Rodiče mají společně se svými dětmi vnímat zahájení školní docházky jako další pozitivní krok v životě rodiny. Je dobré, když se prvňáček do školy těší, protože se tam naučí nové věci a seznámí se s kamarády, míní dětský psycholog Jaroslav Šturma. Před nástupem má být dítě přiměřeně samostatné a na školu skutečně zralé. Rodiče jednají správně, pokud mu dají pocit, že je velké a něco dokáže.
"Není dobré, pokud otec a matka nemají jasno v tom, zda je dítě na školu opravdu připravené. Někteří rodiče se snaží děti před školou chránit a žádají odklad školní docházky, i když je podle odborníků na školu připravené. Jiní naopak tlačí děti příliš vpřed," řekl Šturma. Další velkou chybou je strašit prvňáčka autoritou školy. "Ještě teď se bohužel najdou rodiče, kteří dítěti řeknou, jen ať počká, jak ho ve škole srovnají," uvedl.
Otec s matkou se také musí dopředu vyrovnat s tím, že potomek nebude ve všem vynikat. Nejlepší je vysvětlit mu, že v nové škole potká spolužáky, kterým půjdou některé předměty lépe než jemu a jiné zase hůře.
"Raný školní věk je důležitý pro to, aby se dítě naučilo objektivně hodnotit své možnosti a získalo důvěru ve své schopnosti," řekl Šturma. Pokud se nenaučí realisticky srovnávat s ostatními, může mít později pocity méněcennosti. Úkolem prvňáčka je naučit se zdravě soutěžit s ostatními spolužáky, ale ne za každou cenu, jak si občas přejí rodiče. Stejně důležité je rozvíjení vztahů a spolupráce. "Je vhodné dítě přesvědčit, že se od ostatních může něco naučit a něco jim naopak předat," doporučil Šturma.
Není nutné, aby si budoucí žák na školní režim zvykal několik dní dopředu. Je tedy zbytečné, aby se rodina vracela s prvňáčkem z dovolené nebo mu krátila prázdniny u babičky jen proto, že za pár dní začne škola. "Většina nových školáků už je na vstávání zvyklá z mateřské školky. První dny navíc prvňáčci stráví ve škole jen pár hodin, a tak si zvyknou postupně," řekl psycholog.
Předčasná je nervozita rodičů, když si potomek nemůže ve škole zvyknout hned: "Adaptace trvá alespoň šest týdnů, některým dětem ale trvá až do Vánoc. Někdy je těžké malému školákovi vysvětlit, že musí vstávat, i když se mu nechce. Zvlášť, když se na podzim k nechuti přidá také tma a zima. "V tomto případě je dobré použít třeba příklad maminky, která také musí vstávat do práce," radí Šturma.
Rodiče by ale běžnou nechuť k povinnostem a některým předmětům neměli zaměnit s projevy snížených schopností dítěte. Během prvního ročníku se totiž většinou ukáže, jestli žák netrpí některou specifickou vývojovou poruchou, například dyslexií nebo dysgrafií. V těchto případech je podle míry závažnosti nutná spolupráce s pedagogy nebo psychology.
