Nenáročný adrenalin - kaňony Slovenského ráje

Některé úseky kaňonů lze zdolat jen po žebřících.
Snímek: Jan Rýdl

Proč se Čechům vyznávajícím aktivní dovolenou ve slovenském přírodním zázraku tolik líbí? Kromě přírodních krás je několik hlavních důvodů. Dá se tu provozovat parádní canyoning, kterého se nikdo bát nemusí, pivo a halušky vůbec nejsou drahé a se Slováky si dobře rozumíme.Největší porce vodopádů, skalních zářezů s divokými bystřinami a také žebříků a kovových stupů pro turistickou nohu najdeme na severozápadě Slovenského ráje. Je to sem navíc nějakých patnáct kilometrů z nádraží v Popradu. Betlanovce, Hrabušice a Podlesok jsou proto nejčastěji hledaným místem pro ubytování. Snadno se odtud také do srdce Slovenského ráje vyráží.

Suchá Belá - Karlštejn v ráji
Místním "Karlštejnem" je údolí nazvané Suchá Belá. Začíná hned u autokempu v Podlesku, kde je i velké - placené - parkoviště. Ještě než turista jeden jediný zázrak přírody shlédne, zkasíruje ho pracovník národního parku o 40 Sk. Součástí poplatku je ale i připojištění. Slovenská horská služba letos drsně zpřísnila platby za záchranné akce a leckdy na ně běžné turistické pojištění prostě nestačí.
Suchá Belá je jednou z nejkrásnějších "tiesňav" ve Slovenském ráji. Na 2,5 km překonává nevelká bystřinka čtyřsetmetrový výškový rozdíl. Už proto patří k nejnavštěvovanějším: čeká se třeba i čtvrt hody ve frontě na žebříky.
Belá většinou peláší pacifisticky mezi kameny a trávou pod romanticky popadanými kmeny. Po pár stovkách metrů vzhůru kaňonem je k vidění první vodopád - Misový. Proud vody tu padá "z misky do misky" a nad vším se klenou ocelové žebříky a ohromné stupy z ocelové pásoviny. Přidržovat se lze pohodlně řetězů.
V rychlém sledu následují vodopády Roklina, Okienkový, Korytový, Bočný a Kaskády. Pastva pro oko a fotoaparáty. Kompletní výstup vzhůru Suchou Belou vyjde na poctivé dvě hodiny.
Suchá Belá - striktně je přikázán směr zdola k hornímu konci - ústí slabou třičtvrtěhodinku chůze od Kláštoriska. To je centrální "osvěžovna" severní části Slovenského ráje. Jde o restauraci se samoobslužnou terasou nedaleko zříceniny. Je to zároveň veledůležitá křižovatka turistických tras, během třídenního pobytu se sem dostaneme klidně pětkrát.

Z Obrovského na Kysel
Tentýž den, kdy jsme dopoledne vystoupali Suchou Belou, můžeme po pauze zařadit na odpoledne Obrovský vodopád a kaňon Kysel. Od Kláštoriska je to k vodopádu jen půlhodinka, ale kvůli drastickému klesání na dno skalního zářezu začnou pobolívat nohy i turistického matadora.
Skalní zázrak s řítící se bystřinou ale útrapy převáží. Nenápadná žlutá smyčka na mapě opět s přikázaným směrem chůze sleduje sotva 200m úsek říčky Kysel, která si vyřezala cestu vápencem. Fantastické ohyby, koryta a vymleté tišiny míjíme jen díky ocelovým stupům, někde jsou kroky nasměrovány na klády s příčníky z krátkých prken. Finální výhled na řítící se vodu do hloubky je z ocelového mostku zavěšeného nad propast. Paráda. Návrat je toutéž dolinou, ovšem po druhém břehu divokého toku.
Po necelé půlhodině na okruhu k Obrovskému vodopádu je třeba se rozhodnout kudy dál: na výběr je buď Velký Kysel nebo Malý Kysel. Velký není špatný, naším tajným tipem je ovšem ten Malý. Potok tu zdaleka nepřekonává tak atraktivní skalní překážky, zato je celý kaňon nabitý krasovou romantikou. Peřejky, kamení a štěrk, cesta zmizela zcela, zůstaly jen tu a tam modré značky: ano, cesta přímo potokem je správně. Vstoupit do kaňonu chce navíc právě odpoledne. Jeho hrdlo míří k západu a odpolední slunce protlačuje paprsky hustým porostem za nepopsatelných světelných scén v korunách. A velmi pravděpodobně tu budete skoro sami...

