Jak vznikl nápad vystavět Muzeum zábavného poznávání?
Zhruba před deseti lety jsme poprvé v Americe navštívili muzeum "Believe it or not", které nás nadchlo. Tam jsme se poprvé setkali s interaktivními prvky. I když jeho tematika byla poměrně vzdálená našemu dnešnímu pojetí zábavně-poznávacího centra, zapálilo to v nás jiskru nadšení a inspirace. Šlo o hromadu kuriozit, vtipných námětů, kvízů i smyšlenek. Bylo nám jasné, že jde o úspěšný projekt, jenž se v různých modifikacích nachází i v jiných státech. O tuto problematiku jsme se začali více zajímat. Postupně jsme se dozvídali o existenci science muzeí, objevných center a dětských tvořivých kroužků. Čím víc jsme jich viděli, tím hlouběji jsme se propracovávali k dnešní představě o podobě prvního českého zábavně-naučného centra.
Kde jste sbírali inspiraci?
Náš sen o tvorbě zábavně-naučného muzea prošel různými stadii. Během několika let jsme se inspirovali v desítkách zahraničních muzeí a center. Od technických muzeí, vědeckých center, populárního objevování až po smysluplného trávení volného času v tvořivých kroužcích. Zhlédli jsme exponáty složité, drahé a vědecké, ale i jednoduché, vtipné a "blbuvzdorné". Dnes máme k dispozici tisíce fotografií a námětů. Přesto se stále setkáváme s novými podněty.
Je nějaké muzeum v zahraničí vaším vzorem?
Je těžké mluvit o jednoznačném vzoru. Každé zařízení je jiné a originální. Vzniklo za určitých finančních možností,v různých prostorech a hlavně za různých iniciačních okolností. Každé vytvořili konkrétní lidé a jejich rukopis se nesmazatelně vryl do charakteru onoho interaktivního centra. Přesto jmenuji ty nejzajímavější: Technopolis (B), Techniquest (GB), La Villette (F), Landesmuseum (D).
O jak velkou inspiraci šlo?
Nechceme a ani nemůžeme kopírovat některé z nich. Musíme vybrat to nejpřitažlivější, funkční a hlavně realizovatelné.
Proč si myslíte, že u nás něco podobného chybělo?
Ve světě je údajně jeden a půl tisíce science center majících interaktivní charakter a v každé zemi jsou stovky i tisíce zájmových zařízení. Stále víc se v západních zemích věnuje pozornost volnočasovým aktivitám. Edukativní projekty mají politickou a společenskou podporu. Těší se velkému zájmu návštěvníků, vydobyly si své postavení a stále vznikají nová a nová interaktivní centra. U nás nejsme první, kdo má obdobné snahy, ale budeme první, kdo projekt zábavně-naučného muzea dotáhne do konce.
Jste si jistí, že se váš koncept v Čechách osvědčí?
Když něco po léta funguje v zahraničí, proč by to nešlo i u nás. Bohužel zatím chybí politická podpora a osvícené úřednické hlavy. My za sebou máme několik let příprav. Víme, co chceme a co ne. Jsme zapálení pro věc a máme dostatek praktických zkušeností s budováním mnohem většího komplexu. Úspěch navíc zajistí synergický efekt ve spojení s Centrem Babylon.
Jak budete muzeum financovat?
Před osmi lety byla založena Nadace škola hrou, jejímž hlavním cílem je shromáždit prostředky na projekt iQ parku. Celý projekt je realizovatelný za obrovskou sumu 150 milionů korun a je nereálné získat je ze zdrojů jedné nadace. Příspěvek z evropských fondů jsme měli na dosah a stále čekat na opakované výzvy je deprimující. Podařilo se nám přesto získat asi čtvrtinu peněz na první etapu v rozsahu asi jedné třetiny budoucího celku. Matematicky dvanáctinu... Hledáme obdobné nadšence, ale i zdroje různých grantů. Snažíme se peníze účelně šetřit a zbytečně neutrácet.
To je docela smělá investice...
Jak už jsem řekl, nejdražší nejsou exponáty, ale budova, v níž se vše bude odehrávat. Sto padesát milionů je v českých rozměrech obrovská suma, ale pro srovnání: Technopolis přišel na 12 milionů eur a exponáty na tři miliony. A ročně spotřebují další miliony eur na provoz. My chceme být soběstační.
