Filip Černoch: Víme, co po Německu a Rakousku žádat?

"Není k tomu žádný ekonomický důvod, je to čistě politická záležitost," konstatoval například ředitel celoevropského think-tanku ECAS Tony Venables, jehož organizace vydává k tomuto tématu pravidelnou zprávu. Noví členové EU si stěžují, že možnost pracovat na bohatém Západě byla pro ně jedním z hlavních lákadel.
Jenže: jsou naši německy mluvící sousedé opravdu tak protekcionističtí a přistěhovalcům nepřející? Nedávné statistiky naznačují spíše opak.

Lepší jsou jen Irové

V Německu podle Světové banky dosáhl loni počet přistěhovalců z nových zemí EU 0,7 % celkové populace v pracovním věku. Konkrétně šlo o 291 tisíc Poláků, 53 tisíc Maďarů, 20 tisíc Čechů a Slovinců, 12 tisíc Slováků a 20 tisíc obyvatel baltských států.
Ještě lépe si stojí daleko menší Rakousko s 1,4 %. Větší podíl má už jen Irsko: dvě procenta. Průměr starých členských států je pouhá 0,4 %! (Statistika nezahrnuje Itálii a Lucembursko.)

Kromě těchto usazených přistěhovalců obě země také navštěvují v poměrně velkém počtu krátkodobí sezónní pracovníci, což umožňují dvoustranné smlouvy uzavřené na počátku 90. let. Německé zemědělství si bez polských pracantů své fungování nedovede představit; jen loni se jejich počet vyšplhal na 320 tisíc.
Přesto Německo ani Rakousko své pracovní trhy nehodlají otevřít před rokem 2011. Bariéry přetrvají i u přeshraničního poskytování služeb, na což doplácejí zvláště české stavební firmy. "Nemáme nějak zvlášť vysokou úroveň nezaměstnanosti, dlouhodobé předpovědi ale nejsou dobré," shrnul obavy rakouský ministr práce Martin Bartenstein.

V dohledné době není v moci nových zemí EU prosadit plnou liberalizaci. Česká republika by se proto měla soustředit na stejně ambiciózní, ale realističtější a dosažitelnější cíle. Třeba na rychlejší a administrativně méně náročný postup při vysílání zaměstnanců na zakázky v Německu (kvůli zbytečným obstrukcím německé strany je z dohodnutého objemu pracovních sil vyčerpáván jen zlomek). Nesmyslné je i povinné odvádění vysokých částek do tamní dovolenkové pokladny, stejně jako poplatek 75 eur za pracovní povolení. Sektorů, v nichž Německo umožňuje sezónní práce, by mohlo být daleko víc. A s problémy se setkávají i živnostníci, kteří by v obou zemích rádi nabídli své služby.

Soustředěný tlak české diplomacie a obchodních kruhů na jasně vymezené a limitované cíle by mohl vést k úspěchu.
Autor studuje mezinárodní vztahy a evropská studia na Fakultě sociálních studií MU