Dan Michal: ČSA mají u Evropské komise šanci

Předposlední srpnový týden přinesl zprávu, že prezident českých aerolinií požaduje od státu téměř dvě miliardy korun. Hospodářské noviny v redakčním komentáři neprojevily nad takovou dotací nadšení (Žádné dotace pro ČSA, HN 24. srpna).
Objevila se v něm i neradostná domněnka, že Evropská komise jako strážce pravidel veřejné podpory nejspíše danou dotaci schválí, mimo jiné s poukazem na to, že záchranu letecké společnosti Alitalia v nedávné minulosti Brusel posvětil. Byla vznesena polemika, zda by se soukromý majitel choval stejně. Prý to není jisté.
Vyznění celého komentáře je diskutabilní, jakkoli je z něho patrné, že zde nemáme klasický případ záplatování děr neperspektivního podniku. I když je to divné, hlavní otázka zní, jestli vůbec můžeme hovořit o nějaké formě dotace. Není pomoc jako pomoc. Ale k podstatě věci raději postupně: šanci ČSA mají, ale nikoliv v té poloze, které se oprávněně tolik bojí komentář HN.


Evropský trh se změnil
Předně se musíme podívat na evropský trh. Ten se od liberalizačních opatření z počátku 90. let hodně změnil. Sázka na konkurenční prostředí se bohatě vyplatila. Máme výrazně více spojů, o hodně nižší ceny letenek (díky nízkonákladovým aerolinkám) a celkově širší spokojenost zákazníků.
V této situaci Evropská komise jako navrhovatel politiky EU přišla letos s myšlenkou revize některých regulačních opatření. Jejich cílem je zvýšit tržní efektivitu, posílit bezpečnost leteckých služeb a zajistit větší bezpečnost pasažérů. Neznamená to nic jiného než snahu o další vyostření konkurenčního boje za významného přihlédnutí k problémům, které leteckému průmyslu přinesly černé zkušenosti s teroristickými útoky.
Do této mozaiky logicky zapadá také přísnější kontrola veřejné podpory. Tím se rozumí omezení státních intervencí ve prospěch leteckých společností, které by narušovaly hospodářskou soutěž. Slovo "přísnější" znamená, že finanční podpory, které za určitých podmínek byly možné v nedávné době (restrukturalizace leteckých společností s cílem zvládnout liberální prostředí), jsou dnes velmi nepravděpodobné.


Alitalia jako vzor
Evropská komise si určité podpory dokáže představit už jen tehdy, pokud pro ně existuje limitovaný veřejný zájem (provozování vybraných leteckých linek, podpora nových regionálních letišť).
Lze si tedy dopředu spočítat, že v Bruselu by notifikovanou žádost o schválení i dobře zdůvodněné dotace nepřijali s příliš velkým pochopením. Jakkoli i toto je politika, kde někdy nemožné je možné.
To, že je ale skepse na místě, potvrzují mimo jiné poslední výroky komisaře pro dopravu Jacquesa Barrota, kterými blahořečí poslední dva známé případy veřejné podpory z roku 2005. Jde o to, že ani Olympic Airways ani Alitalia žádnou veřejnou podporu neobdržely. A zatímco první případ je poměrně jasný, druhý vyžaduje bližší vysvětlení už s ohledem na zmíněný komentář HN, který podporu pro Alitalii používá jako argument.
Kouzelným proutkem je tady skutečnost, že finanční operace spojená se společností Alitalia byla provedena na bázi principu chování tržního investora. Zjednodušeně řečeno, finanční prostředky státu byly vloženy do společnosti na základě podmínek, které by byly přijatelné i pro soukromého investora. Nelze tedy hovořit příliš o klasické utopené dotaci, ale spíše o podpůrné investici. Peníze jsou vkládány s cílem získat ze společnosti časem opět náležitý výnos. A to je velký rozdíl, který fakticky může učinit ze státu odpovědného hospodáře.


Nebude to zadarmo
Případ Alitalia je cesta, která může být pro České aerolinie schůdná. Pokud bude nakonec zvolena, bude určitě zajímat bruselské orgány. Uvidíme.
Zatím si přihlédnutím k situaci v Evropě můžeme být pouze jisti tím, že ani tato byrokracie ani konkurenční společnosti nedají ČSA na její cestě z finanční mizérie nic zadarmo.
Autor je ředitelem poradenské firmy PBA Group (Prague-Brussels Advisory Group)