Dlouhodobou investici ovlivňují i detaily

Nemusíme opakovat jasná východiska: 1. Pouze na akciových trzích lze peníze zhodnotit. 2. Jedině dostatečně dlouhým horizontem se snižuje riziko kolísání akciových trhů. 3. Postupným (pravidelným) investováním lze nejen vůbec "poskládat" pořádnou sumu, ale současným efektem cost average (průměrování nákladů) se kolísání trhů dokonce "využije".

VŠECHNO NĚCO STOJÍ

Že nic není zadarmo, je snad také zřejmé, přesto jsou vždy způsoby dražší a levnější. Zdánlivě ty levnější jsou horší, ale každý jistě najde stovky příkladů, kdy za dobrou věc příliš platit nemusí (často se dokonce zdá, že je tomu přímo naopak). A nakolik obchodníci zvládají to příznačné "vysvětlování" klientům, ví snad právě každý poradce nejlépe.

Podíváme se tedy blíže na náklady, které musí klient zaplatit za takové dlouhodobé "vedení" či správu svého portfolia a kolik tím z jeho hodnoty vlastně ztratí.

POPLATKY FONDŮ

O nich bychom mohli popsat mnoho stránek a jistě se k tématu vrátíme. Pro bližší přehled aktuálně doporučujeme analýzu v rubrice Akademie časopisu Fond Shop č. 15, kde je i porovnání TER (total expense ratio), tedy celkové nákladovosti fondů - nijak potěšující čtení. Tamtéž je i přehledová tabulka, kolik zaplatíme včetně poplatků v našich nejznámějších fondech.

Pro modelové výpočty použijme vstupní poplatek 5 % u akciového a 2 % u dluhopisového fondu. Obhospodařovatelský poplatek (management fee) u akciového fondu 2 % a u dluhopisového fondu 1 % (při racionální strategii půl na půl akcie a dluhopisy tedy 1,5 %).

Pro přímý nákup akcií je běžný brokerský poplatek 0,5 % z investované částky.

DIVERZIFIKACE

Původní teorie portfolia vycházela z toho, že je nutno "rozředit" riziko vývoje individuálních akciových titulů. Proti systematickému riziku (kolísání celého trhu) je ale taková diverzifikace bezbranná.

Navíc tedy pak přistupuje také diverzifikace sektorová a stále víc i regionální. Strategií zde najdeme do tuctu dvanáct až do úplného a globálního "rozpliznutí". Jak to ovšem bývá, každým snížením rizika se vzdáváme i určitého potenciálu výnosu...

FONDY ČI ETF?

Jednou z původních a největších výhod fondů byla právě diverzifikace. Uvědomme si přitom také, že dostupnost akciových trhů byla vždy mírně problematická, protože byla možná jen přes brokera.

Zkrátka, protože správa takového fondu něco stojí, nepřipadal nikomu nejen vstupní poplatek, ale ani obhospodařovatelský poplatek (management fee) nijak nepřístojný.

Jak je tomu dnes? Dnes již mnohým lidem jako nepřístojný, anebo alespoň příliš vysoký - připadá! Konkurence tak začíná řádit i mezi fondy, byť investiční společnosti "drží basu" poměrně úspěšně. Dostávají však tvrdý úder od samotných burz a jiných finančních institucí v podobě indexových akcií (Exchange Trade Funds) a podobně konstruovaných certifikátů.

Chcete příklad? Podívejte se někdy na elektronickou burzu Nasdaq - většinou největší objem obchodů uvidíte s titulem QQQQ. To je právě ETF stovky technologických firem indexu Nasdaq 100. Kdo chce tedy např. 15% podíl technologií do svého portfolia, koupí 15 % QQQQ. A je vymalováno.

A CO S DLUHOPISY?

Z historických důvodů u nás retailový trh s dluhopisy v 90. letech vůbec nevznikl. Občas jsou k dostání hypoteční zástavní listy, ale ty jsou standardně pětileté a sestavovat z nich postupně dluhopisovou část portfolia je nevhodné. Na druhou stranu by dlouhodobé portfolio mělo být na začátku co nejvíc (plně) akciové, takže s dluhopisy si (zatím) nemusíme dělat takové starosti.

A snad nejdůležitější okolností je to, že dluhopisové fondy mají násobně nižší poplatky, takže na dluhopisovou složku je jejich využití vhodnější.

TŘI VARIANTY

1. Začněme velmi oblíbeným investičním životním pojištěním, které jistě každý zná. Obecně: po stržení rizikového pojistného a poplatků je zbytek peněz investován do zvolené skladby fondů. Investiční riziko je plně na klientovi, jako v dalších variantách.

