Drahé bezplatné zdroje

Drahé bezplatné zdroje

Když se řekne financování firem, mnoha lidem se jistě vybaví asociace typu zdroje vlastní, cizí, úplatné, drahé a podobně. Kromě vlastního kapitálu, kterým je základní vklad a kumulovaný zisk, společnosti používají především bankovní úvěry. Jejich cenu dobře znají, protože s klasickým bankovním úvěrem se někdy setkal prakticky každý a banky své úrokové sazby často komunikují. Vlastní zdroje pak bývají označovány za dražší, protože úroky z bankovních úvěrů lze uplatnit v daňových nákladech a také kvůli riziku znehodnocení.
Přitom přetrvává povědomí, že existuje zdroj firemního financování, který je vlastně zadarmo. Tím jsou obchodní úvěry. Patrně neexistuje firma, která by někdy neměla problémy s tím, že jí zákazník zdržuje a oddaluje platby za odebrané zboží. Je to vlastně lákavá představa. Nedostatek financí překleneme tím, že nezaplatíme a počkáme, až nám zaplatí jiní. Jistě naši obchodní věřitelé na nás budou tlačit a požadovat úhradu faktury, ale s trochou dobrých nervů či s vypnutým mobilem se to dá zvládnout.

Ať už vynucený či víceméně dobrovolný obchodní úvěr budí dojem, že je pro dlužníka zadarmo. Vždyť se z něj neplatí úrok. Ve skutečnosti však zadarmo není. Možná poprvé ano, ale v dalších případech už ne. Aby dlužník mohl financovat své podnikání, musí buďto sám přitlačit své dodavatele k posečkání platby a způsobit tak menší řetězovou reakci, nebo si vzít normální bankovní překlenovací (provozní) úvěr. A ten už není zadarmo ani zdánlivě. Úroky z takového úvěru mu vstupují do ceny zboží nebo služeb a pokud si kvůli nim sám dobrovolně nesníží marži, musí přenést tyto náklady do ceny. Ve skutečnosti je pak kapitál spojený s obchodním úvěrem stejně drahý jako klasický bankovní úvěr (snad jen o snížený o bankovní poplatky spojené s vyřízením a správou úvěru), jen to není v hospodaření tak vidět.
Tak či onak účetní výkazy věřitele obchodní úvěr ovlivní. Buďto si provozním úvěrem ve stejné výši srovná pracovní kapitál a vyšší cenou zachová marži (a rentabilitu), nebo financuje výpadek z příjmů z vlastních zdrojů. Taková nedobrovolná investice do pracovního kapitálu ze zisku mu ovšem sníží finanční akceschopnost.

V druhé polovině 90. let byly problémy spojené s vynucenými obchodními úvěry tak velké, že způsobovaly potíže v celé ekonomice, a natolik iritovaly podnikatelskou veřejnost, že se přestalo se zveřejňováním agregátní údajů o druhotné platební neschopnosti.
V podstatě až s nástupem modernějších forem financování podniku typu factoring, kdy rizika spojená s nedobrovolným i dobrovolným obchodním úvěrem přebíraly za úplatu externí firmy se mnoha společnostem rozvázaly ruce.
Jak vysvětluje informační internetová stránka pro podnikatele www.ekoinfo.cz factoring je finanční služba, spočívající v odkupu krátkodobých pohledávek se splatností obvykle do 90 dnů před dobou jejich splatnosti. Dodavatelé zboží nebo služeb postupují na factoringovou společnost - faktora - své pohledávky za odběrateli.

Faktor si nejprve ověřuje bonitu odběratele. Dodavatel se ve smlouvě s factoringovou společností zavazuje, že veškeré pohledávky vznikající za odběrateli bude postupovat factoringové společnosti. Ta naopak potvrzuje, že na postoupené pohledávky poskytne klientovi zálohy v dojednané výši (cca 60 až 90 % z hodnoty pohledávky, dle celkové kvality a možných rizik ve vztahu k odběrateli) bezprostředně po převzetí příslušných faktur a současně se postará o jejich inkaso. Po úhradě pohledávek odběratelem na účet faktora, převádí factoringová společnost klientovi i doplatky postoupených pohledávek ponížené o finanční náklady. Vůči odběratelům vystupuje jako jejich nový věřitel a při nedodržení lhůty splatnosti zajišťuje upomínání a případný další postup až po soudní vymáhání.