Šéfka ADM hodlá nahradit ropu obilím

Hodlá nahradit ropu obilím

Patricia Woertzová chtěla být již od mládí šéfkou velké firmy. A celý život na tom tvrdě pracovala.
Její sen se jí letos v květnu splnil. Stala se výkonnou ředitelkou amerického agrokoncernu Archer Daniels Midland (ADM), a tím pádem i jednou z nejvlivnějších manažerek světa. ADM je totiž v současnosti největší firmou v USA z hlediska obratu, kterou řídí žena.
I proto ji magazín Forbes nedávno zařadil do první desítky nejvlivnějších žen světa. Woertzová se navíc dokázala prosadit v oborech, v nichž dominují muži.
Třicet let pracovala v olejářské firmě Chevron a dotáhla to v ní až na výkonnou viceprezidentku, která měla na starost stomiliardový byznys ve 180 zemích s třiceti tisíci zaměstnanci.
Letos se stala šéfkou společnosti ADM, která je jedničkou ve zpracování obilnin. Tržby firmy se blíží 36 miliardám dolarů, což z ní dělá 56. největší americkou firmu.
Odborníci oceňují její odvahu. "Přišla do společnosti, která je v dobrém stavu. Kdyby někam přišla "uklízet nepořádek", byl by na ni menší tlak. Pokud si povede dobře, tak si stejně budou lidé myslet, že to není její zásluha. A pokud budou problémy, bude se říkat, že ženy agrobyznysu nemohou rozumět," uvedla pro USA Today personalistka Debra Betonová.
Ale Woertzová je tvrdá a schopná manažerka, které nedělá problém být pod tlakem.
"Vyzařuje z ní vůdcovství. Rozhodně to není žádná měkota," popsal ji deníku Wall Street Journal nejmenovaný headhunter. Woertzová bývá popisována jako nedůtklivá, sama dává přednost termínu "netrpělivá".
Jaký bude její úkol ve firmě, je jasné. ADM jako jeden z největších zpracovatelů olejnin, kukuřice a pšenice na světě se totiž chce stále víc soustředit na výrobu etanolu z obilí a na další "obnovitelné" energetické zdroje, jež mohou nabídnout alternativu k ropě.
Ostatně právě kvůli předchozím zkušenostem s "černým zlatem" byla Woertzová do funkce vybrána.
Patricia Woertzová se narodila v roce 1953 v Pittsburghu. Její matka byla knihovnice, otec pracoval jako šéf finančního oddělení ve velké developerské firmě. Rozhodla se vydat se právě v jeho šlépějích.
V roce 1974 vystudovala účetnictví na Pensylvánské univerzitě a hned nastoupila jako auditorka do společnosti Ernst and Young.

Začátky v ropném sektoru

Po třech letech poprvé nakoukla do zákulisí ropného průmyslu - nastoupila do finančního oddělení ve firmě Gulf Oil. Později šéfovala auditorské divizi tohoto koncernu.
V polovině 80. let se spolupodílela na posuzování aspektů fúze mezi Gulf Oil a Chevronem. Po spojení obou firem pracovala jako finanční manažerka Chevronu. V roce 1993 přesídlila do Kanady, kde získala svou první výkonnou funkci na postu prezidentky dceřiné firmy Chevron Canada.
Dařilo se jí, takže stoupala stále výš. Na začátku tisíciletí dohlížela na fúzi Chevronu s Texacem. V roce 2001 se pak stala výkonnou viceprezidentkou ChevronTexaco.
Začalo se o ní mluvit jako o kandidátce na křeslo výkonné ředitelky celé korporace.To by z ní udělalo první ženu, která kdy šéfovala globální olejářské společnosti.
Letos v březnu ale překvapivě z koncernu odešla. A to přesto, že říkávala: "Jméno Chevron mám vytetované po celém těle."
Spekulovalo se o tom, že se dozvěděla, že v Chevronu nikdy šéfkou nebude. Anebo že prostě nechtěla ještě roky čekat, zda dostane šanci. Její tři děti jsou již dospělé, manželství se jí rozpadlo, a tak potřebovala novou výzvu. Šanci dostala v ADM.

Problém, který neřeší

"Někdy si mě na recepci spletou a myslí si, že jsem jen manželka nějakého "papaláše". Vždycky se začnu smát," prozradila Woertzová v rozhovoru pro magazín Time.
Sama nikdy neměla ráda, když se o ní mluvilo jako o ženské výjimce v chlapském oboru. "Během kariéry jsem pracovala na postech, na kterých nikdy přede mnou žádná žena nebyla. Ale pokud se vyskytly problémy, nikdy jsem je nepřipisovala tomu, že jsem žena," uvedla Woertzová roce 2000 v interview pro Chicago Tribune.
A tak když hraje s klienty golf, pálí Woertzová stejně jako oni z odpaliště pro muže. Vzdává se tak výhody, ale raději zapadne mezi ostatní, než aby se vyčleňovala z mužského kolektivu.
Nikdy neměla ani problém s otázkou, čeho všeho se musí žena vzdát, když chce být šéfkou. Pracovala i osmdesát hodin týdně. "Někdy byli lidé i překvapeni, když se dozvěděli, že mám rodinu a tři potomky," tvrdí.
Když začínala, jeden z jejích tehdejších šéfů jí radil, aby neměla děti, pokud chce udělat kariéru. Když odcházela z Chevronu, jedna z jejích dcer jí udělala radost, když jí řekla: "Je dobře, že jsi ho tenkrát neposlechla."