Češi vynalézají, nápady ale neprodají

Tarantula není pro lidi z České zbrojovky v Uherském Brodě pavouk, ale přenosné vodní dělo. Do jeho hlavně se vejde sedmdesát gramů vody, kterou dělo vystřelí rychlostí 3500 metrů za vteřinu. Miniaturní kapičky cíl doslova roztrhnou, a to dokonce i odjištěnou nálož semtexu, dalšího českého unikátu. Voda totiž všechno rozmetá dříve, než spínač rozněcovače stačí přenést jiskru.
Šest prototypů Tarantule vzniklo ve zbrojovce koncem roku 1997. A u toho i zůstalo, ojedinělé zařízení světového výkonu, určené pro potřeby policie, se nevyrábí.
"Nebyl zájem, moc se o tom nevědělo, asi byla špatná propagace," řekl HN konstruktér České zbrojovky Josef Gazdík.

Firmám chybí marketing

Invence českým vědcům a konstruktérům nechybí, zvláště ti starší jsou dobře vycvičeni z dob socialismu, kdy moderní západní technologie nebyly vždy dostupné a oni museli improvizovat, soudí prezident Asociace inovačního podnikání Karel Šperlink. Chybí jim však obchodní a marketingové zkušenosti, schopnost dobře svůj nápad prodat.
"Myšlení lidí, kteří dělají průmyslové inovace, se musí změnit. Musí pochopit, že cílem jejich úsilí není jen inovace sama o sobě, ale buď prodej licence, nebo nalezení výrobce," vysvětlil Šperlink.

Prodat nápad znamená dát o něm vědět. V publikacích a na výstavách. A to je pro menší české firmy drahé.
"Čtyři dny jsme vystavovali na světovém veletrhu v Německu, stálo nás to půldruhého miliónu korun," říká Jaroslav Staněk, ředitel firmy Amest. Ta má třicet zaměstnanců a vyrábí zakázkové měřicí a kontrolní systémy, co kus, to unikát. Za jednu z posledních zakázek, zařízení pro výrobní kontrolu ozubených kol převodovek pro General Motors, rychlost sto zubů za dvacet vteřin, firma inkasovala 70 miliónů korun.
"Pomohlo by nám, kdyby stát podpořil administraci. Kdyby poskytl finanční pomoc na zkoušky, výpočty, statistická zpracování výsledků, tedy na netvůrčí procesy," říká Staněk.

Pomoc ze strukturálních fondů Evropské unie nevidí jako prospěšnou: "Týdně mne osloví firma, že dovede dostat z Bruselu peníze. Chce za to maličkost, půl miliónu korun. Co mi z miliónové dotace zbude?"
Nákladné je i přihlašování a udržování patentů, například v Evropské unii přijde jedna přihláška na tři sta tisíc korun.

Vědci potřebují výrobce

Některé české firmy ale už našly cestu, jak své vynálezy dobře prodat, a to ve spojení s renomovanou zahraniční společností.
Česká firma Optaglio vyvíjí technologie pro hologramy. Tým pod vedením ředitele Tomáše Těthala jako jeden z mála na světě dokáže vyrobit hologram nikoli laserem, ale takzvanou elektronickou litografií. Díky tomu mohou být hologramy, chránící například ceniny, podrobnější a přesnější. Jen pro ilustraci, na čtvereček 3,5 krát 3,5 centimetru lze touto technologií zobrazit mapu České republiky s uvedením všech objektů větších než padesát metrů.

Místo zdlouhavého hledání obchodních kontaktů i zdrojů dalšího kapitálu se firma Optaglio spojila s britskou společností De La Rue.
Fúzí vznikla česko-britská skupina Optaglio Holding Limited, do níž patří Optaglio v Řeži u Prahy, Metallic Security v Jablonci nad Nisou, Optaglio Limited v Andoveru ve Velké Británii a Holomatrix v Jižní Africe.
Skupina má zhruba osmdesát zaměstnanců, z toho asi patnáct výzkumníků. Konsolidovaný obrat skupiny roste v průměru o čtyřicet procent ročně. Předloni dosáhl asi čtyřiceti miliónů eur.

Jiný způsob, jak prodat svůj nápad, ukazuje Technická univerzita v Liberci. Zdejší výzkumný tým pod vedením profesora Oldřicha Jirsáka jako první na světě sestavil stroj na průmyslovou výrobu nanovláken, tedy vláken tisíckrát tenčích než lidský vlas. Vývoj ale probíhal ve spolupráci s firmou Elmarco, která navržený stroj vyrobila a za tři milióny korun jej nechala ve světě patentovat. O stroj mají zájem Američané i Japonci, Elmarco jich hodlá vyrábět asi deset ročně. A zároveň svou výrobu rozšíří i o nanotextilie.