Pojištění: Je dobré číst podrobně smlouvy?

Zamyšlení nad tou "nejlepší" a nejzajímavější chybou, ze které jsem se poučil, mě přivedlo k překvapivému závěru. I s odstupem času je někdy těžké určit, která rozhodnutí byla správná a která chybná. Asi tím největším problémem, který zásadně ovlivnil život firmy, bylo špatné pojištění proti povodni. Naše centrála a hlavní sklad sídlily v Praze-Karlíně. Následkem povodní v roce 2002 jsme utrpěli přímou škodu v hodnotě kolem 20 procent ročního obratu.
Na první pohled zřejmá chyba při sjednání pojištění (nečetli jsme milimetrové poznámky pod čarou, když centimetrový titulek smlouvy hlásal Živelní pojištění) nás přivedla do svízelné situace. A tak jsme kvůli povodni museli provést zásadní restrukturalizaci firmy, ke které jsme do té doby nenacházeli dost odvahy a času.
Báli jsme se velkého zásahu do chodu společnosti. Ale nyní jsme museli konat, protože horší už to být nemohlo. Přesunuli jsme výroby do nových společných prostor. Zmenšili plochu administrativy na polovinu, inovovali výrobkové řady a provedli razantní personální změny. Všechny kroky jsme uskutečnili během velice krátké doby a do roka po povodních nám úspory plynoucí z našich opatření nahradily způsobené škody.
Poučením bylo i to, jak se nejen zaměstnanci, ale i dodavatelé a odběratelé během pár týdnů rozdělili na ty loajální a na ty, kteří rychle zinkasovali svých pět švestek a už jsme o nich neslyšeli.
Ti loajální nám pomáhali, seč jim síly stačily, a měli i pochopení pro naši obtížnou situaci.
Rok po povodni už naše blesková restrukturalizace vydělávala.
Je jasné, že pokud bychom byli pojištěni dobře, získali bychom od pojišťovny milióny pojistného a dál pokračovali víceméně ve starých kolejích.
Jaké tedy z této chyby plyne ponaučení? Čtěte pozorněji smlouvy!? Vždyť tato chyba nás stála mnoho miliónů, ale nakonec přinesla rozkvět.
Každá situace má téměř nekonečné množství řešení a někdy je obtížné z nich vybrat to nejlepší, to správné.
Každodenní chybování je prostě trénink podobný tomu sportovnímu. Z chyb bychom se měli radovat, protože když je objevíme, dává nám to šanci je odstranit, napravit a využít ve svůj prospěch. Manažer se nesmí chyb bát, musí však umět číst jejich poselství, reagovat a otočit jejich důsledky ve svůj prospěch.
Nakonec mě ale přece jen jedna chyba, ze které jsem se poučil, napadá. Jde o tykání se zaměstnanci. Na počátku existence firmy to bylo přirozené, protože jsme pracovali dva majitelé a jeden zaměstnanec.
Během pár let ale počet zaměstnanců dosáhl stovky a vznikla "tykající elita" dvaceti nejbližších a nejčastějších spolupracovníků vedení. Je až neuvěřitelné, jak taková zdánlivá banalita snížila dlouhodobou odpovědnost většiny tykajících pracovníků, jak poznamenala mezilidské vztahy a snížila výkonnost celého pracovního týmu.
Dnes je ve firmě jediný pracovník, se kterým si majitelé tykají, a tím je právě ten první svářeč, který s námi v roce 1990 začínal.

Ivan Pavlíček
ředitel NEXT, zabezpečovací systémy