Za jak dlouho očekáváte, že se vám investice vrátí?
Nejde o komerční projekt, takže otázka není na místě. Spíše bychom měli mluvit o samoudržitelném projektu. Vše směřujeme k tomu, abychom v budoucnu nemuseli dotovat. I tak budeme jedni z mála. Znáte-li rozpočty a hospodaření českých muzeí a galerií, víte, o čem mluvím.
I tak budete potřebovat zajistit dostatečnou návštěvnost.
Celý projekt má jednu výhodu - těsné sousedství s polyfunkčním komplexem Centra Babylon v Liberci. To je dnes velmi známé a navštěvované. Sázíme na synergický efekt. Kdyby muzeum bylo někde stranou dění, měl bych obavy o jeho budoucnost. A co se týče propagace, rádi bychom našli mediální partnery a obdobné "blázny", jako jsme my.
Kdo budou typičtí návštěvníci muzea?
V první řadě školní mládež a rodiny s dětmi. Asi bychom měli víc spolupracovat se školami a učiteli. Tím se dostáváme do dilematu, čemu se máme více v první etapě věnovat. Edukativním exponátům, nebo zábavné hračce podněcující tvořivé myšlení. V budoucnu určitě obojímu.
Počítáte i s nějakou sekundární cílovou skupinou?
Sekundární cílovou skupinou jsou senioři přicházející samostatně nebo s vnoučaty a turisté v době nepříznivého počasí. IQpark je zkrátka určen všem bez rozdílu věku, vzdělání či specifických zájmů.
Na jak velkou spádovou oblast cílíte?
Dokud budeme jediným a nejatraktivnějším centrem, pak je to celá republika, ale buďme realističtí, tak do sta kilometrů. Vzhledem k vícejazyčným popiskám i na zahraniční návštěvníky.
Chystáte nějaké speciální balíčky, například pro školní skupiny, výlety seniorů? Nebo balíčky, které kombinují aquapark, muzeum a hotel?
Vstupné bude samostatné, skupinové výhodnější, budou různé balíčky služeb, spojené s celodenním pobytem v Centru Babylon. Už dnes na ně školám přispívá Nadace škola hrou a jsou hojně využívány. Navíc Liberec, to není jen Babylon, je zde zoo, botanická zahrada, Ještěd a mnoho dalších zajímavostí.
Chystáte i občerstvení, které by tematicky odpovídalo "hravému" muzeu?
Máme výhodu, že v Babylonu je vybudovaná komplexní infrastruktura - od parkování a stravování až po hotel s tisíci lůžky. Levné ubytování školám nebo rodinám s dětmi zajišťuje náš Tourist Service Liberec. Vybudovat další gastronomii uvnitř neplánujeme. Budou zde pouze samoobslužné automaty na občerstvení a prostory k posezení. Tím můžeme finanční prostředky soustředit na hlavní účel projektu.
Pokud jde o vzhled interiéru a design, jak vznikal a kdo se na něm podílel?
Interiér je jednoduchý, funkční a barevný. Oproštěn od "těžkého" umění, nepochopitelného běžnému návštěvníkovi. Vše vzniká za pochodu a nemáme samostatného architekta. Jen stavebního projektanta, který nám zhmotňuje naše myšlenky. Tento postup se nám zatím osvědčil. Vše je o penězích.
V čem jsou muzeum a exponáty výjimečné?
Slovo muzeum je zavádějící, pasivní a neodpovídá charakteru budovaného iQ parku. Exponáty v muzeích jsou ve vitrínách, za šňůrami a všude je hlídají sedící důchodkyně. Na nic si nelze sáhnout, natož ověřit funkci. Exponáty pro iQ park jsou vyrobeny a určeny k tomu, aby si s nimi lidé hráli. Čím více, tím lépe. Vše je založeno na principu interaktivity. Člověk působí na exponát a ten zpětně na něj. Naše specifičnost může být jen ve výběru exponátů, jejich zpracování a použití materiálů.
Dají se jednotlivé atrakce rozdělit do nějakých charakteristických skupin?