2. Plné využití fondů jak pro akciovou, tak dluhopisovou složku portfolia.

3. Akciová složka je investována přímo, pro dluhopisovou jsou využity fondy.

Základní rozdíl je tedy v poplatcích, které v jednotlivých variantách snižují výnos. Další okolností je možnost daňového odpočtu 12 000 korun, který je zatím u IŽP možný (ale naopak se sazbou 15 % zdaňuje výnos). Snad není nutno zdůrazňovat, že efektivní vliv daňových odpočtů silně klesá jak s výší pojistného (pravidelně investované částky), tak i směrem k nižším daňovým pásmům investora.

Provádět propočty s 1000 Kč měsíčně jistě tedy vychází nejlépe, ale nejde (bohužel) o realistickou částku ani pro účely kombinace s hypotékou, ani pro našetření potřebné sumy např. na důchod.

Přesto se podívejme na graf 1, který modeluje vývoj zhodnocování všech tří postupů či variant: přestože u IŽP maximalizuje daňovou úlevu, obvykle počáteční poplatky srazí křivku hned v začátku, další pokles na konci období pak způsobí zdanění výnosu.

Přímé investování akciové složky naopak favorizuje tento způsob i proti plnému využití fondů, protože klient "ušetří" jak na vstupních poplatcích (poplatky brokerovi jsou nižší), tak zejména na management fee.

A CO 5000 MĚSÍČNĚ

Pokusme se ještě zmapovat, jak se bude chovat hodnota vyšší pravidelně investované částky. Na grafu 2 vidíme období 50 let, kde je zdůrazněn efekt "výnosu z výnosů", takže varianta s přímou akciovou složkou ostatním "utíká" až na dvojnásobek cílové částky. Tak dlouhé období však zatím u nás jistě není příliš realistické.

Na grafu 3, který ukazuje vývoj od 4. do 20. roku opět nevidíme nic překvapivého, snad nejzajímavější je nepatrný rozdíl mezi oběma daňovými skupinami - ten se stírá právě s rostoucí výší měsíční investice, protože jeho vliv tím klesá.

Graf 1, 2, 3

ZÁVĚR JE JASNÝ

Čím delší je investiční horizont a čím je vyšší pravidelně investovaná částka, tím víc se vyplatí investovat přímo nebo alespoň prostřednictvím fondů. Naopak tím méně je k tomuto účelu efektivní využívat IŽP.

Pomíjíme ovšem zcela rizikovou složku, které má v určitém životním období jistě také význam.

IŽP OBECNĚ

Komplexní vyhodnocení výhod a nevýhod investička mapuje článek z časopisu Fond Shop, který jsme přetiskli v loňském zářijovém čísle FP-finančního poradce (FP č. 9/2005) - v něm najdete i argumenty zastánců IŽP!

Celkové grafické vyhodnocení instruktivně ukazuje jak vliv délky pojištění, tak daňové skupiny klienta.

VYDRŽÍ DAŇOVÝ SYSTÉM?

Častá námitka v diskusích směřuje k "riziku", zda budou dnešní daňové zákony či podmínky platné ještě i za 10, 20 či 30 let. Přiznejme si otevřeně: s velkou pravděpodobností nebudou. Ale naopak to, že společnost (stát) bude chtít motivovat a podporovat určité racionální chování lidí, je jistě velmi pravděpodobné. Některé podpory byly nastaveny ne zcela optimálně, takže se již změnily (např. stavební spoření). Jiné se "posunou" třeba jen změnou daňových pásem, vše lze ale přizpůsobit - například zvýšením částky odpočtu z 12 000 na 20 000 korun. Anebo naopak zrušením (osvobozením od) zdanění výnosu atd.

Lze dokonce zvolit i řešení s více variantami či možnostmi, z nichž si občan/klient může vybrat, jak je tomu při spoření na penzi v USA.

MODEL - POROVNÁNÍ PRODUKTŮ IŽP

Pro naše účely vezměme kompromis 3000 korun měsíčně, což už by mohlo za období kolem 20 let dosáhnout hodnot, které nebudou zanedbatelné, tedy kolem milionu korun.

Naspořená částka se však nerovná plnění, tedy částce, kterou klient dostane vyplacenou. Zhodnocení (výnos) je totiž nutno zdanit sazbou 15 %, takže při zhodnocení o 400 000 by se již jednalo o 60 000 korun. Na druhé straně toto porovnání ale nezohledňuje ani daňové úlevy po dobu trvání produktu, které během 20 let při daňové sazbě 25 % také dosáhnou 60 000 korun. Faktem je, že do daňové skupiny 32 % se za období několikaleté studené progrese již dostal leckdo. Produkt tím však zároveň značně ztrácí výhodnost pro OSVČ a jiné osoby bez zdanitelných příjmů, které vědí, jak optimalizovat své přiznávané příjmy či daňové povinnosti.

OSOBY A OBSAZENÍ

Pro model použijeme dvě varianty ING Investor Plus (tarify T150 a P150), produkt Finance Life (tarif FLV 35) pojišťovny Uniqa, Osobní životní plán a Komfort pojišťovny Aviva, dále produkt Perspektiva Kooperativy. Pro srovnání jsme použili i variabilní produkt Pojišťovny České spořitelny Flexi Invest s nulovou rizikovou složkou, protože se jeví poplatkově velmi příznivě.

