Firmy šetří na lidech. A tratí

V průměrné české firmě se každým rokem obmění šestina pracovního kolektivu. V Evropě je to pouze jedna jedenáctina. "České společnosti nedokážou přivést a udržet požadované pracovníky," varuje nejnovější studie poradenské společnosti PricewaterhouseCoopers.
Nejhůře je na tom automobilový průmysl. Každým rokem firmám z tohoto oboru odejde téměř třetina zaměstnanců. Naopak nejstabilnější jsou chemické firmy. Ty se však potýkají s jiným problémem. Stabilita je tak velká, že pracovní kolektivy stárnou a do oboru neproudí čerstvé síly.

Chyby již v náborech lidí
Důvodem nadměrné fluktuace zaměstnanců zdaleka nejsou jen nové a lákavější nabídky. Řada pracovníků je nespokojená s prací nebo nedokáže strávit odlišnou pracovní kulturu zahraniční firmy.
A chyby jsou i na straně společností, které dělají špatně nábory zaměstnanců. Berou lidi s malou kvalifikací nebo se nedostatečně poptávají u předchozích zaměstnavatelů a poté zjišťují, že jim přijatí lidé nejsou nic platní.
"Česko má před sebou v oblasti řízení lidských zdrojů ještě dlouhou cestu," říká expertka na lidské zdroje PwC Martina Wolfová. Vypracovaná studie přitom podle ní dokládá, že investovat do lidí se vyplatí. Zatímco české firmy mají náklady na jednoho pracovníka 2,3 miliónu korun, u zahraničních je to o polovinu více. A přesto právě ty zahraniční vykazují větší zisk na zaměstnance a daří se jim lépe.
Tajemství vyšších zisků většinou leží právě ve správných a dobře motivovaných lidech. Tuzemské firmy však do vzdělávání a rozvoje lidí dávají čtyřikrát méně peněz, než je v Evropě běžné. Objevují se však i první výjimky. Kvalitní personalistiku má prý třeba Plzeňský Prazdroj. "Péče o zaměstnance i jejich vzdělávání je pro nás klíčová," potvrzuje mluvčí Lucie Roztočilová.

Nemoc se často vyplatí
Zatímco v zahraničí se firmy při obsazování vyšší pozice snaží nejdříve najít vhodného kandidáta uvnitř firmy, v Česku se na vnitřní zdroje zapomíná. "To zaměstnance demotivuje," říká Wolfová.
České firmy se také stále potýkají i s velkou nemocností zaměstnanců. Ti průměrně chybějí jedenáct dní v roce, zatímco v Evropě je to pouze pět dní. Problémem je především to, že zejména dělnickým pozicím se zůstat doma na nemocenské vyplácí.
"Je to sezónní záležitost. Nemoci se objevují, když je podzimní sklizeň nebo mistrovství světa ve fotbalu," říká Wolfová.
Pokud má někdo mzdu dvanáct tisíc korun, dostane při nemoci asi deset a půl tisíce. Manažer s padesátitisícovým platem jen zhruba o tři tisíce více. Proto jsou také manažeři doma v průměru jen dva dny v roce a dělníci sedmnáct dní.