Gazprom hrozí Bělorusku zvýšením cen plynu

Gazprom hrozí Bělorusku zvýšením cen plynu

Ruská polostátní firma Gazprom, která ovládá největší zásoby plynu na světě a na jejích dodávkách je závislá téměř polovina Evropy, nesnáší při svém obchodním tažení na Západ odpor. O tom se teď mohou přesvědčit Moldavsko a Bělorusko.
Gazprom jim podle ruského deníku Kommersant tento týden oznámil drastické zvýšení cen plynu. Pro Moldavsko téměř o padesát procent, pro Bělorusko dokonce na čtyřnásobek. Důvod? Odmítají Gazpromu levně prodat trubky, kterými dopravuje svůj plyn na západ.

Příliš velké díry

Gazprom dosud prodává plyn postsovětským zemím za nižší ceny. Například Pobaltí platí zhruba polovinu západoevropské ceny, Bělorusko dokonce čtvrtinu. To je dáno starými smlouvami a také politickými ohledy - pro věrné spojence Ruska existuje speciální "sleva". Jenže to se Gazpromu nelíbí a rád by ceny zvýšil.
Plynovody Gazpromu chátrají. Jen v roce 2004 se podle odhadu Mezinárodní energetické agentury ztratilo při přepravě neuvěřitelných 70 miliard kubických metrů plynu, tedy více než desetina produkce firmy. Navíc stará naleziště se pomalu vyčerpávají a již od 70. let se snižuje tempo otevírání nových. Gazprom má sice k dispozici ohromné zásoby například na Kovyktinském a Čajandinském poli na Sibiři či na nalezišti Štokman v Barentsově moři, ale jejich otevření je díky vzdálenostem od plynovodů a geologickým podmínkám velmi nákladné. Gazprom proto uvažuje o opuštění některých slibných nalezišť a nakupuje plyn v zahraničí. To však není dlouhodobé řešení. Aby firma dostála smlouvám o prodeji plynu, potřebuje peníze na investice.
Přitom státem ovládaná společnost nemůže rychle snížit své náklady propouštěním zaměstnanců (jejich produktivita v letech 1997 - 2003 klesla o 40 procent) či zvýšením cen plynu. Domácí regulované ceny jí stát nepovolí zvednout kvůli obavě z inflace o více než 15 procent ročně. Ceny v západní Evropě už příliš šponovat nemůže - jsou už teď dost vysoké a navíc jsou založeny na dlouhodobých kontraktech. Přílišným tlakem na jejich zvyšování by podle analytiků ztratil Gazprom zbytek své důvěryhodnosti a urychlil již teď viditelnou snahu zákazníků najít nové dodavatele. Ve státech bývalého Sovětského svazu Gazprom zase svazuje politika Kremlu.
Společnosti tak zbývá jediná možnost - levně nakoupit firmy přepravující plyn, a tím ušetřit na tranzitních poplatcích. Proto Gazprom investuje v Gruzii, vlastní arménské plynovody a dnes požaduje po Moldavsku prodej státního podílu ve firmě Moldovgaz a po běloruském diktátorovi Alexandru Lukašenkovi prodej tamní společnosti Beltransgaz. Gazprom zřejmě získal od Kremlu povolení být tvrdý i na proruského Lukašenka. Tak i jemu hrozí jako jediný dodavatel plynu do země před zítřejším jednáním zvýšením cen.

Ruský Kazachstán

Nákup přepravních společností v zahraničí má pro Gazprom další výhodu. I do zahraničí tak rozšíří svůj monopol, který má v Rusku zajištěn zákonem. Gazprom totiž nevpustí do své již dnes největší plynovodní sítě na světě ani molekulu cizího plynu. A to přes to, že právě možnost použití jeho trubek pro konkurenční dodávky by ráda viděla Evropská unie.
Bruselští úředníci tvrdí, že pokud jsou evropské firmy povinny vpustit Gazprom do svých trubek, mělo by Rusko nařídit to samé Gazpromu. Ruský prezident Putin to ale na květnovém summitu s EU odmítl. Zástupce šéfa Gazpromu Alexandr Medvěděv se pak takovému požadavku v listu Financial Times otevřeně vysmál. A dodal, že Evropané si ani nemohou zajistit dodávky plynu odjinud.
Medvěděv označil zejména zvažovaný evropský projekt plynovodu z Kazachstánu za "nerealistický". Není divu. Podle deníku Komersant totiž už Gazprom kazašský plyn v obavě před Evropany v podstatě vykoupil. A to prý dokonce za cenu 138 - 140 dolarů za tisíc kubíků, tedy téměř trojnásobnou oproti té, kterou platil dosud. Gazprom sám navíc staví další ropovody do Evropy - ať již jde o ten, který má jít po dně Severního moře, tak o nově plánovaný černomořský.