Kam (ne)směřuje české školství po volbách?

Bylo by jistě velmi ošidné snažit se odpovědět na otázku kurzu českého školství v době, kdy probíhají jednání o sestavení nové vlády, která sice mohou nalézt kompromisy v rámci nově sestavené koalice, ale nemusí nalézt dostatečnou podporu při hlasování o důvěře v parlamentu. Přesto ale lze říct, že se s určitostí některé předpovědi nenaplní. Rozhodně lze konstatovat, že žádný z programů jednotlivých politických stran nebude prosazen tak, jak byl před volbami prezentován, protože by ve všech bodech nenašel podporu parlamentu při legislativních změnách. Dále také lze prokazatelně konstatovat, že v některých bodech se (až překvapivě často) parlamentní politické síly shodují. V těchto bodech tedy lze směr pohybu českého školství také přesně určit:

• Existence ministerstva školství zůstane zachována. Při úvahách o zeštíhlení státního aparátu neuvažuje žádná parlamentní politická síla o zrušení ministerstva školství. Všechny parlamentní politické strany se shodují na tom, že jeho funkce je nenahraditelná.
• Různé názory na řízení škol. ODS by si přála, aby byl při rozhodování ve větší míře uplatněn vliv zřizovatele školy a dodržení zákonem stanovených práv na autonomní postavení škol, které dnes údajně není naplňováno. ČSSD by si vedle toho přála udržení dosavadního vlivu ministerstva a podle některých náznaků by se nebránila ani jeho posílení. Podle Strany zelených by bylo dobrým krokem omezení možnosti odvolat ředitele školy, což ale kritizují jak KSČM, tak v téměř identickém pohledu na řízení škol KDU-ČSL. Jak je tedy vidět, různost pohledů a priorit se tu buď kříží nebo se úrovňově míjí a ani v této oblasti nejsou jasné styčné body. Tento stav navíc vždy hrozí spíše ustrnutím.
• Blíží se změny ve finančním hodnocení učitelů? Velmi pravděpodobně tomu tak bude. Obě nejsilnější strany (ODS a ČSSD) deklarují snahu o to, aby platy učitelů nerostly pouze paušálně (v rámci normativů), ale aby vznikl větší prostor pro odměňování dobrých a aktivních učitelů. V tomto smyslu se vyjadřují také zástupci ostatních relevantních politických stran a dá se tedy předpokládat, že v tomto smyslu dojde ke změnám v odměňování pedagogů. Stejně tak by měl podle představ politických lídrů pro školství růst také průměrný plat učitelů a stále se přitom mluví o úrovni 130 % všeobecného platového průměru. Všechny strany se také vyjádřily kladně ke spolupráci s odbory, kromě ODS dokonce k velmi intenzivní. Velmi kontroverzní je návrh ČSSD, jmenovitě Jiřího Havla, aby k odměňování na základě kvality sloužily výsledky plošného testování, které by bylo centrálně shromažďováno a využíváno také k těmto účelům. Jinými slovy se totiž jedná o vytváření žebříčků, které jednak nemají opodstatnění kvůli celkové neporovnatelnosti na bázi souhrnných výsledků a jednak by mohly velmi nepříznivě ovlivnit chování škol. Podle hlavního experta KDU-ČSL na školství Michaely Šojdrové lze také pomocí zkoušky pedagogické způsobilosti na pedagogických fakultách dosáhnout toho, že na školách pak budou pouze samí dobří učitelé. Pro ně pak bude plošné navýšení platů oprávněné.
• Systém financování škol ve hvězdách. Oproti tomu zůstává velmi nejasné, zda a jakým způsobem bude rekonstruován systém financování škol. ODS prosazuje financování na základě normativů na žáka podle tabulkově vytvořených nákladů na různé typy vzdělávání (tzv. cena za vzdělávací službu) a se zohledněním různých specifik jednotlivých krajů. Se zohledňováním specifik krajů počítají i ostatní strany, stejně jako financování prostřednictvím krajů. Návrh ODS na stanovení ceny vzdělávací služby je ale velmi nekompromisně odmítán a bez něj tak zůstává navržený systém neúplný. Podle proklamací většiny stran (ODS, KSČM, KDU-ČSL) by také mělo dojít k posílení financování malých škol s možností jejich zachování i při nesplnění kritérií počtu žáků. Z dílčích návrhů: KSČM by chtěla odlišit toky financí přes kraje pro základní a střední školy (kvůli možnosti upřednostňování těch škol, jejichž je kraj přímým zřizovatelem), Strana zelených by chtěla posílit financování škol odvodem některé daně přímo obcím, které by z těchto odvodů primárně financovaly školství. KDU-ČSL požaduje maximální využití peněz grantů EU, které by "nastartovaly určité trendy, které zůstanou zachovány i poté, když další granty v této oblasti nebudou" (Michaela Šojdrová, UN, 23.5. 2006).