Nepochopitelný Prielom drzého Hornádu
Druhý den si říká o zdolání "povinné" trasy - Prielomu Hornádu. Z nepochopitelných důvodů opustila až potud pokojná říčka pohodlí Hornádské kotliny a prodrala se 12 km severního cípu krasového pohoříčka. Údolí je tu místy široké sotva pár metrů a vroubí ho stěny někde až stopadesátimetrové. Většinou je to ale malebná klikatá úžina s pár skalními úseky. Prielom se proto nejčastěji zdolává po pohodlných pěšinách, jen místy je třeba udělat pár kroků po "oceli". Na rozdíl od většiny zdejších kaňonů lze Hornád projít oběma směry - po zakoupení vstupenky.
Turistickou "selanku" kolem Hornádu lze zpestřit odbočkou do Kláštorské doliny. Kratinké, ale pořádně strmé. A opět se smí jen proti proudu potoka, spíše proti jeho kaskádám. Žebříky, stupy a tisíce příležitostí fotit. Výstup je sice podle mapy plánován na hodinu, ale průměrně zdatný turista bude během tři čtvrtě hodinky kde? - opět na Kláštorisku. Odsud ovšem během dvaceti minut snadno po jiné cestě zase seběhne přesně na místo, kde opustil Prielom Hornádu.

Odpočinkové výlety
Třetí den už bude každý rozumný turista plánovat jako odpočinkový. Buď se dá lenošit třeba ve Spišské Kolibě přímo v Podlesku, nebo je nablízku mnoho výletních cílů. Autem je na dosah třeba Dobšinská ledová jeskyně na jihu ráje, dále na východ Spišský hrad nebo Poprad s parádním koupalištěm AquaCity. Z Popradu se navíc dá udělat hezký výlet električkou do skutečných velehor, přičemž nejlépe po předchozí rezervaci lze stihnout pohodlně i výjezd lanovkou na Lomnický štít do výšky 2632 m. Jen na lanovku samotnou je ovšem třeba si vyhradit slovenskou tisícikorunu na jednoho dospělého.

Sedmdesát metrů vody
Odpočinutý turista má na výběr stále dostatek krasových tras. Třeba nejpříkřejší dolinu v západní části Slovenského ráje zvanou Sokolia. V cestě - opět jednosměrné - stojí postupně vodopády Skalný, Vyšný a Závojový. Poslední je nejvyšším v celém parku se 70 výškovými metry. Opět se tady vyplavuje adrenalin na žebřících a ocelových stupech. Dvě hodiny na celý kaňon bude málo i pro zdatné kaňonové bojovníky.
Jedinou nevýhodou doliny Velký Sokol je, že ústí hluboko uprostřed ráje a návrat do místa ubytování znamená projít trasu, kterou jsme už předtím nejméně jednou absolvovali. Ale Sokolí "tiesňava" se svými kamennými vraty a Róthovou dolinou za to stojí.

JAN RÝDL

Ubytování
V obcích Betlanovce i Hrabušice je nepřeberné množství penziónků i vysloveně jednoduchých privátů. Přímo v Podlesku je velký a pěkně zařízený autokemp. Pro fajnšmekry je možné snažit se ubytovat v chatce přímo uprostřed Slovenského ráje na Kláštorisku. Kdo ale bude chtít bydlet slušně, levně a za prvními stromy národního parku, zavolá do rekreačního střediska Radost.
Luxusnější hotelové ubytování nabízí buď přímo hotel Slovenský ráj nebo tříhvězdičkové podniky v Popradu či Spišské Nové Vsi.

Jak se tam dostat
Nejpohodlnější je cestovat nočním rychlíkem. Lehátko ani lůžko nepřijde draho a ráno se z Popradu do ráje dá snadno dostat. Kdo se bez svého auta na dovolené nebude cítit dostatečně svobodný, může naložit na vlak auto i sebe. Cena je rozhodně příznivější už při dvou cestujících než platit benzín či naftu. O únavě ze šesti set kilometrů za volantem není třeba mluvit.
Do Popradu lze samozřejmě i přiletět, ale tuto formu dopravy uvádíme jen pro úplnost - nejméně dvouapůltisícová letenka + poplatky.


Na co nezapomenout

Boty, mobil a pojištění
Ačkoliv tento článek láká milovníky přírody na pohodový canyoning, protože opravdu nejde ani v nejexponovanějších místech celého ráje o otevřené riziko, přesto je řeč o turistice v horách, skalách a vodě. Proto je na místě především vybavit se pořádnou trekingovou obuví. Poskakovat z kamene na kámen a výskat hrůzou z namočení bílých ponožek a nových tenisek je projev turistického ignorantství, kterého je bohužel Slovenský ráj denně smutným svědkem. Užít si dobrodružný průstup bystřinou znamená nemít starost o pár kroků ve vodě, hluboké pár centimetrů. Rozum navíc velí obout pořádnou botu i proto, že mokrý vápenec proklatě klouže. Už proto je záhodno do Slovenského ráje vstupovat navíc s mobilem - číslo na Horskou službu je 18300 - a dobrým, skutečně funkčním pojištěním.