Corporate Governance jako ústavní právo státu

Corporate Governance jako ústavní právo státu

Corporate Governance lze srovnat s ústavním právem státu. Také tam je nutné svěřit vedení společných záležitostí vládě zástupců, zároveň však odpovídajícími kontrolními mechanismy zajistit, aby vláda neupřednostňovala své vlastní zájmy, nýbrž zájmy občanů. Důležitými prvky ústavního práva proto jsou dělba moci a přímá demokratická práva občanů. Ta lze zase vykonávat adekvátně jen tehdy, je-li jednání vlády transparentní. Stejné požadavky platí pro podniky. Také tam je žádoucí dělba moci mezi managementem, správní radou a dozorčím orgánem. Také tam musí mít akcionáři možnost přímé spoluúčasti a kontroly. Proto i v podniku je transparence klíčovou záležitostí. Corporate Governance tedy není nic jiného než "ústavní právo" pro podniky. Dozor, akcionářská práva a transparence jsou již důležitými pilíři obchodního práva vyspělých ekonomik o akciových společnostech a burze.
Kdybyste se ještě před deseti lety blíže zajímali o svědomitou správu akciových společností, asi byste se setkali s nechápavými pohledy. Považovalo se za samozřejmé, že management je dostatečně motivován ke zvyšování hodnoty pro vlastníky a možným střetem osobních a firemních zájmů se nikdo moc nezabýval. Teprve s účetními skandály v zámoří si mnozí uvědomili, jak je důležité věnovat zvláštní pozornost správě firem.

Historie české corporate governance se datuje od roku 2001, kdy Komise pro cenné papíry (KCP) vyhlásila Kodex správy a řízení společností. Za průkopníka corporate governance v České republice se dá považovat Český Telecom, který v té době jako jediný zařadil do své výroční zprávy prohlášení o míře souladu s kodexem.
Kapitálový trh se může úspěšně rozvíjet pouze v případě, pokud v něj jako v celek budou mít investoři důvěru. Ta je tvořena zejména důvěrou v každou akciovou společnost, která je na trhu kotována. Je povinností firem usilovat o co nejvyšší důvěryhodnost prostřednictvím kvalitní Corporate governance, neboli kvalitní správy a řízení společností.
Komise pro cenné papíry loni vydala aktualizovaný Kodex správy a řízení společností založený na Principech OECD 2004. Jde o návod, jak by společnost měla fungovat, aby eliminovala rizika.
Ne všichni investoři do ceny akcií promítají riziko špatného řízení podniku. Jak ukazuje zkušenost z korporátních skandálů, obvyklá je spíše následná reakce investorů než anticipace vývoje. Corporate governance zpravidla není pro investory samostatně a kvantitativně analyzovaným rizikem. Přitom v případě Enronu, Worldcomu nebo Parmalatu bylo selhání managementu určujícím zdrojem znehodnocení jmění akcionářů.

S novým přístupem k vyhodnocení vlivu Corporate governance na riziko přišla jedna německá investiční banka. Vytvořila způsob kvantifikace rizika s cílem určit, zda je odpovídajícím způsobem trhem zohledněno. Do úvahy bylo zahrnuto padesát ukazatelů zvolených na základě důležitosti pro investory, dále pak finanční informace poskytované společnostmi, účetní ukazatele, odhady hospodaření podniků, vlastní doporučení a výstupy ze systému k analyzování hodnoty akcií.
Konsolidace dat poskytuje pohled na trh jako celek. Analýza regionu Střední a východní Evropy, Středního východu a Afriky mimo jiné prokázala přímou vazbu mezi Corporate governance a cenou akcií.
Český trh je defenzívní a jeho riziko se s přijetím ČR do Evropské unie snížilo. Přesto náš trh patří do té kategorie, kde investoři mohou mít ještě určitou dobu pochybnosti o kvalitě managementu podniků a domácího právního prostředí. Řada našich významných a velmi dobře řízených společností se ke Kodexu komise dobrovolně přihlásila. Drtivá většina emitentů kotovaných cenných papírů však tak neučinila. Klíč ke změně mají sami organizátoři trhů, samoregulační orgány a organizace. Změna je v zájmu trhu, všech emitentů a všech investorů.

Ještě před čtyřmi lety se toho v České republice vědělo o Corporate Governance jen velmi málo. Mnozí zástupci velkých společností tento pojem buď neznali vůbec, nebo si pod ním nedovedli nic představit. Účastníci ankety, kterou tehdy uspořádala společnost Ernst & Young, požadovali hlavně změny obecného společenského klimatu. Podniky dodržující etické zásady by měly být popularizovány a vnímány kladně, místo toho, aby na ně bylo pohlíženo s despektem, jak se často stávalo a stává i dodnes. Tato změna ovšem musí být vyvolána nejen přijímáním právních norem a doporučení, ale také tlakem médií, politické reprezentace i veřejnosti.
Od té doby se mnohé změnilo k lepšímu, nicméně zájem o Corporate Governance veřejnost vzrušují zpravidla pouze zprávy o kompenzačních programech pro vysoké manažery v (polo)státních firmách.

Nejvýznamnějším správním počinem v oblasti Corporate Governance bylo zmiňované vydání Kodexu správy a řízení společností, kterou Komise pro cenné papíry zveřejnila v říjnu roku 2004. Nejedná se o zásadní změny, ale o doplnění principů Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Jde o soubor pravidel určený emitentům cenných papírů registrovaných na veřejných trzích, který není právně vynutitelný, ale přesto některá pravidla jsou již v zákonech obsažena.
Je zřejmé, že rozvoj pravidel správy a řízení společností a jejich implementace jde směrem, v němž se mísí dva svébytné mechanismy jejich vynucování - mechanismus vynucování psaného práva, které je v České republice obsaženo zejména v obchodním zákoníku, a mechanismus sebedisciplíny a seberegulace, to je dobrovolného podřizování se oněm pravidlům, napsal do úvodu kodexu Tomáš Ježek, tehdy vedoucí pracovní skupiny KCP. Podle nových požadavků společnosti o sobě mají podávat dostatek informací, aby investoři mohli činit dostatečně informovaná rozhodnutí ohledně hodnocení akcií, jejich vlastnictví a hlasování. Zcela novým požadavkem je, aby společnosti ve výroční zprávě zveřejňovaly politiku odměňování, což jim žádný předpis neukládá. Předpokládá to plán postupu Evropské unie k modernizaci práva obchodních společností.
Za stěžejní však považuje Komise pro cenné papíry kapitolu, která se týká odpovědnosti představenstva a dozorčí rady. Říká se zde, že představenstvo a dozorčí rada musí mít schopnost objektivního a nezávislého úsudku ve věcech společnosti, což neplatí pro banky, protože v nich je představenstvo součástí managementu přímo ze zákona.