Londýnská City kraluje finančnímu světu

Londýnská City kraluje finančnímu světu

Nejmocnější finanční centrum světa - i tak se mluví stále častěji o londýnské City. Ještě před dvaceti lety zde nebylo téměř nic. Konzervatismus, rozsáhlá regulační opatření, ochranářství všeho britského - tak vypadal anglický finanční trh. To se ale už dávno změnilo. Základem úspěchu se stala otevřenost vůči zahraničí.
Důkazem toho je včerejší prohlášení premiéra Tonyho Blaira. Ten přišel podle agentury Bloomberg s návrhem zákona, který má zajistit, že britské burzy budou vždy regulovány britskými orgány. Jejich koncepcí je totiž právě hlavně vstřícnost vůči zahraničním investorům.
Blair tak chce rozptýlit obavy, které vyvolaly snahy amerického technologického trhu Nasdaq o převzetí Londýnské akciové burzy (LSE). Britští finančníci i vláda nemají strach z takové aliance, bojí se ale, že s příchodem Američanů "připluje" ze zámoří i tvrdá regulace, kterou v USA reprezentuje takzvaný Sarban - Oxleyho zákon. Právě jeho zavedení po finančních kauzách, jako byl Enron, odrazuje zahraniční firmy od vstupu na kdysi nejprestižnější burzu v New Yorku a místo toho míří do Londýna.

Vše změnil Velký třesk

O vzestup města na Temži jako finančního centra se v roce 1986 postaral takzvaný "Big Bang" (Velký třesk). Vláda železné lady Margaret Thatcherové zrušila jedním zákonem minimální burzovní poplatky a další omezení a otevřela burzu světu. Během následujících dvaceti let se místní finančníci zbavili starých návyků a začali se chovat jako Američané. Nová "finanční aristokracie" už nenosí jednotné "školní" kravaty. Mnoho z nich dokonce nenosí kravaty vůbec. Britskou smetánku nahradili zahraniční odborníci. Třeba ve francouzské bance BNP Paribas, která ve své londýnské kanceláři zaměstnává 3100 lidí - více než kdekoli jinde na světě - pracuje podle prestižního magazínu The Economist přes tisíc zahraničních expertů. "Důležité už není, koho znáte, ale co znáte," vystihl hlavní změnu v chování londýnské City ke svým zaměstnancům The Economist.
Změnila se také regulace kapitálových trhů. Několik regulačních úřadů bylo na konci devadesátých let nahrazeno jedním - Financial Service Authority (FSA). Ten prosazuje regulaci spíše na základě obecných principů než striktních nařízení. "Dobrá regulace je základem pro úspěšné fungování celého trhu," říká šéf FSA Hector Sants. A jeho slova potvrzují i tvrdá čísla.
Nejenže si Londýn uchoval dlouholeté prvenství v obchodování s cizími měnami, za posledních deset let také vzrostl podíl City na mimoburzovních obchodech s termínovými kontrakty ze 27 procent na téměř polovinu. Londýn navíc letos přivítal už 172 primárních emisí akcií, zatímco do New Yorku, který ještě před několika lety těmto statistikám jasně vévodil, přišlo se svými akciemi "jen" 134 nových firem.

Finanční Wimbledon

Formální vládce City, jehož funkce je stará více než osm set let - Lord Mayor John Stuttard - tak může být s rozvojem svého "města" spokojen. Canary Wharf na břehu Temže, kde sídlí většina finančních domů, byl ještě před dvaceti lety pustinou. Teď zde rostou jako po dešti moderní mrakodrapy, které zcela změnily tvář Londýna. Velký podíl na tom mají právě zahraniční firmy. "V tomto smyslu je dnes Londýn pro svět financí tím, čím je Wimbledon pro tenis - místem, kde se setkávají nejlepší hráči z celého světa," říká Pascal Boris z BNP Paribas.
I když obchodovat na burzách je dnes možné bez problémů pomocí internetu z kteréhokoliv místa na světě, Londýn finančníky stále přitahuje. V "uzlu", který se v City vytvořil, nejsou pouze banky a finanční korporace. Všechen burzovní mumraj doprovázejí právní a účetní firmy nebo malé, úzce specializované finanční i nefinanční trhy.
A co víc: hustá síť bank, investičních a poradenských firem je velkou líhní nových talentů. Přitahuje totiž experty z celého světa. "Když chcete dobré místo, jdete tam, kde vám ho dají. Londýn funguje pro finančníky jako magnet," uvádí Boris.