Nezapomínejte na etiketu

Nezapomínejte na etiketu

Ladislav Špaček
Pravidla etikety jsou jen nástroj, cílem je udělat co nejlepší dojem na klienta. Neznáme-li pravidla, jak se chovat u stolu, jak představit sebe a svou partnerku (a což teprve, kdy se setkají dva páry - kdo začíná?), jak se vhodně obléct, budeme nejistí, upachtěně budeme sledovat, jak se co má dělat, a žádoucí nenucenost, lehkost a okouzlující charisma je pryč.

Z nich vyrozumíme obvykle, jaká akce se koná, zda půjdeme sami, nebo s partnerkou či partnerem, co si oblečeme a kdy a kde máme být. Pozvánku si pečlivě přečteme a všimneme si, zda ji hostitel neopatřil poznámkou, která nás zavazuje k potvrzení účasti.
Zkratka R.S.V.P. (z fr. račte laskavě odpovědět) nás vybízí, abychom se v každém případě ozvali hostiteli a svoji účast potvrdili, nebo se omluvili. Oboje udělejme co nejdříve, abychom hostitele nepřivedli do časové tísně.
Demokratizace společenského života vede k ústupu od klasických francouzských nebo anglických zkratek a stále více se užívají české pokyny: račte laskavě odpovědět (RLO) je ekvivalent fr. R.S.V.P.
Někde najdeme na pozvánce zkratku R.S.V.P./Regrets only nebo vůbec jen Regrets only. V takovém případě použijeme uvedené telefonní číslo, jen když omlouváme svoji neúčast. Je vůči hostiteli ohleduplnější, když uvedeme nějaký důvod, ovšem jen takový, který ho neurazí. Chodíme-li každou středu s kamarády na bowling, rozhodně to neuvedeme jako omluvu z večeře u primátora. Je vhodnější uvést např., že odlétáme na služební cestu, nebo naznačit zdravotní problémy, pak každý hostitel taktně přestane naléhat. Zkušený lev salonů se nezastaví před použitím "zbožné lži", protože ví, že bolí méně než pravda, a to je ve společnosti důležité.

Někdy na pozvánce najdeme dress code. Obvykle se uvádí jen pro muže, protože variant dámského oblečení je tolik, že je nelze popsat. U mužů je to jasné: světlý oblek, tmavý oblek, smoking. Žena se pak oblékne tak, aby s mužem vytvořili harmonickou dvojici.
Označení přiměřeného oděvu se často uvádí v mezinárodních výrazech. Black tie znamená, že si máme vzít smoking a černý motýlek, žena jak krátké šaty, tak velkou večerní. Dark suit je tmavý oblek, pro ženu jsou přiměřené krátké šaty (s výjimkou plesu), formal dress požaduje společenský oděv, dáma může mít krátké šaty nebo kostým, informal nebo casual znamená neformální oblečení. Na méně formální akce, třeba odpolední, zve hostitel s pokynem unofficial nebo lounge suit. Muž si oblékne vycházkový oblek, nejlépe šedý, může být se vzorkem, žena si vezme kostým nebo koktejlky. Není vhodné, abychom byli oblečeni lépe nebo hůře než hostitel. V obou případech bychom se dopustili faux pas. Méně obvyklé je oblečení označené jako smart casual: módní neformální oblečení, např. košile se zajímavým límečkem, bez kravaty nebo se šátkem, v létě světlé nebo proužkované sako, mokasíny bez ponožek, ženy si vezmou módní hit sezóny. Summer casual může znamenat tričko do saka, lehké letní kalhoty a mokasíny, pro ženy lehké letní šaty nebo krátká sukně s odvážným topem.
Festive casual je slavnostní, leč neformální úbor: barevné nebo vzorované sako, šátek místo kravaty, světlé kalhoty, lehké šněrovací boty, ženy mohou mít koktejlky, sukni s topem nebo halenkou. Pokud na pozvánce dress code nenajdeme, musíme si poradit sami. Zvážíme, kdy se akce koná, jak formálně je pojata a kde se pořádá. Jde-li o večerní akci, půjdou muži vždy v černém obleku, šněrovacích botách, světlé košili a budou mít kravatu. Ženy si vezmou krátké šaty a lodičky. Půjde-li o vernisáž knihy nebo CD v restauraci v podvečerním čase, nemusíme mít ani kravatu a stačí světlý vycházkový oblek. Zato na gala večeři v luxusní restauraci nebo gala premiéru za účasti významných celebrit bychom si mohli vzít smoking. Ženy by měly mít krátké společenské šaty s dekoltem, na ramínka či bez ramínek, lodičky a punčochy.

Pečlivě si všimněme, zda je pozvánka adresována jen nám, nebo zda platí i pro partnera. Někteří konzervativní pořadatelé působí dilema svým hostům, když na pozvánce uvedou "pan XY s manželkou" nebo "s chotí". Pravověrní zastánci tradiční rodiny se neodváží vzít si na recepci nikoho jiného, ale neobávejme se zacházet s tímto pokynem zcela volně. Variabilita vztahů, ve kterých lidé spolu žijí, překonala všechna očekávání Gutha-Jarkovského. Můžeme si vzít s sebou přítelkyni, se kterou žijeme, ačkoliv jsme stále ještě ve svazku manželském, snoubenku nebo kolegyni ze zaměstnání, ba můžeme jít i v doprovodu partnera stejného pohlaví. Proto je rozumnější uvádět na pozvánce "pozvánka platí pro dvě osoby" nebo "...s doprovodem", tím zbavíme mnohé hosty pocitu, že se proviňují proti společenským pravidlům. Platí, že na akce společenského charakteru je vhodné mít partnera, umožňuje-li to pozvánka.

A můžeme vyrazit do společnosti! Od prvního okamžiku potkáváme známé, ti jsou v doprovodu neznámých, a tak se zdravíme a představujeme. Zdraví se vždy nejdříve ti, kteří se znají, a pak se představují neznámí partneři. Představujeme vždy muže ženě, podřízeného nadřízenému nebo mladšího staršímu. Společensky významnější musí vždy vědět jako první, s kým je seznamován. Ruku podává naopak žena muži, starší mladšímu, nadřízený podřízenému. Setkají-li se dva páry, pozdraví se nejprve ti, kteří se znají, třeba manažer se svým šéfem, pak představí manažer svou partnerku a nakonec šéf tu svoji. Ruku ovšem podává jako první nejvýznamnější ze všech čtyř - paní šéfová, a to druhé nejvýznamnější osobě - partnerce manažera, pak manažerovi a partnerka manažera nabídne ruku šéfovi.
Vizitky si vyměňujeme buď recipročně (když nám někdo vizitku nabídne), nebo při nesrozumitelném jméně a při očekávání dalšího kontaktu. Vizitku převezmeme důstojně, přečteme si ji a pak ji uložíme do náprsní tašky.
Na obchodní jednání se musíme náležitě připravit. Zjistíme si vše o druhé straně, a to především proto, že první věta našeho jednání musí být pochvala. Tím si získáme druhou stranu a zavážeme si ji. Pochválíme třeba obrazy v pracovně, nábytek, fotku dětí na stole, kravatu, prostě něco, čím si klienta v první vteřině získáme na svou stranu. Nikdy nezačínáme jednat o meritorním problému hned, třeba při pracovním obědě si necháme téma, kvůli kterému jsme se sešli, až k dezertu a kávě. Nedáváme najevo spěch, při jednání s Japonci nebo Araby by to bylo dokonce zničující.

Ladislav Špaček
pracuje v agentuře FreeCom Group, která poskytuje poradenství v oboru komunikace a etikety.