Lenka Zlámalová: Vláda ČSSD ekonomice pomáhala i ji brzdila

Premiér Jiří Paroubek si pečlivě buduje image lídra strany, která přivedla zemi k jednomu z nejrychlejších vzestupů životní úrovně v Evropské unii. ODS z opozičních lavic kontruje: prosperujeme navzdory vládě, která problémy zametá pod koberec a nedělá nic pro dlouhodobý růst.
Pravdu mají obě dvě strany, obě však přehánějí. Žádná země nemůže dlouhé roky prosperovat navzdory špatné vládě. Ve všech vyspělých státech už sice politici zasahují do ekonomiky výrazně méně než před lety, přesto však stále mají moc hospodářství úplně udusit nebo naopak zrychlit. Právě oni totiž stále lidem a firmám rýsují hřiště. Buď ho postaví jako překážkovou dráhu, na níž se každý vyčerpá k padnutí, nebo jako hladkou trať, kde se dá snadno pracovat a obchodovat.

Soukromé banky a investice
Několik let se však ekonomice může dařit i navzdory špatné vládě. Současný vzestup je souhrou dvou zásahů kabinetů, v nichž měla hlavní slovo sociální demokracie, a otevřením ekonomiky po vstupu do Evropské unie.
ČSSD poprvé rozhýbala hospodářství již za vlády Miloše Zemana, když privatizovala banky do rukou renomovaných investorů. Teprve s koncem bankovního socialismu Češi poznali hypotéky, spotřebitelské úvěry, kreditní karty či elektronické bankovnictví. Firmy i živnostníci konečně dostali šanci získat v bance běžný komerční úvěr. Mezinárodní instituce od OECD po Světovou banku potvrzují, že finanční služby se za posledních pět let přiblížily úrovni vyspělých zemí Evropy. Tím přispěly k vzestupu ekonomiky.
Druhým zásahem byly pobídky pro zahraniční investory. Kabinet začal ve světě dělat reklamu levné české práci. Navíc dal velkým firmám daňové prázdniny za miliardy korun, přispíval i na školení zaměstnanců a stavěl jim průmyslové zóny. Velcí investoři se navíc nemuseli potýkat s byrokracií, jíž zakouší ostatní. Od zdlouhavé registrace firmy, pracovních povolení pro zaměstnance či stavebních povolení. Vše za ně řešili poradci z vládní agentury CzechInvest.
Statistiky jasně ukazují, že právě velké firmy, jež získaly pobídky, pomohly ekonomice k nynějšímu vzestupu.
Právě tady ale začíná jedno z úskalí. Zažíváme prosperitu na dobu určitou. "Než měna a platy vystoupají tak, že přestanete být pro firmy, jež hledají hlavně levnou práci, atraktivní," říká Thomas Laursen, hlavní ekonom Světové banky pro střední a východní Evropu. Český zaměstnanec stojí firmu v průměru 24 tisíc korun měsíčně. Tedy jen 29 procent ceny průměrného Evropana. Němec přijde za stejnou dobu na 107 tisíc korun. V české továrně tak budou lidé za jeho měsíční plat pracovat čtyři a půl měsíce.

Čekání na finský styl
Vláda za osm let udělala jen velmi málo, aby ekonomiku proměnila v takovou, která dokáže draze prodávat své unikátní nápady. V počtu vysokoškoláků, peněz investovaných do vědy či mezinárodních patentů nedokážeme s vyspělou Evropou udržet krok. Premiér tvrdí, že vláda počty univerzitních studentů, míst na gymnáziích i investice do vědy zvyšuje. Jenže podle mezinárodních institucí je to stále málo, abychom se dokázali přiblížit těm nejbohatším.
Právě tady hrají zásadní roli politici, bez nich není možné změnit celkový profil země. Na špatně narýsovaném hřišti na to firmy samy nemají sílu. K tomu, že je dnes Finsko jednou z nejúspěšnějších zemí světa, přispěla začátkem devadesátých let rozumná vláda. Ta viděla cestu z hluboké krize v investicích do vzdělání, které byly nejvyšší prioritou rozpočtu. Firmy jako Nokia už si pak jen mohly vybírat ze špičkově vzdělaných programátorů a designérů. Tak prozíravou vládu však nyní žádná ze zemí střední Evropy nemá. "Nejsou vidět ani náznaky, žádná ze středoevropských vlád se nesnaží profilovat zemi tímto směrem," řekl Peter Havlik z Vídeňského institutu pro mezinárodní ekonomická studia.
Vzdělání není jedinou brzdou. Ekonomiku do budoucna ohrožují i vysoké státní dluhy, odvody z platů, zneužívaný sociální systém a nevyřešené penze.
Voliči navíc dají spíš na dojem než na skutečné výsledky vlády. Když američtí ekonomové Adi Brender a Alan Drazen srovnávali výsledky voleb v 74 zemích od šedesátých let do roku 2003, rychlejší růst ekonomiky nebyl pro lidi důvodem, aby dali vládě znovu mandát. Rozhodnout dokáže spíš image toho, kdo umí ekonomiku řídit. Právě proto vyhrál volby britský premiér Tony Blair. Stejně jako dokázal obhájit mandát bývalý americký prezident Bill Clinton. V Česku však lidé poslední čtyři roky sledovali příběh úspěšné ekonomiky, kterou provázely opakující se vládní krize. Mají tak dojem, že ekonomika a politika jsou dva oddělené světy.

CO DOSUD ŘEKLI O PŘEDVOLEBNÍCH DEBATÁCH