typy lidského chování. Je to typ "dítě," typ "rodič" a typ "dospělý."

MÍRA ZODPOVĚDNOSTI A MANIPULACE

Jedním z ukazatelů těchto typů je zodpovědnost. Její míra nebo touha po ní, stejně tak jako způsob, jak ji získat, je asi nejpodstatnější. "Dítě" se zodpovědnosti brání, nechce ji nebo není schopno se s ní vyrovnat, snaží se zodpovědnost přenést na někoho jiného. "Rodič" naopak po zodpovědnosti touží, bere si ji od jiných, nedělí se o ni a chce zůstat dominantní. "Dospělý" typ je schopen zodpovědnost přijímat, ale i se jí vzdát ve prospěch někoho jiného.

Způsobu chování "rodičů" říkáme aktivní manipulace, stylu "dětí" pasivní manipulace. "Dospělý" typ se chová tak, aby se bránil oběma typům manipulace, takovému chování říkáme asertivní. Představte si jednoduchou situaci v místnosti s otevřeným oknem, kde začíná být zima. "Rodič" by řekl: "Běžte někdo zavřít okno!" Typ "dítě" by na to šel jinak: "Tady je ale zima... Není vám taky zima?" Jak by se zachoval "dospělý?" Řekl by: "Mně je zima. Co kdybych zavřel okno?"

VÝCHODISKEM - NAŠE PRÁVA

Bylo by chybou si myslet, že každý jsme některým z těchto tří typů. Ne, každý z nás má všechny tyto způsoby chování v sobě a podle situace volíme, kterému dáme přednost. Jen si sami vzpomeňte, kdy jste se snažili zbavit zodpovědnosti, která vám náležela, a na situaci úplně opačnou, kdy jste zodpovědnost jiným brali. Taky si vzpomeňte, jak vám bylo, když vám vaše práva někdo bral nebo se na vás naopak snažil povinnosti přesunout. Jak jste reagovali?

Pojďme se teď podívat na některá vžitá společenská pravidla či tvrzení, která, ač se to na první pohled nezdá, jsou nějakým způsobem manipulativní. Proti těmto tezím se můžeme bránit právě asertivním chováním dospělých. Ještě jednou zdůrazňuji slovo můžeme, asertivita stojí na právech, nikoliv na povinnostech.

NEDĚLEJTE, CO NECHCETE

Pojďme se podívat na to první: "Kdo nepomáhá druhým, je bídák a lump." Znáte tu situaci, kdy vás kolega nebo kamarád požádá o pomoc, která je nad vaše síly? Nebo se vám to nehodí či vás to jinak omezuje? Proč byste měli komukoliv například půjčovat peníze, když máte důvod to nedělat? Nebo udělat práci za kolegu, přestože té své máte nad hlavu? Vy a jenom vy máte právo posoudit, jak moc se vás onen problém týká a jak moc se chcete podílet na jeho řešení. A pokud usoudíte, že nechcete vůbec, pak nemusíte.

NEMUSÍTE SE POŘÁD OMLOUVAT

S tímto souvisí další tvrzení: "Za své chování je člověk zodpovědný druhým lidem, má jim skládat své účty a měl by všechno, co dělá, zdůvodňovat a omluvit." Jak často máme nepříjemný pocit až výčitky svědomí, že někomu nemůžeme nebo nechceme pomoci? Proč tomu tak je? Proč se v těchto situacích cítíme provinile? My přece nemusíme nabízet výmluvy, vysvětlení ani ospravedlnění svého jednání. Je to náš život a naše rozhodnutí, náš čas či naše peníze.

AUTORITOU JSME SI SAMI

Na to asi uslyšíte tuto reakci: "Člověk musí být posuzován a hodnocen vnějšími pravidly a autoritou, která je moudřejší než on sám." Kdo posuzuje, podle čeho se hodnotíme? Kdo určuje stupně moudrosti a rozhledu? Kdo je ona autorita? Kupodivu jsme to opět jen my sami. Jen my sami jsme schopni posuzovat své vlastní jednání, myšlenky a pocity a jen my sami jsme si za ně a za jejich důsledky zodpovědní.

CHYBY JSOU PŘIROZENÉ

S tímto souvisí zvýšená pravděpodobnost, že se spleteme a uděláme chybu. "Nesmíš dělat chyby! Pokud je děláš, musíš mít pocit viny. Jsi neschopný a musíš být kontrolován." Znáte někoho, kdo je dokonalý? Člověk není stroj a chyby dělá vlastně neustále. Máme na ně právo a neseme za ně plnou zodpovědnost. Už když se do něčeho pouštíme, riskujeme. Ale bez toho by to snad ani nešlo.

LOGIKU CÍTÍ KAŽDÝ PO SVÉM

Mnohým se pak může zdát, že jednáme nelogicky. "Měli bychom znát veškeré důsledky svého chování. Pokud tomu tak není, nevíme, jaké problémy způsobujeme ostatním lidem, a proto jsme považováni za nezodpovědné." Každý člověk přemýšlí jinak a vidí svět v jiných barvách. To, co jednomu přijde jako kontroverzní rozhodnutí, se jinému může jevit jako jediné logické východisko. Nejsme z definice schopni vysvětlit své motivy každému, proto to nedělejme. Máme právo jednat nelogicky a činit nelogická rozhodnutí.

ZMĚNA A VÝVOJ JDOU RUKU V RUCE

"Jakmile jsme si už jednou udělali určitý názor, nikdy bychom ho neměli měnit! Jsme pak nedůvěryhodní a nevíme, co chceme." Člověk není pomník, člověk se vyvíjí a podmínky i rozhled se mění. Máme právo na toto všechno reagovat a máme právo své názory měnit. Máme právo toto nikomu nevysvětlovat, i když se to může zdát nelogické.

Tímto jednáním můžeme své okolí nahněvat: "Lidé, se kterými přicházíš do styku, by k tobě měli mít kladný vztah. Potřebuješ přeci druhé, bez nich se žít nedá. Je velmi důležité, aby tě všichni měli rádi." Jsme přece společenští tvorové a měli bychom se podle toho chovat. Ale nemusíme přijímat pomoc, kterou nechceme, nemusíme být závislí na dobré vůli ostatních, můžeme ji odmítnout.

VŠEM SE NEZAVDĚČÍME

"Musíš být vnímavý a citlivý a umět předvídat potřeby svých bližních. Musíš chápat, co potřebují, i když to jasně neřekli. Jestliže nechápeš, co druzí chtějí i bez toho, že by ti to vysloveně řekli, jsi ignorant nebo hlupák." Kolikrát jsme si připadali hloupě, když jsme nerozuměli pocitům jiných, když jsme je nechápali. Bereme to jako naši chybu a opět se cítíme provinile. Není k tomu důvod, ostatní nás taky občas nechápou. My všichni máme právo nerozumět nebo nevědět.

A pak vám řeknou: "Musíš se snažit být stále lepší, dokonalejší." Ano, s tím se dá souhlasit, ale míru tohoto si určujeme sami. Kde se chci zlepšovat a jak, to záleží jen na mně. A co si myslí kdokoliv jiný, na to můžeme říci, že je nám to jedno.

Na druhou stranu, úplně asertivní člověk, který se striktně řídí těmito právy a využívá je při každé příležitosti, se může ve společnosti setkat s nezájmem, nepochopením či dokonce s nepřátelstvím. Je opět jen na nás, jakou míru si zvolíme a kam budeme ochotni a schopni jít. Asertivita je zdravé sebeprosazení, kde já jsem na prvním místě, ale ne vždy a ne za každou cenu.

ČNP Consulting