Menší odborové organizace se bojí o vliv

Pokud by se nová ustanovení zákoníku práce měla dovést ad absurdum, měli by zaměstnavatelé od nového roku s odbory konzultovat i to, jestli mají zaměstnanci při odchodu z práce zamykat kanceláře. Bez souhlasu odborářů to totiž zaměstnavatelé vůbec nemohou nařídit.
"Jistě je to trochu absurdní příklad, ale platí. Zaměstnavatel bez souhlasu odborů prostě nemůže ve firmě vydat žádný vnitřní předpis. Takže by se měl třeba ptát i na to, zda může změnit software. A takových příkladů by se našlo mnoho," říká šéf Hospodářské komory, poslanec Jaromír Drábek.
Odbory například rozhodují i o tom, kdy došlo k neomluvené absenci.
Co je ale podle Drábka podstatné - toto ustanovení nového zákoníku práce zakládá nerovnost mezi firmami.
Společnosti, ve kterých nejsou odbory, jsou tak výrazně zvýhodněny.

Ale co hypermarkety...
Odboráři brání své právo spolurozhodovat o mnohých věcech společně se zaměstnavateli hlavně tím, co se děje v některých obchodních řetězcích. Ty svým zaměstnancům mnohdy neposkytují ani zákonem zaručená práva. Nemluvě o dalších "vlastních předpisech". Před dvěma lety Inspekce bezpečnosti práce zjistila, že jeden z obchodních řetězců chce, aby pokladní, které menstruují, nosily červené čelenky. Firma to údajně myslela dobře - ženy totiž žádaly více pauz, protože v těchto dnech potřebují častěji chodit na toalety. Který z řetězců chtěl takový předpis uplatnit, se nezjistilo. Inspekce ho podle zákona nesměla jmenovat.
Takové argumenty mají ale svá ale. V obchodních řetězcích nefungují odbory.

Konkurence odborů?
Dosud platí, že pokud působí u zaměstnavatele více odborových organizací, mají všechny rovné postavení, a musí se tak vzájemně dohodnout. Napříště je ale dáno, že nedohodnou-li se, může zaměstnavatel kolektivní smlouvu uzavřít s odborovou organizací či organizacemi, které sdružují nadpoloviční většinu členů odborů.
To znamená, že menší odborové organizace by nemusely být vůbec brány v potaz.
Šéf největší odborové centrály v zemi, senátor Milan Štěch (ČSSD), stejně jako bývalý ministr práce Zdeněk Škromach tvrdí, že se tím má zabránit manažerům, aby účelově vytvářeli vlastní odbory. S jediným cílem - blokovat kolektivní vyjednávání.
Případ manažerských odborů je však jeden jediný, a to ještě s jepičím životem. Kdysi je založili vedoucí pracovníci Českých drah. Po tvrdé kritice je zase rozpustili. Dalším argumentem odborových bossů je: Některé ryze profesní odborové organizace, které v podstatě nikoho nereprezentují, kolektivní vyjednávání komplikují, a to neopodstatněně, v neprospěch většiny zaměstnanců. Tudíž je demokratické, když od nového roku bude rozhodovat většina.
Proti tomu ovšem protestuje jak Federace strojvůdců, tak třeba piloti nebo Lékařský odborový klub. Rvačka mezi odboráři však z toho nebude. "Je to diskriminační opatření, v nemocnicích nebudou mít lékaři nikdy majoritu. Máme ale druhou možnost - uzavírat v rámci kolektivní smlouvy samostatné dílčí dohody, týkající se jenom lékařů. Rozumné vedení nemocnic takovou možnost určitě bude akceptovat," konstatoval Martin Engel, šéf Lékařského odborového klubu.
A liberecký šéf Asociace samostatných odborů, druhé největší centrály, Milan Šubrt dodává: "Odboráři jsou schopni se dohodnout. Jde nám přece o to, aby zaměstnanci měli vyšší mzdy a lepší pracovní podmínky." Nicméně, právě toto ustanovení podle právních expertů odporuje ústavní Listině základních práv a svobod. Podle ní je nepřípustné zvýhodňovat některé odborové organizace v podniku nebo v odvětví. Je popřením práva svobodného odborového sdružování.

Role odborů