Vstupní poplatky se u IŽP obvykle nazývají rozdíl mezi nákupní a prodejní cenou, ovšem v převážné většině jsou na úrovni 5 % (Uniqa 3 % + 2 % z investované částky tzv. bezpečnostní přirážka).

Obhospodařovací poplatky (management fee) se různí poněkud víc od 2 % "natvrdo" (ING) přes 1,65 % u strategického profilu Avivy až po tzv. nulové poplatky u těch pojišťoven, které používají kombinace "veřejných" fondů. Tam jsme zvolili poměrně subtilní odhad 1,5 % (což by tak asi mělo být, i když TER hovoří značně drsněji). O těch však byť jen něco málo tuší pouze velmi poučený klient.

BITVA FONDŮ S ETF TEPRVE ZAČÍNÁ

Zatím to připomíná příslovečného ramba Goliáše s malým Davidem, ale asi také víte, kdo nakonec vyhrál. Ve fondech je investováno 30krát víc peněz než v ETF - alespoň v USA, ale také nutno dodat: zatím!

Podle statistik Investment Company Institute, na něž odkazuje Fond Shop, totiž jen za poslední rok objem investic v ETF vzrostl o 45 %.

Zastánci a odpůrci

Finanční server TheStreet.com vyzval na začátku dubna k diskusi ředitele významného správce fondů T. Rowe Price Alexe Saviche na jedné straně a proti němu Sandera Gerbera, ředitele společnosti XTF Advisors, která se naopak zaměřuje na sestavování portfolií klientům právě pomocí ETF.

O poplatky jde až v první řadě

Tradiční nevýhoda fondů, čím dál více přetřásaná. Savich ale upozorňuje: "Každý investor by si měl uvědomit, že s nákupem i prodejem ETF jsou spojeny poplatky obchodníkovi s cennými papíry." Když pak investor zohlední všechny náklady, nevychází podle něj ETF o mnoho levněji než fondy. ETF navíc podle něj zatím nahrazují v portfoliích individuálních investorů spíše jednotlivé akcie než fondy.

Gerber upozorňuje na větší transparentnost ETF: "V každém okamžiku víte, co máte." Fondy jsou podle něj výhodnější jen v případě investic malých částek, kdy se ETF nevyplatí z důvodu minimálních poplatků brokerovi. Od určité částky se již údajně vždy vyplatí ETF místo fondu Navíc se brokerské poplatky snižují a nabídka ETF rozšiřuje.

Diskuse je živá, ale - jak upozorňuje Fond Shop - dobře sestavené a řízené osobní portfolio je základ. A zda je v něm více fondů nebo víc ETF není to nejdůležitější.


EFEKTIVNÍ VÝNOS

= skutečné zhodnocení
= míra výnosnosti

Funkce výpočtu v programu Excel je možné spočítat skutečnou míru výnosnosti v průběhu spoření, investování a jiných výnosů (např. kolísajících v čase).

Pro účely pojistných produktů je volně dostupný na serveru FinQ specializovaný program (www.FinQ.cz/files/files.htm), do nějž se jen zadají výchozí parametry produktu.

O dvou tarifech (T150 a B150) produktu ING Investor Plus jsme psali v loňském květnovém čísle FP 5/2005. Jsou rozdílné v době nákupu počátečních jednotek (1 rok vs. 2 roky), což znamená, že v našem modelovém příkladě na nich klient zaplatí buď jen 26 878 Kč (T150), anebo dvojnásobek 53 138 Kč v případě tarifu B150. Je zde ale možnost část pojistného vkládat jako mimořádné s polovičním vstupním poplatkem (tj. rozdílem mezi nákupní a prodejní cenou), což ovšem znamená nižší provizi pro poradce.

Podobnou strategii najdeme i u pojišťovny Aviva, i když produkty mají jiné názvy: Osobní životní plán je prodáván výhradně v síti pojišťovny, kdežto Komfort je určen prodejním společnostem. Efekt je téměř stejný jako u ING Investora.

Produkt Finance Life (tarif FLV 35) pojišťovny Uniqa byl podrobně popsán v FP 4/2006. Jen upozorňujeme, že výpočet poplatků se poněkud vymyká u nás běžným postupům.

Perspektiva od pojišťovny Kooperativa nepoužívá počáteční jednotky, ale strhává si 13% poplatky po dobu maximálně 20 let (pro delší období by tedy vyšla ještě efektivněji).

Flexi Invest Pojišťovny České spořitelny je pro klienta výhodný produkt, protože alokační procento v prvním roce "nechá" jen 10 %, ale ve druhém již plných 90 %.


TAB. POROVNÁNÍ NĚKTERÝCH PRODUKTŮ IŽP, JEJICH ZHODNOCENÍ A EFEKTIVNÍ VÝNOS