EFE: V Indii se setkáte s nejkurióznějšími řemesly na světě

Jsou to indičtí mistři řemesel rozšířených i na jiných místech současné společnosti, ovšem oni přežívají na přecpaných ulicích indické metropole, aby poskytli ty nejneuvěřitelnější služby výměnou za hrst rupií.

"Dvacet rupií (zhruba 11 Kč) a vaše uši budou jako nové, zase uslyšíte tak, jako kdybyste se právě narodili," říká s úsměvem jeden z těchto uchočističů turistům, kteří procházejí Čandni Čouk, jednou z hlavních tepen staré části Dillí.
Své náčiní úzkostlivě opatruje pod turbanem na své hlavě, z nějž vyčuhují kovové tyčinky a klíšťky, jež používá k prozkoumání uší svých zákazníků, do nichž také nalévá několik kapek tekutiny ještě předtím, než zahájí pečlivou operaci.
Ve skutečnosti se najde jen velmi málo cizinců, kteří se odváží svěřit své uši do rukou tohoto typu odborníků, jichž je v dillíských uličkách dost a dost. Stejně ale mají početnou klientelu z řad místních lidí, pro něž jsou ovšem ceny nižší, než jaké požadují od turistů.

Pár metrů od jednoho z těchto "umělců očisty" si sedá Gupta, který tráví celé dny sezením na rohu ulice s vodními váhami před sebou. Za jednu rupii komukoliv, kdo chce, řekne jeho přesnou váhu.

Příležitostně projdou jeho váhou celé rodiny, i když řemeslo těchto vážičů je poměrně omezené stejně jako jejich výdělky: všeobecně si denně přijdou sotva na dvacet rupií.

O něco málo víc vydělají profesionálové jiného řemesla, v Dillí mnohem oblíbenějšího, totiž pouliční kadeřníci, kteří jsou velmi žádanými ve společnosti, která na svůj fyzický vzhled velmi dbá.

V celém městě, ale především v jeho staré části, lze narazit na holiče a kadeřníky, kteří sedí na taburetech nebo rovnou na chodníku, stříhají vlasy, holí břitvou nebo nůžkami upravují vousy svých zákazníků, kteří za pár rupií navíc mohou dostat dokonce relaxující masáž hlavy.

Téměř stejně tak četní jako holiči jsou i pouliční žehliči - ovšem toto řemeslo vykonávají především členové těch nejnižších kast, odsouzení k tomu, aby denně vyžehlili hory prádla s těžkými železnými žehličkami, které váží sedm kilogramů a zahřívají se na nekrytém řeřavém uhlí.

Jejich téměř vždy tvrdé podmínky jsou závislé na místě, na němž se jim podaří umístit své stánky, na které lze narazit v ulicích městské buržoazie až po chaotické uličky v centru metropole, kde se mnozí z nich snaží žehlit uprostřed kouře z automobilů a proudícího davu.

V srdci hlavního města se věnují svému řemeslu i krejčí, kteří během pár minut a rovněž na přeplněné ulici upravují lemy, našívají záplaty nebo přišívají spony na košile a saka, a to na svých starých šicích strojích, které fungují na nožní pohon.
K nim se druží ševci, kteří opravují dokonce i plastikové sandály, odborníci na opravu kol rikš, pouliční dentisti, umělečtí řemeslníci, mechanici, prodavači veškerého druhu jídla a pití,...

Je to nekonečná řada řemesel, která v Dillí 21. století, v době internetových kaváren a prodejen s mobilními telefony, stále znamenají obživu pro tisíce lidí.