Zatím jsou rozdělené spíš na několik tematických skupin podle prostředí a zaměření. Jsou to třeba vodní mechanismy, temná komora, optické klamy, hlavolamy, poznání vlastních schopností a podobně. Školnímu nebo odbornému členění se vyhýbáme. Náročnost exponátů nesmí překročit úroveň znalostí základního vzdělání.
Jsou exponáty rozděleny podle věku dětí?
Exponáty jsou určeny všem věkovým kategoriím. Od předškolního věku až po seniory. Uvnitř jsou jednotlivá oddělení samozřejmě oddělena, aby se navzájem nerušily jednotlivé zájmové skupiny.
Jsou exponáty prověřeny z hlediska bezpečnosti?
V tom jsme nekompromisní. Samozřejmě musí být bezpečné, bytelné a nerozbitné. Pokud jsou v kombinaci s elektrickým ovládáním, musí mít i revizi.
Jak jste vybírali dodavatele, například právě u exponátů?
Na to, abychom exponáty nakoupili od renomovaných zahraničních firem, nemáme. To by nám nestačil ani trojnásobek plánovaných peněz. Snažíme se dělat vše sami a za pomoci místních zdrojů. Dali jsme dohromady skupinu asi dvaceti truhlářů, zámečníků, kovoobráběčů, plastikářů a jiných profesí. Je to trochu chaotické, komunikačně náročné, ale technicky tvořivé. Výrobců nicméně není nikdy dost. Pokud o někom kvalitním víte, rádi ho oslovíme.
Kdo se s vámi na projektu podílí?
Hlavním motorem jsou tři lidé. Já a pánové Jiří Valášek a Pavel Žák. Okolo sebe máme mnoho pomocníků a řemeslníků. Jsme prostě takoví nadšenci.
Jaké máte požadavky na personál?
Ochota, tvořivost, hravost, tolerance a přitom povinnost plnit své úkoly. Musí umět komunikovat s Němci, Poláky nebo Nizozemci a vysvětlit jim principy funkcí. Ne každý se na takovou práci hodí, ale zatím se nám daří nalézt nadšené mladé pracovníky.
Kdy muzeum dokončíte a kolik bude mít exponátů?
Už dnes je v provozu zábavně-naučné muzeum, na které v květnu 2007 naváže první etapa iQ parku. Další etapy bychom rádi dokončili do dvou let, podle finančních možností. Celkový počet exponátů bude přes dvě stě a ročně jich chceme deset až dvacet procent obměňovat.
Co bylo největší výzvou při stavbě muzea?
Představa spokojených lidí, kteří mají radost ze hry a sebevzdělávání. Naplňování Komenského myšlenky "škola hrou".
Proč by měli návštěvníci muzeum opakovaně navštěvovat, tak jako třeba aquapark? Nebojíte se, že přijedou jednou, a dost?
Protože to není pasivní muzeum. Je to místo atraktivního a interaktivního trávení volného času. Přijedou znovu, protože budeme mít velké množství zajímavých exponátů a také proto, že je to chytne a pochopí, že jim hra dává něco navíc.
Kdo bude muzeum řídit?
Stálí zaměstnanci obecně prospěšné společnosti Labyrint Bohemia Liberec. Na jedné straně rutina a na druhé invence. Provoz je zrovna tak důležitý jako etapa budování. Ta květnem 2007 ale neskončí. Věřím, že najdeme schopné a nadšené lidi.
Miloš Vajner
Narodil se v roce 1952 v Berouně. Vystudoval Střední keramickou školu v Karlových Varech, poté Vysokou školu strojní a textilní v Liberci, obor ekonomika a netkané textilie. Po absolutoriu v roce 1977 zůstal na univerzitě jako odborný asistent na katedře netkaných textilií. Po sporech s režimem, který jeho rodinu perzekuoval, odešel v roce 1980 do Nizozemska. Začal se věnovat podnikání v oblasti výstavby interiérů. V 90. letech využil svých kontaktů a zkušeností z Nizozemska a rozjel u nás podnikání v oblasti výherních automatů, loterií a podobných her. V roce 1997 rozšířil svůj zájem na oblast turistiky, volného času a leisure aktivit a začal s výstavbou zábavného a společenského komplexu Centrum Babylon v Liberci, v jehož budování pokračuje dodnes. Je ženatý, má čtyři děti. Mezi jeho zájmy patří aplikace výtvarného umění a techniky v oblastech podnikání.
