Ruská vláda žije z ropy a plynu, lidé z půjček

Ruská vláda žije z ropy a plynu, lidé z půjček

Rusko je rozporuplná země. Konečně zde vzniká střední třída. Ale současně vláda více zasahuje do ekonomiky, říká Julia Tsepliaeva, hlavní ekonomka banky ING v Moskvě. Vysoká cena ropy a plynu totiž ruskou vládu posiluje a dovoluje jí používat surovin jako politického nástroje, dodává.

HN: Je v Rusku střední třída?
Léta jsme si stěžovali, že neexistuje. Teď se konečně zformovala. Je tu ale stále velký rozdíl mezi Moskvou, Petrohradem, regiony, kde se těží ropa, a zbytkem země. V Moskvě je nyní průměrný plat přes tisíc dolarů za měsíc, oproti 400 dolarům v celém Rusku. Většina lidí v hlavním městě tedy patří ke střední třídě. Rostou tady obchody, jako je IKEA, a v menší míře je to podobné i v dalších městech s více než miliónem obyvatel. Novinkou jsou dostupné půjčky. Za dva roky tu bude zadluženost stejná jako ve střední Evropě. Lidé, kteří si dříve koupili Žiguli Ladu na celý život, si teď vezmou na splátky Hyundai.

HN: V Rusku se ovšem začíná debatovat o tom, zda není tahle výše úvěrů už příliš vysoká...
Důležitá není výše úvěrů, ale to, kolik z nich se nesplácí. Podle odhadu centrální banky je to okolo tří procent. Reálně to bude někde pod deseti. Taková situace není pro bankovní systém nebezpečná. V posledních letech se tu ale zvyšuje zadluženost podniků. Hlavně těch státních, včetně Gazpromu, které nyní tvoří polovinu objemu všech firemních dluhů.

HN: Nehrozí tedy, že Gazprom nebude dost investovat a nebude mít plyn na export do Evropy?
Tyhle obavy jsou zveličené. Pověsti, že není dost plynu a Gazprom nemá peníze na investice, se objeví vždy, když se jedná o zvýšení cen. Pak mizí. Nemyslíme si, že v nejbližší době bude nedostatek plynu. Problém by mohl nastat z dlouhodobého hlediska, ale je řešitelný. Gazprom ho řeší a právě kvůli tomu se zadlužuje.

HN: Rusko je závislé na ropě a plynu. Co když ceny klesnou?
Snížení cen by samozřejmě zasáhlo celou ekonomiku. Státní rozpočet by měl menší příjmy, řetězově by se snížil příjem obyvatel, a tím i jejich výdaje, zpomalil by se hospodářský růst. Ale to by se musely ceny ropy snížit skutečně podstatně pod 40 - 45 dolarů za barel. Cena 45 dolarů za barel je pro Rusko ještě velmi komfortní.

HN: Teď je ale cena ropy okolo 60 dolarů za barel...
Při současné úrovni má Rusko jiný velký problém - jak utratit tyto superdůchody. Stále jsou tu totiž snahy, využít je na populistické projekty. Třeba rychle zvýšit penze. Šíří se dojem, že pomocí těchto peněz mohou být snadno vyřešeny všechny problémy Ruska. Jde i o styl vládnutí. Vláda pocítila svoji sílu, sílu peněz z ropy. Chce proto hrát mnohem aktivnější roli v hospodářství než dosud. To vytváří tlak na umírněné politiky.

HN: Kdo je v umírněném táboře, který chce zbrzdit státní výdaje?
Hlavně jsou to ministerstvo financí, centrální banka, ministerstvo ekonomiky, prostě lidé náležející k liberálním ekonomům. Dvojznačná je role premiéra Fradkova. Je to technokrat, který se snaží hlavně vyjít vstříc přáním prezidenta Putina. Pokud Putin řekne, že chce zdvojnásobit ruské HDP, Fradkov okamžitě vyzývá ke zvýšení státních výdajů. Když chce Putin bojovat proti inflaci, premiér ihned přijímá protiinflační opatření, která ale odporují předchozím plánům.

HN: Naznačila jste, že nyní převládá skupina, která chce využít mimořádných příjmů k vybudování jakéhosi státního kapitalismu...
Rozdělila bych přístup vlády k těžbě surovin a ke zpracovatelskému průmyslu, včetně výroby aut. Vláda si přeje získat kontrolu nad strategickými sektory, hlavně těžbou ropy a plynu. Tam je omezena činnost cizinců. Vláda navíc požaduje přímou kontrolu. Například v Alrose, která kontroluje těžbu diamantů v Rusku, držely podíl místní úřady. Teď ho chce centrální vláda pro sebe. Automobilový sektor je jiný příklad. Mohl přežít jen díky státní podpoře. Například Lada není špatné auto. Pokud stojí tisíc dolarů. Teď ale stojí k osmi tisícům a nemůže konkurovat evropským nebo korejským vozům. Prezidentská administrativa chce přesto Ladu podpořit sloučením s dalším státním podnikem. Nebrání se přitom účasti cizích investorů. Ale myslí si, že rozkvétající země jako Rusko musí rozvíjet vlastní strojírenství a high-tech. Je to přežitek sovětské éry, kdy se pokrok měřil tunami betonu a počtem turbín.

HN: Změní se trend posilování vlivu státu v ekonomice po roce 2008, kdy Putinovi končí funkční období?
Asi ne. Co bude po roce 2008, to je u nás otázka číslo jedna, tím začínají rozhovor všichni moji klienti. Putin odejde a představí jednoho kandidáta na budoucího prezidenta a pro něj budou lidé hlasovat. Jsem přesvědčena, že se ještě nerozhodl, kdo to bude. Nemyslím, že by to byl šéf představenstva Gazpromu Medvěděv nebo ministr obrany Ivanov, dva lidé nejvíce citovaní v této souvislosti.