EU vyslala minulý týden jasný signál. EP schválil příslušnou legislativu k čerpání strukturálních fondů a po vyřešených tahanicích s finanční perspektivou tak již nic nebrání tomu, aby 308 miliard euro mohlo plynout do evropských regionů.
Česká republika má pro období 2007 - 2013 indikativně alokováno celkových 23,698 milionů euro (přibližně 90 miliard Kč ročně), což je přibližně stejně jako Německo a jedenáctkrát více než stejně lidnatá Belgie. Můžeme tak očekávat příliv strukturálních fondů v průměrné výši 3 % HDP po dobu následujících sedmi let. To je v průměru dvakrát tolik, kolik máme možnost čerpat v současné době a zhruba osmkrát tolik, kolik jsme obdrželi před vstupem do Evropské unie. Tato skutečnost je o to významnější, že se pro náš stát jedná v podstatě o poslední období, kdy k nám budou plynout velké peníze. Dočkáme se tedy díky evropským financím vyrovnání životní úrovně s nejvyspělejšími ekonomikami?
Evropská komise odhaduje, že strukturální fondy přispějí k navýšení HDP do roku 2013 o 7 až 12 procent. Historické zkušenosti však důvod pro přílišný optimismus nezakládají. V zemích původní patnáctky totiž zaznamenalo prudký hospodářský růst pouze Irsko, kterému se podařilo dosáhnout ekonomické síly nejvyspělejších evropských ekonomik.
Během třiceti let členství irské HDP vzrostlo z 60 procent průměru zemí Společenství na 120 procent. Do Irska však tekly evropské peníze v průměrné výši 4 % HDP po celých 20 let. Dalším kohezním zemím jako je Řecko, Portugalsko či Španělsko však evropské peníze k výraznému ekonomickému růstu nestačily. Evropské peníze samy o sobě totiž nikdy nemohou vykompenzovat špatnou politiku vlády či nízkou konkurenceschopnost podniků.
Reformy jsou nutné
Důležité proto bude, jak se České republice podaří realizovat potřebné ekonomické reformy a jak evropské peníze využije. Podíváme-li se na úspěšné Irsko, zjistíme, že více než z 60 % využil tento stát evropské peníze na posílení investic v oblasti podnikání, informačních technologií a rozvoje lidského kapitálu. Irsku se díky těmto nabídkově orientovaným opatřením podařilo dosáhnout snížení míry nezaměstnanosti o 12 % na současné 4 %. Tato opatření jsou společně s uvolněním podmínek pro podnikání považována za jádro irského ekonomického rozvoje.
Naopak Španělsko a Portugalsko upřednostnily investice do infrastruktury; v letech 1994 - 1999 do této oblasti nasměrovaly téměř 80 % evropských financí. Pouhá existence husté dálniční sítě se však neukázala pro ekonomický růst jako postačující. Česká republika by se měla ze zkušeností starých kohezních zemí poučit a znovu přehodnotit, zda stávající návrh rozdělení financí v Národním rozvojovém plánu skutečně znamená nejefektivnější využití evropských peněz.
Stabilní vláda bude základem
Klíčové je, aby co nejrychleji došlo k ustavení stabilní vlády, která by se problematice čerpání evropských peněz začala intenzivně zabývat. Vedle důkladné revize priorit by první záležitostí v jejím programu v této oblasti mělo být vyřešení problému předfinancování a spolufinancování evropských projektů. Zde bude důležité, jakým způsobem bude sestaven státní rozpočet na příští rok a jak se podaří propojit dosud často oddělené národní a evropské priority. Druhým klíčovým krokem musí být zjednodušení příliš komplikovaného a těžkopádného systému rozdělování evropských peněz.
Soukromý investoři odhadují, že přibližně 10 - 15 procent hodnoty celkového finančního transferu jde na poradenství, právní služby či administrativní výdaje, tedy položky, které nepřinášejí žádný ekonomický efekt. To musí skončit. Jedině změnou způsobů čerpání strukturálních fondů, realizací odvážných reformních programů a podporou produktivních odvětví si totiž zachováme naději, že díky evropským financím doženeme vyspělé západní státy.