Gabriela Vlasaná
Zhruba před deseti lety jsme poprvé v Americe navštívili muzeum "Believe it or not", které nás nadchlo. Tam jsme se poprvé setkali s interaktivními prvky. I když jeho tematika byla poměrně vzdálená našemu dnešnímu pojetí zábavně-poznávacího centra, zapálilo to v nás jiskru nadšení a inspirace. Šlo o hromadu kuriozit, vtipných námětů, kvízů i smyšlenek. Bylo nám jasné, že jde o úspěšný projekt, jenž se v různých modifikacích nachází i v jiných státech. O tuto problematiku jsme se začali více zajímat. Postupně jsme se dozvídali o existenci science muzeí, objevných center a dětských tvořivých kroužků. Čím víc jsme jich viděli, tím hlouběji jsme se propracovávali k dnešní představě o podobě prvního českého zábavně-naučného centra.
Kde jste sbírali inspiraci?
Náš sen o tvorbě zábavně-naučného muzea prošel různými stadii. Během několika let jsme se inspirovali v desítkách zahraničních muzeí a center. Od technických muzeí, vědeckých center, populárního objevování až po smysluplného trávení volného času v tvořivých kroužcích. Zhlédli jsme exponáty složité, drahé a vědecké, ale i jednoduché, vtipné a "blbuvzdorné". Dnes máme k dispozici tisíce fotografií a námětů. Přesto se stále setkáváme s novými podněty.
Je nějaké muzeum v zahraničí vaším vzorem?
Je těžké mluvit o jednoznačném vzoru. Každé zařízení je jiné a originální. Vzniklo za určitých finančních možností,v různých prostorech a hlavně za různých iniciačních okolností. Každé vytvořili konkrétní lidé a jejich rukopis se nesmazatelně vryl do charakteru onoho interaktivního centra. Přesto jmenuji ty nejzajímavější: Technopolis (B), Techniquest (GB), La Villette (F), Landesmuseum (D).
O jak velkou inspiraci šlo?
Nechceme a ani nemůžeme kopírovat některé z nich. Musíme vybrat to nejpřitažlivější, funkční a hlavně realizovatelné.
Proč si myslíte, že u nás něco podobného chybělo?
Ve světě je údajně jeden a půl tisíce science center majících interaktivní charakter a v každé zemi jsou stovky i tisíce zájmových zařízení. Stále víc se v západních zemích věnuje pozornost volnočasovým aktivitám. Edukativní projekty mají politickou a společenskou podporu. Těší se velkému zájmu návštěvníků, vydobyly si své postavení a stále vznikají nová a nová interaktivní centra. U nás nejsme první, kdo má obdobné snahy, ale budeme první, kdo projekt zábavně-naučného muzea dotáhne do konce.
Jste si jistí, že se váš koncept v Čechách osvědčí?
Když něco po léta funguje v zahraničí, proč by to nešlo i u nás. Bohužel zatím chybí politická podpora a osvícené úřednické hlavy. My za sebou máme několik let příprav. Víme, co chceme a co ne. Jsme zapálení pro věc a máme dostatek praktických zkušeností s budováním mnohem většího komplexu. Úspěch navíc zajistí synergický efekt ve spojení s Centrem Babylon.
Jak budete muzeum financovat?
Před osmi lety byla založena Nadace škola hrou, jejímž hlavním cílem je shromáždit prostředky na projekt iQ parku. Celý projekt je realizovatelný za obrovskou sumu 150 milionů korun a je nereálné získat je ze zdrojů jedné nadace. Příspěvek z evropských fondů jsme měli na dosah a stále čekat na opakované výzvy je deprimující. Podařilo se nám přesto získat asi čtvrtinu peněz na první etapu v rozsahu asi jedné třetiny budoucího celku. Matematicky dvanáctinu... Hledáme obdobné nadšence, ale i zdroje různých grantů. Snažíme se peníze účelně šetřit a zbytečně neutrácet.
To je docela smělá investice...
Jak už jsem řekl, nejdražší nejsou exponáty, ale budova, v níž se vše bude odehrávat. Sto padesát milionů je v českých rozměrech obrovská suma, ale pro srovnání: Technopolis přišel na 12 milionů eur a exponáty na tři miliony. A ročně spotřebují další miliony eur na provoz. My chceme být soběstační.
