Spořit si na důchod je dnes moderní a rozumné

Spořit si na důchod je dnes moderní a rozumné

V posledních letech prodělává trh důchodového připojištění výraznou změnu - především klienti penzijních fondů stále více mládnou. Jen za posledních 36 měsíců klesl věkový průměr klientů Penzijního fondu České pojišťovny více než o tři roky a tento trend i nadále pokračuje. Mění se také sociální stratifikace klientů, když si stále častěji spoří i lidé s nižšími příjmy. V neposlední řadě se zvedá také výše průměrně spořených částek.

"Příčinou změny chování klientů je pravděpodobně stále se nevyjasňující vývoj důchodového systému, který vyvolává obavy především u současných čtyřicátníků. Dlouhodobá diskuse o reformě vzbudila mezi lidmi oprávněnou obavu, zda současný systém za dvacet let bez radikální změny zvládne plnit svou funkci a zda nedojde ke zhroucení současného systému vyplácení důchodů. To vede nejen k silnějšímu zájmu české veřejnosti o otázky důchodové reformy, ale také ke změně chování této části populace - výrazně se zvýšilo procento vyšších věkových kategorií, které si na penzi spoří. Změnila se také spořená částka, která se oproti předchozím letům zvýšila, a tento nárůst pokračuje i nadále," říká Pavel Němec, výkonný ředitel pro obchod a marketing Penzijního fondu České pojišťovny.

Boj o důchodové prasátko

Obyvatelstvo České republiky je o penzijním připojištění výrazně lépe informováno, než tomu bylo doposud. Především se podařilo prolomit mnoho mýtů, které stále vyvracely nutnost změny nebo její jednotlivé kroky a jasně ukázaly, že jakákoli reforma bude znamenat výrazné posílení vlastní zodpovědnosti jednotlivce na zajištění výše jeho důchodu.

Vzhledem ke stárnutí populace nelze spoléhat na současný systém, který finanční toky nepravidelně a nespravedlivě přeskupuje a přepočítává. V současné době tak příjmově silnější skupiny přispívají do "důchodového prasátka" výrazně více než ty slabší, které se tak mohou spoléhat na to, že o ně vždy bude postaráno. Respektive dosud mohly. Stále více je však zřejmé, že tento systém je u konce s dechem a že naopak v budoucnosti si své stáří budou muset lidé zajistit z větší části sami, především formou spoření. Proto se již dnes na tuto změnu připravují a více si na stáří spoří - vycházejí z logického předpokladu, že čím dříve začnou a čím větší částku si budou spořit, tím lépe budou na stará kolena zajištěni. Je sice zřejmé, že ke změně nedojde příliš radikální cestou a pravděpodobně ani brzo, současně je však jisté, že ti, kdo spoří již v současné době, budou výrazně zvýhodněni před těmi, kteří začnou spořit až v okamžiku reformy.

Penzijnímu připojištění přitom nahrávají také další faktory, především zvýšení reálné průměrné mzdy a celkové zvýšení životní úrovně obyvatelstva. Lidé mají více volných finančních prostředků, které ukládají, a stále častěji se rozhodují pro penzijní připojištění, což je ve skutečnosti právě jednou z forem spoření, ovšem za velmi výhodných podmínek.

Alespoň patnáct let

Celkovému rozvoji systému penzijního připojištění také pomohlo, že byla zvýšena motivace občanů k penzijnímu připojištění ze strany státu - například v současné době stačí spořit částku 500 korun měsíčně a výše státní dotace činí 150 korun, na dalších 12 tisíc korun ročně náleží pro účastníka daňové úlevy. Otázkou však zůstává, zda by stále nepříliš srozumitelné daňové úlevy, které v současnosti využívá zhruba jen deset procent všech klientů penzijního připojištění, neměly být nahrazeny například již dlouhá léta neuskutečněnou valorizací státního příspěvku.

"Kdo se nepostará sám o sebe a spolehne se jen na státní penzi, ten si v důchodu výrazně sníží životní standard," charakterizuje současný stav penzijního systému ředitel Pavel Němec a pokračuje: "I proto se lidé rozhodují pojistit svoji životní úroveň i na dobu, kdy již nebudou výdělečné činní. Jestliže například jde dnes někdo do důchodu s hrubou mzdou 18 tisíc korun, dostane důchod 7300 korun a jeho měsíční příjem poklesne bezmála na polovinu.

Jestliže by tento pomyslný důchodce chtěl v důchodu žít na osmdesáti procentech své předchozí životní úrovně po dobu alespoň patnácti let, musel by na svém kontě mít naspořeno více než 700 tisíc korun." To ale v případě, že měl před svým důchodovým věkem uzavřené penzijní připojištění, na které například přispíval i jeho zaměstnavatel, není podle Němce vůbec nepředstavitelné.

Představme si dále mladého člověka, třicátníka se stejnou hrubou mzdou 18 tisíc korun, a předpokládejme, že poměr důchodů k průměrnému příjmu bude v době jeho odchodu do důchodu čtyřicet procent. Tento třicátník by při odchodu do důchodu potřeboval mít na kontě našetřeno asi 1,1 milionu korun, aby v penzi dosáhl na osmdesát procent předchozí životní úrovně. Přitom čím dříve začne spořit, tím více se této částce přiblíží a tím méně bude ohrožen snížením svých příjmů v důchodovém věku.

"Ze všech uvedených faktorů vyplývá, proč se procento obyvatel České republiky, kteří si na penzi spoří, zvyšuje. A to i přes skutečnost, že do systému je dnes zapojeno více než šedesát procent ekonomicky aktivních obyvatel. Také se mění způsob vyplácení peněz spořených v penzijních fondech. Zatímco dříve si lidé po odchodu do důchodu velmi často vybrali celou částku ze svého spoření, současné marketingové výzkumy potvrzují, že stále více klientů uvažuje o vyplácení pravidelné doživotní renty. S tímto trendem lze počítat i v budoucnu," uzavírá Pavel Němec, výkonný ředitel pro obchod a marketing Penzijního fondu České pojišťovny.