• Budoucnost RVP pravděpodobně v současných tendencích. A to i přes značně odlišné názory ODS na to, jak by se měla reforma školství v otázce zavádění Rámcových vzdělávacích programů uskutečňovat. Podle Waltera Bartoše by neměly být školy plošně nuceny k přípravě školního vzdělávacího programu (ŠVP) a tato aktivita by měla záviset na nich. Pro školy, které se pro tuto cestu rozhodnou, by stát měl vytvářet podpůrné programy. Podle ČSSD by naopak nemělo docházet v nastartované reformě k žádným podstatným změnám, které by její průběh mohly ovlivnit. Tím je pravděpodobně myšlen záměr ODS. Strana zelených nekritizuje koncepci, ale zejména průběh zavádění reformy do škol. Současná podoba RVP je podle SZ povrchní a formální. Také jí, stejně jako KSČM, chybí vzorový ŠVP, podle kterého by školy mohly vlastní dokumenty konstruovat. Posílení metodiky při tvorbě ŠVP požaduje i KDU-ČSL. Z uvedeného lze usuzovat, že koncepčně bude reforma pokračovat, avšak možné jsou velké změny při její realizaci.
• Školné na vysokých školách s největší pravděpodobností nebude. Určitou formu finančního podílu na terciárním studiu od studentů požadují ODS (odložený absolventský podíl) a připouští je KDU-ČSL (maximálně 10 000 Kč ročně). Mezi představami obou stran jsou zároveň značné rozdíly v pojetí této formy spolufinancování studia na VŠ - pro KDU-ČSL je nepřijatelná varianta s odloženým splácením. Ostatní tři politické strany, které mají své poslance v parlamentu, školné striktně odmítají (zejména koaličně všestranně potenciální Strana zelených). V tomto případě by tedy bylo krajně nepravděpodobné, kdyby se takovou změnu podařilo prosadit.
• Rozšiřování všeobecného vzdělávání dvěma různými způsoby. První z nich (ČSSD a SZ) spočívá v rozšíření počtu škol, tedy zejména gymnázií a lyceí, která budou poskytovat převážně všeobecné vzdělání jako přípravu na přechod do terciárního vzdělávacího systému. ODS, KDU-ČSL a KSČM však mají odlišnou představu. Podle nich by měla být všeobecná vzdělávací složka posílena v rámci odborných škol a učilišť, čímž předpokládají zachování jejich stavu. Pokud bychom měli přepočíst tento poměr na počet poslaneckých mandátů, druhá varianta se zdá být pro příští volební období pravděpodobnější. Ovšem s velikým otazníkem.
• Česká školní inspekce ano, ale jak? ČŠI by měla podle ODS být pouze kontrolním orgánem, který nemá hodnotit způsob vzdělávání a má zasahovat pouze při důvodném podezření z nedodržování správných postupů. Ostatní politické strany si to nemyslí a hodnotící funkci naopak považují za významnou. Podle KDU-ČSL by bylo dokonce dobré učinit z ČŠI orgán nezávislý na MŠMT.
• Autoevaluace určitě ano. Na podpoře autoevaluace se naopak shodují všechny strany bezezbytku a považují autoevaluaci škol (tedy sebehodnocení) za proces, který je nutné podporovat. Podle ODS by ale neměly výsledky autoevluačních aktivit sloužit zřizovateli, ale škole. Právě před možností zneužití těchto informací často varují také odborníci. Petr Štěpánek ze Strany zelených říká, že autoevaluace je na místě, včetně hodnocení ze strany žáků a studentů.
• Quo vadis VOŠ? Většina politických činitelů zabývajících se školstvím se domnívá, že čas vyšších odborných škol v podobě, v jaké fungují dodnes, vypršel. Na tom, že VOŠ by se měly buď transformovat v neuniverzitní VŠ, úzce specializovat nebo přidružit ke stávajícím vysokým školám se shodují zástupci ODS, SZ a ČSSD. Podle toho lze taky usoudit, že touto cestou se budou VOŠ vyvíjet. KSČM by podpořila alternativu s uznáním studia na VOŠ jako rovnocenného se studiem na VŠ, KDU-ČSL předpokládá, že se omezí jejich počet, nicméně ale zůstanou součástí vzdělávací soustavy tam, kde budou mít perspektivu.
• Zapeklitá státní maturita. Nikdo ze stranických odborníků na školství si není jist situací ohledně státní maturity. ODS prosazuje odložení vzhledem k její problematičnosti. Podle Waltera Bartoše ukazují poslední problémy s Maturitou nanečisto, že systém přípravy státní maturity trpí řadou nedostatků a podporuje odložení jejího spuštění na rok 2010 (z roku 2008). Na to upozorňují zejména představitelé asociací ve vzdělávání, např. Alfréd Dytrt, předseda Asociace ředitelů gymnázií považuje situaci okolo státní maturity za rizikovou a podle jeho kolegů z gymnázií dokonce hrozí, že společná část v této podobě sníží celkovou úroveň maturity. Političtí představitelé však společnou část maturity podporují a dá se proto očekávat, že dojde k významným změnám v její přípravě. Současný stav nedovoluje, aby byla reformovaná maturitní zkouška uvedena do praxe.

Pomíjíme-li celou řadu dalších problémů, je to zejména proto, že o nich nelze s určitostí říct nic směrodatného. Vše bude jasnější až v okamžiku, kdy bude mít Česká republika novou vládu, která dostane důvěru parlamentu. Zda k tomu dojde na základě výsledku těchto voleb nebo zda bude třeba podstoupit mimořádné hlasování zatím není jasné. Přejme si jen tolik, aby to pro školství znamenalo zejména posílení jeho postavení mezi ostatními resorty. Z toho by pak vyplynulo poctivější řešení všech spojitých problémů.