Za jak dlouho očekáváte, že se vám investice vrátí?
Nejde o komerční projekt, takže otázka není na místě. Spíše bychom měli mluvit o samoudržitelném projektu. Vše směřujeme k tomu, abychom v budoucnu nemuseli dotovat. I tak budeme jedni z mála. Znáte-li rozpočty a hospodaření českých muzeí a galerií, víte, o čem mluvím.
I tak budete potřebovat zajistit dostatečnou návštěvnost.
Celý projekt má jednu výhodu - těsné sousedství s polyfunkčním komplexem Centra Babylon v Liberci. To je dnes velmi známé a navštěvované. Sázíme na synergický efekt. Kdyby muzeum bylo někde stranou dění, měl bych obavy o jeho budoucnost. A co se týče propagace, rádi bychom našli mediální partnery a obdobné "blázny", jako jsme my.
Kdo budou typičtí návštěvníci muzea?
V první řadě školní mládež a rodiny s dětmi. Asi bychom měli víc spolupracovat se školami a učiteli. Tím se dostáváme do dilematu, čemu se máme více v první etapě věnovat. Edukativním exponátům, nebo zábavné hračce podněcující tvořivé myšlení. V budoucnu určitě obojímu.
Počítáte i s nějakou sekundární cílovou skupinou?
Sekundární cílovou skupinou jsou senioři přicházející samostatně nebo s vnoučaty a turisté v době nepříznivého počasí. IQpark je zkrátka určen všem bez rozdílu věku, vzdělání či specifických zájmů.
Na jak velkou spádovou oblast cílíte?
Dokud budeme jediným a nejatraktivnějším centrem, pak je to celá republika, ale buďme realističtí, tak do sta kilometrů. Vzhledem k vícejazyčným popiskám i na zahraniční návštěvníky.
Chystáte nějaké speciální balíčky, například pro školní skupiny, výlety seniorů? Nebo balíčky, které kombinují aquapark, muzeum a hotel?
Vstupné bude samostatné, skupinové výhodnější, budou různé balíčky služeb, spojené s celodenním pobytem v Centru Babylon. Už dnes na ně školám přispívá Nadace škola hrou a jsou hojně využívány. Navíc Liberec, to není jen Babylon, je zde zoo, botanická zahrada, Ještěd a mnoho dalších zajímavostí.
Chystáte i občerstvení, které by tematicky odpovídalo "hravému" muzeu?
Máme výhodu, že v Babylonu je vybudovaná komplexní infrastruktura - od parkování a stravování až po hotel s tisíci lůžky. Levné ubytování školám nebo rodinám s dětmi zajišťuje náš Tourist Service Liberec. Vybudovat další gastronomii uvnitř neplánujeme. Budou zde pouze samoobslužné automaty na občerstvení a prostory k posezení. Tím můžeme finanční prostředky soustředit na hlavní účel projektu.
Pokud jde o vzhled interiéru a design, jak vznikal a kdo se na něm podílel?
Interiér je jednoduchý, funkční a barevný. Oproštěn od "těžkého" umění, nepochopitelného běžnému návštěvníkovi. Vše vzniká za pochodu a nemáme samostatného architekta. Jen stavebního projektanta, který nám zhmotňuje naše myšlenky. Tento postup se nám zatím osvědčil. Vše je o penězích.
V čem jsou muzeum a exponáty výjimečné?
Slovo muzeum je zavádějící, pasivní a neodpovídá charakteru budovaného iQ parku. Exponáty v muzeích jsou ve vitrínách, za šňůrami a všude je hlídají sedící důchodkyně. Na nic si nelze sáhnout, natož ověřit funkci. Exponáty pro iQ park jsou vyrobeny a určeny k tomu, aby si s nimi lidé hráli. Čím více, tím lépe. Vše je založeno na principu interaktivity. Člověk působí na exponát a ten zpětně na něj. Naše specifičnost může být jen ve výběru exponátů, jejich zpracování a použití materiálů.
Dají se jednotlivé atrakce rozdělit do nějakých charakteristických skupin?
Zatím jsou rozdělené spíš na několik tematických skupin podle prostředí a zaměření. Jsou to třeba vodní mechanismy, temná komora, optické klamy, hlavolamy, poznání vlastních schopností a podobně. Školnímu nebo odbornému členění se vyhýbáme. Náročnost exponátů nesmí překročit úroveň znalostí základního vzdělání.