Autor je poslancem Evropského parlamentu
Více o EU čtětě ZDE.
Česká republika má pro období 2007 - 2013 indikativně alokováno celkových 23,698 milionů euro (přibližně 90 miliard Kč ročně), což je přibližně stejně jako Německo a jedenáctkrát více než stejně lidnatá Belgie. Můžeme tak očekávat příliv strukturálních fondů v průměrné výši 3 % HDP po dobu následujících sedmi let. To je v průměru dvakrát tolik, kolik máme možnost čerpat v současné době a zhruba osmkrát tolik, kolik jsme obdrželi před vstupem do Evropské unie. Tato skutečnost je o to významnější, že se pro náš stát jedná v podstatě o poslední období, kdy k nám budou plynout velké peníze. Dočkáme se tedy díky evropským financím vyrovnání životní úrovně s nejvyspělejšími ekonomikami?
Evropská komise odhaduje, že strukturální fondy přispějí k navýšení HDP do roku 2013 o 7 až 12 procent. Historické zkušenosti však důvod pro přílišný optimismus nezakládají. V zemích původní patnáctky totiž zaznamenalo prudký hospodářský růst pouze Irsko, kterému se podařilo dosáhnout ekonomické síly nejvyspělejších evropských ekonomik.
Během třiceti let členství irské HDP vzrostlo z 60 procent průměru zemí Společenství na 120 procent. Do Irska však tekly evropské peníze v průměrné výši 4 % HDP po celých 20 let. Dalším kohezním zemím jako je Řecko, Portugalsko či Španělsko však evropské peníze k výraznému ekonomickému růstu nestačily. Evropské peníze samy o sobě totiž nikdy nemohou vykompenzovat špatnou politiku vlády či nízkou konkurenceschopnost podniků.
Reformy jsou nutné
Důležité proto bude, jak se České republice podaří realizovat potřebné ekonomické reformy a jak evropské peníze využije. Podíváme-li se na úspěšné Irsko, zjistíme, že více než z 60 % využil tento stát evropské peníze na posílení investic v oblasti podnikání, informačních technologií a rozvoje lidského kapitálu. Irsku se díky těmto nabídkově orientovaným opatřením podařilo dosáhnout snížení míry nezaměstnanosti o 12 % na současné 4 %. Tato opatření jsou společně s uvolněním podmínek pro podnikání považována za jádro irského ekonomického rozvoje.
Naopak Španělsko a Portugalsko upřednostnily investice do infrastruktury; v letech 1994 - 1999 do této oblasti nasměrovaly téměř 80 % evropských financí. Pouhá existence husté dálniční sítě se však neukázala pro ekonomický růst jako postačující. Česká republika by se měla ze zkušeností starých kohezních zemí poučit a znovu přehodnotit, zda stávající návrh rozdělení financí v Národním rozvojovém plánu skutečně znamená nejefektivnější využití evropských peněz.
Stabilní vláda bude základem
Klíčové je, aby co nejrychleji došlo k ustavení stabilní vlády, která by se problematice čerpání evropských peněz začala intenzivně zabývat. Vedle důkladné revize priorit by první záležitostí v jejím programu v této oblasti mělo být vyřešení problému předfinancování a spolufinancování evropských projektů. Zde bude důležité, jakým způsobem bude sestaven státní rozpočet na příští rok a jak se podaří propojit dosud často oddělené národní a evropské priority. Druhým klíčovým krokem musí být zjednodušení příliš komplikovaného a těžkopádného systému rozdělování evropských peněz.
Soukromý investoři odhadují, že přibližně 10 - 15 procent hodnoty celkového finančního transferu jde na poradenství, právní služby či administrativní výdaje, tedy položky, které nepřinášejí žádný ekonomický efekt. To musí skončit. Jedině změnou způsobů čerpání strukturálních fondů, realizací odvážných reformních programů a podporou produktivních odvětví si totiž zachováme naději, že díky evropským financím doženeme vyspělé západní státy.
Autor je poslancem Evropského parlamentu
Více o EU čtětě ZDE.