Jsou exponáty rozděleny podle věku dětí?
Exponáty jsou určeny všem věkovým kategoriím. Od předškolního věku až po seniory. Uvnitř jsou jednotlivá oddělení samozřejmě oddělena, aby se navzájem nerušily jednotlivé zájmové skupiny.
Jsou exponáty prověřeny z hlediska bezpečnosti?
V tom jsme nekompromisní. Samozřejmě musí být bezpečné, bytelné a nerozbitné. Pokud jsou v kombinaci s elektrickým ovládáním, musí mít i revizi.
Jak jste vybírali dodavatele, například právě u exponátů?
Na to, abychom exponáty nakoupili od renomovaných zahraničních firem, nemáme. To by nám nestačil ani trojnásobek plánovaných peněz. Snažíme se dělat vše sami a za pomoci místních zdrojů. Dali jsme dohromady skupinu asi dvaceti truhlářů, zámečníků, kovoobráběčů, plastikářů a jiných profesí. Je to trochu chaotické, komunikačně náročné, ale technicky tvořivé. Výrobců nicméně není nikdy dost. Pokud o někom kvalitním víte, rádi ho oslovíme.
Kdo se s vámi na projektu podílí?
Hlavním motorem jsou tři lidé. Já a pánové Jiří Valášek a Pavel Žák. Okolo sebe máme mnoho pomocníků a řemeslníků. Jsme prostě takoví nadšenci.
Jaké máte požadavky na personál?
Ochota, tvořivost, hravost, tolerance a přitom povinnost plnit své úkoly. Musí umět komunikovat s Němci, Poláky nebo Nizozemci a vysvětlit jim principy funkcí. Ne každý se na takovou práci hodí, ale zatím se nám daří nalézt nadšené mladé pracovníky.
Kdy muzeum dokončíte a kolik bude mít exponátů?
Už dnes je v provozu zábavně-naučné muzeum, na které v květnu 2007 naváže první etapa iQ parku. Další etapy bychom rádi dokončili do dvou let, podle finančních možností. Celkový počet exponátů bude přes dvě stě a ročně jich chceme deset až dvacet procent obměňovat.
Co bylo největší výzvou při stavbě muzea?
Představa spokojených lidí, kteří mají radost ze hry a sebevzdělávání. Naplňování Komenského myšlenky "škola hrou".
Proč by měli návštěvníci muzeum opakovaně navštěvovat, tak jako třeba aquapark? Nebojíte se, že přijedou jednou, a dost?
Protože to není pasivní muzeum. Je to místo atraktivního a interaktivního trávení volného času. Přijedou znovu, protože budeme mít velké množství zajímavých exponátů a také proto, že je to chytne a pochopí, že jim hra dává něco navíc.
Kdo bude muzeum řídit?
Stálí zaměstnanci obecně prospěšné společnosti Labyrint Bohemia Liberec. Na jedné straně rutina a na druhé invence. Provoz je zrovna tak důležitý jako etapa budování. Ta květnem 2007 ale neskončí. Věřím, že najdeme schopné a nadšené lidi.
Miloš Vajner
Narodil se v roce 1952 v Berouně. Vystudoval Střední keramickou školu v Karlových Varech, poté Vysokou školu strojní a textilní v Liberci, obor ekonomika a netkané textilie. Po absolutoriu v roce 1977 zůstal na univerzitě jako odborný asistent na katedře netkaných textilií. Po sporech s režimem, který jeho rodinu perzekuoval, odešel v roce 1980 do Nizozemska. Začal se věnovat podnikání v oblasti výstavby interiérů. V 90. letech využil svých kontaktů a zkušeností z Nizozemska a rozjel u nás podnikání v oblasti výherních automatů, loterií a podobných her. V roce 1997 rozšířil svůj zájem na oblast turistiky, volného času a leisure aktivit a začal s výstavbou zábavného a společenského komplexu Centrum Babylon v Liberci, v jehož budování pokračuje dodnes. Je ženatý, má čtyři děti. Mezi jeho zájmy patří aplikace výtvarného umění a techniky v oblastech podnikání.
Gabriela Vlasaná
